Víc světla!

Nebezpečná metoda - doplněno

2012-03-13T10:45:00.001+01:00

Pokud vím, jde o první film, ve kterém na plátno vystupuje C.G. Jung. Je známo, že filmový obraz přebije zážitek z literatury, proto jsem byl zvědavý na to, jak film zahýbá mými představami. A všechno je teď jinak. Pokud člověk nahlédne plasticky na to, co dosud znal jenom ze schémat, viděné přebije to, co člověk nejasně tušil. Rozevře se to před námi jako krajina, ve které věci přirozeně sednou na své místo. Představy se seřadí, ustaví se hierarchie, kde ty nejsilnější padnou nejblíž středu. Máme pocit, jako by to tak bylo odjakživa.

Carl Gustav Jung je v Nebezpečné metodě zobrazený ne jako ten hotový, ale jako ten, kdo má teprve všechno před sebou. Nebezpečná metoda je synonymem pro psychoanalýzu, ale je to také ještě něco víc. V rámci filmu jde o způsob, jímž se Jung staví k životu. Nejde o dráhu, která by byla předem dána, a odvíjela se bez zmatků, tápání a konfliktů. Nebezpečná metoda znamená Jungovo balancování na hraně.

Děj filmu se odehrává kolem roku 1910, v té době bylo Jungovi pětatřicet. Byl terapeutem v sanatoriu pro duševně choré v Burghölzli. Film netrpí popisným stylem, ani nás nezatěžuje odbornými výklady. Vede nás přímo do jádra konfliktu - toho Jungova balancování na hraně. Jung věnuje dny a roky péči o pacienty. Nestačí mu je léčit, on se ptá, jak jim pomoci stát se úplnými. Tuhle cestu však musí teprve objevit.

Vedle Junga jsou ve filmu klíčové tři postavy: Sigmund Freud, pacientka Sabina a psycholog Otto Gross. Hysterická pacientka je zdánlivě beznadějný případ. Extrémně citlivá a temperamentní Sabina ztrácí při záchvatu kontrolu nad svým tělem, svíjí se v křeči, neschopná řeči ani pohybu.

Freud formuloval základní principy psychoanalýzy. Psychóza má příčiny v přestálém konfliktu, který postavil pacienta do nesnesitelné situace. Pacient konfliktní stav vytěsní, a ten se mu ztratí z dosahu vědomí. Zůstane tak vězet v podřízeném stavu bez možnosti návratu zpět. Podle Freuda návrat do konfliktní situace vrací pacientovi klíč. Je to krajina, do které je třeba pacienta znovu přivést, aby si vybral lepší cestu.

Sabina projeví zájem o studium psychologie. Společně s Jungem formulují tezi, že vědomí je konfrontováno s touhou po vlastním rozbití. To zodpovídá otázku, proč psýché je v dětství tak náchylná ke "ztrátě mapy". Vědomí je vystaveno působení mocných neosobních faktorů, Sabina se domnívá, že je to pud smrti - Uvědomila si, co její neurózu způsobilo. Je to dilema, neřešitelná situace, která ji nenabízí žádné východisko k životu. Všechno, co s tímto zážitkem souvisí, je hrozné, a proto je zážitek třeba pohřbít a vytěstnit. Nemůže žít s vědomím, že ji znásilnil vlastní otec.

Sabina tráví mnoho času v Jungově blízkosti. Snad je z Jungových nejbližších jediná, kdo vnímá a jeho duševní vývoj a dokáže s ním držet krok. Je také velice krásná a nezkrotně temperamentní. Sabina, která kvůli své neuróze z každého milostného vztahu dosud vycouvala, vyzve Junga, aby se "chopil iniciativy". Jung ji zmateně odmítne.

Otto Gross je příkladem životní filosofie nic nepotlačovat. Hovoří o iluzorních hodnotách naší civilizační morálky, která vyznává humanismus, ale v jádru je to morálka represivní a destruktivní. Pokud člověk nevnímá touhu, ničí to nejcennější co má - vlastní duši. Jung Grossovi odporuje. Avšak netrvá dlouho a on sám se zmítá v dilematu. Ještě se pevně drží řetězů morálky, ikdyž už tuší, že v něm samém je ještě někdo druhý, kdo se snaží ty řetězy přervat. Je to doslovné, ale také symbolické. Jungovo myšlení je ještě v zajetí. Přerod paradigmatu vždycky začíná v jedinci. To podstatné má Jung teprve objevit. Pokud je někde místo, kde se nejostřejší stýkají protiklady, nestačí o něm teoretizovat. Morální rámec nás vede cestou nejmenšího odporu. Neskřípe to, ale také nejiskří.

Sabina dojde do bodu, kdy ataky dokáže zvládat. Přesto je vystavena emocionální bouři. Atakům, které jí dřív ochromovaly, může teď čelit vlastní vůlí. Překonání traumatu znamená vynesení bolestivého ohniska na povrch, kde je třeba tomu nezvládnutému čelit tváří v tvář. To ale může skončit jak uzdravením, tak katastrofou.

Sabina vyzná Jungovi lásku. Jung ji odmítá, ale jeho anima - esence dráždivě tajemné ženskosti se dere na povrch. Čím je vztah dvou lidí? Je to spokojený a vyrovnaný svazek, kde všechno funguje ve svých drahách? A pokud v duši dříme něco dráždivého a nebezpečného, máme tomu připravovat cestu? Opakem by bylo odumřít a vychladnout. Vášeň a radost se nerodí z chtění a povinnosti. Sabina ztělesňuje Jungovu animu - setkání s ní je podobné výbuchu. Všechno nepodstatné je rozmetáno na prach. Individuace, tj. cesta k naplnění vlastního potenciálu vede ke zpochybnění domnělých hodnot. Je to netušená energie co v nás vede život bez nás.

Film ukazuje Junga v době, kdy jeho zásadní objevy jsou teprve před ním. Přesto tady je něco podstatného. Pro Junga není důležitá doktrína, je ochoten vzdát se slibné kariéry a sledovat vnitřní vývoj, který ukazuje smysl. Zdá se, že Freud není schopen pohlédnout mimo šablonu vlastního učení. Freud vidí v Jungovi nadějného žáka, který by po něm mohl převzít pozici otce psychoanalýzy. To by bylo slibné, jenže Jung je konfrontován s problémy, které ho vyvádějí mimo tento rámec. To je Jungova cesta, sleduje cestu vlastní intuice, byť by ho dovedla vstříc nejisté budoucnosti.

To symbolicky vyjadřuje obraz, kdy Jung radostně odráží od břehu člun, zatímco se dole v úzkém člunu tísní Sigmund Freud v obleku.

Podle Freuda je lidské vědomí něčím daným. Existuje psychický faktor, který padá do nevědomí a odtud ohrožuje psýché. Tím faktorem je sexualita. Pátrat po hlubších mechanismech fungování psýché se zdá zbytečné. Znamenalo by to totiž podkopávat pilíř, na kterém stojí západní kultura a civilizace.

Jung ale vidí dál a Freudovo schéma obrací vzhůru nohama: nevědomí je podhoubí nebo spíš moře, ve kterém probíhá skrytý psychický život. V nejtemnějších hloubkách se probouzí pohyb a ten stoupá za světlem. Ve vyšších výškách, ale stále ještě hluboko pod hladinou působí ohniska kolektivního nevědomí. To jsou archetypy. Vědomé je to, co se zvedá nad hladinu, založeno na netušené dynamice spodních vod. Stavba vědomí není nic absolutního, je to prchavý a podmíněný fenomén, jako zpěněná hladina hlubokého moře.

Jsme svou psýché bytostně napojeni na to živé a neznámé, duše má rozměr individuální, kolektivní i vesmírný. Mytologie, náboženství i alchymie přinášejí mnoho obrazů této strukturované hlubiny. Jádrem je vždy totéž: z hlubiny se zvedá pohyb, ten oživuje kolektivní faktory společné všem, mocná a nehynoucí božstva, protikladná ohniska ženského, mužského, vysokého, vědomého. Vše je tomu pohybu mu podřízeno, ale nikdo o něm neví. Individuální psýché je nepatrným odtokem té skryté energie podřízené rozsahu vlastního já. Tam mimo, do hlubiny odtéká všechno neintegrovatelné, neslučitelné vědomým rozsahem naší bytosti. Otevírají se před námi nové obzory, víc než kdy dřív začínáme díky Jungovi vidět do netušených dálek.

Zdá se, že synchronicita, tušení budoucnosti, pohled mimo schéma objektivní reality, katalytický fenomén exteritorializace jsou ze stejného ranku a jejich integrace nás může přivést k plnějšímu chápání povahy skutečnosti.

Doplnění: A dopadlo to teda dobře, nebo špatně? Jung Sabinu opustil, s Freudem se rozešel, a aby toho nebylo málo, nervově se zhroutil a začala 1. světová. Takže jak to vlastně dopadlo? Asi jsem to úplně nepochopil a musel jsem jít do kina ještě jednou.

Sabina - Freud

Sexualita. Freud pořád mluví o sexu - je to slast, kterou chceme, ale odpíráme si jí. Společnost se brání tomu, aby slast vyplynula na povrch. Toby znamenalo rozklad struktury moci, proto společnost proti tomu vytváří bariéry. Když se lidem něco moc líbí, je to ve společnosti podrobeno represi. Freud ukazuje na terapeutický význam uvolnění té represe. Pokud je té represe moc, dusí to veškerý život. Nejhůř na tom jsou lidé slabí, kteří se příliš podvolí a jdou proti sobě. Zdá se, že je výhodné najít určitou střední polohu - žít pod maskou, pod kterou jsem svobodný. Ale to není ideální řešení. Často se to zvrtne na jednu, nebo druhou stranu. Tam, kde je příliš pudů, je to hysterie - kde je příliš represe, je to obsese.

Sabinu přemáhá nával pudové energie, strašně snadno jí to odnese z místa vědomé koncentarce. Není už nikdo, kdo by pudovou energii držel na uzdě. Jednou probuzená slast se nedá zastavit. Sabina si připadá odporná, zavržená, zvrácená, zkažená. Nedokáže tomu vzdorovat, dělá, co nechce. Je beznadějný případ? Zdá se, že ne. Jen je třeba systematické péče. Je třeba najít a posílit to místo, které ustaví rovnováhu. Pacientovi to nelze ani vysvětlit, ani ho k tomu dotlačit. Jen když to má, tak o tom ví.

Freud osvětlil povahu mechanismu, který ochromuje celou společnost. V jádru lidské bytosti dříme obrovská pudová energie, ale lidstvo si nalhává, že ta energie je špatná. Neexistuje o tom žádná věda a nechává se to napospas démonům. Sexualita byla tabu, a to je třeba změnit. Člověk by si neměl nic zastírat. Tím, co žene jedince kupředu, je slast, ať si to chceme přiznat, nebo ne. Slast je čím dál víc integrovaná do společneských struktur - dosáhnout úspěchu, společenského postavení, prestiže u druhého pohlaví, mít nejlepší partnerku, hodně potomků. V tomhle ohledu jsme prostě všichni podrobeni hlasu přírody. Pokud ho v sobě zabijeme, dostaneme se do konfliktu s pudovou stránkou a to vede k neuróze. Ale to neznamená žít jenom pudem - je to o hledání střední polohy a o vyvažování toho, co už jsme našli.

Sabina - Jung

Sabina žije odevzdáním se spodnímu proudu. To přemožení nevědomím je tak strašné. Pokud ani psychiatr nemá žádnou teorii toho, kde mizí příčetnost druhého člověka, je to frustrující. Jung se nechce smířit s konstatováním, že se to tak prostě někdy stává. Chce vědět, proč.

Pokud mezi lidmi existuje silný vztah (rodina, partnerství), je to energetický proces. Ty mocné ale skryté energie normálně nevidíme. Tady se to rozbilo, a vyplynulo to jasně na povrch. Jung potřebuje Sabinu a Sabina potřebuje Junga. Ona je temperamentní, on klidný, ona je židovka, on protestant, ona ruska, on švýcar, žena a muž, ona je zřídlo, on to v sobě potlačuje. Napětí protikladů se stupňuje až k nejzazší hranici. To může vést jedině k výbuchu - uvolnění skrytých sil.

Jung má poměr s pacientkou, může přijít o místo, o rodinu. Jako by až v tomhle kontrastu uviděl to, co je opravdu důležité. Co je to, co pulzuje v jádru naší bytosti a žene nás z pohodlného života do nebezpečí a proč? Sabina je jakýsi Jungův katalyzátor - probouzí a urychluje, provokuje jeho zrání. Jedině v takovém vypětí má cenu pracovat a o něco se snažit. Zdá se, jako by nikoli on, ale ona formulovala myšlenky:

sex je o touze ztratit se v někom větším, rozpustit své já.

uvolnění touhy tkví v překročení hranice, souvisí to s energií, která vznikne při střetu dvou protikladů. Pouze střet destruktivních sil může stvořit něco nového. Otevření závory nejtajnějším přáním a odevzdání se.

potlačená stránka - v každé ženě je cosi mužského a v každém muži něco ženského

individuace - cesta rozvoje vlastní individuality, přivedení dřímajících možností k uskutečnění. Spočívá v kultivování a rozvoji méně diferencovyných psychických funkcí. Nahlédnutí, jaký ve skutečnosti také jsem, ale nevím to a proto jsem tím dosud nežil. Nežitý život, opuštěné cesty, suchá větev - tomu všemu je třeba vdechnout život. Tam dříme netušená žiovotní energie a dere se na povrch.

Jung - Freud

Otcovská autorita. Zakázaného chleba největší krajíc. S čím kdo zachází, s tím také schází. Revoluce se obrací proti svým dětem. Co Freud uvedl do pohybu, to ho také dostihlo. Chtěl všechno podrobit analýze, ale sám nebyl ochoten analyzovat sebe. Chce své učení předat Jungovi, korunnímu princi psychoanalýzy, ale nechce mu dovolit ho přerůst.

Rozmyšleno to měl dobře, ale zapomněl na dynamiku toho, co dal do pohybu. Sesadit z trůnu boha morálky a duchovní lásky nemohlo zůstat bez trestu. Následkem toho ho postihla inflace, příliš vzrostl rozsah jeho já, na boha pasoval sám sebe. Ale pýcha předchází pád. Jeho teorie sexuality není žádná definitivní nauka, která spasí svět. Freud jen otevřel jedny dveře. Jung mu prorokoval : vy nám otevřete ještě mnoho dveří ...

Psychoanalýza byla tím, co spustilo revoluci - středem všech věcí je psýché, světlá i temná, známá i neznámá, pudová i duchovní. Zatímco Freud střeží čistotu psychoanalytické doktríny, zabraňuje jejímu přirozenému rozvoji. Pasuje se do role strážce pravé víry. Jung zpočátku bezvýhradně přijímá jeho názory, nedokáže se mu postavit tváří v tvář.

Preferovat vlastní potěšení na úkor druhého. I to je o libidu. Sbírat energii z kolektivního prostředí. Nepřipustit alternativu, kastrovat protivníky, zesměšňování, nestejný přístup, přecenění vlastních názorů - neznalost vlastních hranic. Tak se projevuje méněcenná psychická funkce. Kdyby se nachal analyzovat, dopadlo by to lépe. To by se ale musel světu, tomu bojišti, odevzdat s důvěrou. Silový postoj podněcuje slabošské chování, podřízenecké postoje. Zaslepený, přesvědčený o vlastní nadřazenosti, neschopný slyšet oponenty. Vymezovat postranní čáry výzkumu, stanovovat bariéry, vylučovat celé oblasti zkoumání. Neschopnost vidět do očí bijící nesrovnalosti, konfliktnost bez uznání pravé povahy tohoto konfliktu. Neschopnost dialogu. To nakonec otráví všechen vzduch, obrací se v to, proti čemu bojoval.

Jung sedá do člunu, nabrat nový vítr do plachet. Narovnat záda a volně dýchat vyžaduje v jistém okamžiku vzepřít se otcovské autoritě. Pak ale člověk vystoupí nad vše známé, ztratí pevnou půdu pod nohama, stojí tváří v tvář neznámé budoucnosti, protože vystoupil nad všechno, co mu bylo protivníkem.

Skončlio to tedy dobře, nebo špatně? Ta otázka je špatně položená. Poznáváme jedno i druhé a vidíme, jaký to mělo smysl. Vracíme se k ústřednímu bodu - na povrch je vyneseno to divoké, nespoutané, temné, zavržené, zatracovaná stránka duše, temné ženství. A je tu také někdo, kdo k němu našel cestu, protože to všechno prožil.

Anima

2012-03-04T17:51:00.001+01:00

Vědomí má mnoho funkcí. Reálný svět, svět věcí, povaha hmatatelných objektů není zdaleka tím jediným, co nám vědomí zprostřekuje. Je spíš jednou její vrstvou. Prostředí, které vědomí nese jako neviditelný vzduch, jsou nálady, zaměření, vyznění, míra věrohodnosti a spousta dalších více či méně uchoptelných odstínů. Prostředí, které vědomí umožňuje, je pro nás dnes nezajímavé. Ztratili jsme o něm potuchy, nemáme pro ně pojmy, po staletí vrstvený mytologický substrát ztratil spojitost s životem denního vědomí. Samotný pojem vědomí je takřka prázdný nebo natolik mnohoznačný, že ztrácí hodnotu.

Přátelský společník našeho budícího se racia - ten, kdo nás drží za rameno, komu se svěřujeme s každým důvodem, se mění v rivala. Já si tvrdošíjně vede svou. Já je přesvědčené o absolutní pravdě své verze skutečnosti. Odráží se od ne-já a popírá ho. Jsme si vědomi sami sebe, ale za jakou cenu? Oheň divokého plamene, nepokojného a plachého zdroje vědomí je ztracen z dohledu. Naše pozornost je rozdrobena. Energie se tříští a mizí v turbolentních proudech, dává povstat ostrým antagonismům. Náš život vyplňují banality, plníme se zlem, štveme se proti bratrovi, proti ženám, proti prapůvodnímu zdroji všeho zla (které je vždy v těch druhých). Brojíme proti nepřátelům, jejichž původ není nikde jinde než v naší hlavě.

Stín

Kdosi se na nás oboří. Jsou to zase ty stejné věci, které nás vždycky dráždí. Nejsme-li zdrojem zla my sami, musí být zlým ten druhý. Zážitek odporující tendence z vlastních řad je nezvyklý a neslučitelný s jáským vědomím. To špatné, co snad nějakým způsobem lpí na mě, je podrobeno kontrole nadřazeného středu. Abych unikl dvojznačné interpretaci, najdu únik a přeskočím na protější břeh. Tam si můžu podat ruce s posměváčkem a tupit to, čeho jsem se dřív tolik bál. Stín je všechno to, co vzdoruje mému spatření, poznání i integraci. Objevuje se nečekaně a jakoby v periferním vidění, tuším je za svými zády. Je to všechno, co je nějakým způsobem na mě nalepené, druzí to na mě vidí, ale nejsem to já. Všichni to vědí, jen já, když dostatečně zavřu oči, o ničem zaplaťpánbůh nevím.To nejsem já, to nemůžu být já, to musí být někdo jiný, zlý, nehodný, nízký, odporný, zavržený.

Tak se projevuje méněcenná funkce, a srovnat se s ní je pro vědomí problém. Kdo ve mně udělal tohle? Jak jsem jenom mohl opomenout? Moje vědomí nedokáže té výzvě čelit přímo, protože právě z téhle strany vnímá negativní odsudek okolí (posměšky, kritiku, odpor, hnus). Jáské vědomí zvyklé na úspěch a integritu před tím "ocasem" utíká a vehementně popírá vše, co o sobě nechce vědět.

Stín splývá se vším intimně blízkým a křehkým tehdy, když je vědomí přizpůsobeno kolektivu. Mou duši ovládá cynik. Přebírá kolektivní dovednosti na boj se stínem a zpětně získává potvrzení své normálnosti. V případě extrémního vyloučení z kolektivu se jáské vědomí odřezává také od kolektivní metody zvládnutí stínu. Musí si tím i za ně projít samo. Stín dosahuje nezvyklých rozměrů, a vůle k vyrovnání je ochromena, život se stínem se stává nesnesitelným.

Mytologický hrdina

Tváří v tvář situaci, která jde za roh známé zkušenosti narazí vědomí na vzorec. Je to sílící pocit osudovosti. Jako by na pozadí mého vědomí někdo neznámý skládal obraz. Celkový dojem ještě není patrný, přesto v určitých rysech se to opakuje pořád dokola. Záblesky to místo osvětlují v nečekanou chvíli a s netušeným dopadem. Je tu zeď, kterou není možné pohnout, a jejíž smysl nechápeme. Jsou to hranice vědomí, které z jedné strany přivádí tvary a z druhé strany je v těchto tvarech (hranicích) uvězněno.

Stádium libida, které ještě nezná sexuální dynamiku (netouží po opačném pohlaví, místo toho chce spíš následovat vzor), je vedeno cestou rozvoje vlastních možností. Je to cesta, kterou osvětluje vzor spatřený jako světlo na konci tunelu. Jdu za svým idolem a vidím, že dosažení takového stavu je možné. Zprvu je to otec, později nejsilnější vzor, ještě později je tím světlem skvělý mytologický hrdina. Oddělení této mytologické postavy od já je důležité.

To je pozitivní hodnota vědomé blízkosti archetypům. Negativním aspektem je chabá vůle, protože vědomí nezná cestu sebevydání, vydání se do nebezpečí, k hrdinským činům, vlastní sexuálitě. Vidina láká, realita je však obdařena příliš silným potenciálem, který zastrašuje a odrazuje vědomí. Cesta vpřed se otevře teprve přitakáním pudové a kolektivní stránce života. Stránka kterou přijímám kolektivní ctnosti (dole) bývá vytěsněna kvůli přecenění individua (nahoře).

Anima

Psychická energie, kterou vědomí nedokáže uchopit, padá do nevědomí. Proti já se nachází něco neznámého. V temnotě vidíme pouze tehdy, pokud nějaký vnější vliv přivede pozornost (vybudí světlo) do toho místa. Tím vlivem může být psychická energie postav nebo dějů archetypální povahy. Tak je do nevědomí převeden silný impuls, a ten působí fascinující mocným dojem. Vědomí je takovému dojmu podrobeno, ale nemá ho ve své moci. Nositelem nejsilnějších impulzů, ohniskem, kolem kterého v nevědomí relativně vidíme, je matka. Po matce přejímá tuto roli vysněná žena. Výboj nevědomí dostává takřka výlučně při setkání s tou, která je matce podobná. Ona je obrazem, který probouzí nevědomí. To místo v nevědomí má název Anima.

Klam Animy spočívá v přesvědčení, že ji působí konkrétná žena. (u Anima muž). Kompaktní vjem mocně působícího svodu ženou snů má vnitřní strukturu. Nejsilněji vnímáme působení Animy z okraje světa. Má nás vylákat, vtáhnout do světa, zbavit nás sebe, přivést nový životní impuls, vtáhnout k životu s mocně působícími životními energiemi mimo naše malé já. Animu nejsilněji budí žena podobná matce, nebo obdařená odpovídajícími vlastnostmi. Nebezpečnou stránkou Animy je to, že ji není možné podřídit kontrole já. To je frustrující. Nejsilnější půvab má žena nesdostupná, k tomu, co chceme, vede cesta plná útrap. Měli bychom se vydat za ní, ale následování touhy nás může zničit. Smíření s pravou povahou Animy, jako ohniska vlastní psýché neznamená omezení jejího prchavého a fascinujícího ohně, ale postavení vědomí vedle já také do blízkosti tohoto plamene.

Libido

Vědomí vzdorující a dráždící, ale přesto plodivá a tvůrčí energie. Projevuje se jako neosobní, neodkladné, nutkavé, temné. Svůdný a svědivý pocit prohází vnitřnostmi. Silné pokušení zbavit se sebe a oddat se bezuzdné vášni, pokušení nechat zhasnout plamen jasného vědomí je největší. Libido je temná vášeň podřízená sexuálnímu, je agresivní, dominantní (nesnese nadřazenost vědomí). Propuknutí této vášně stimuluje kolektivní a davové. Když se v nevědomí shromáždí dostatek psychické energie, kterou nemůže vynést žádná nadřazená psychická funkce, (např. při náhlé změně situace, nezdaru, frustraci), padne díl energie i do méněcenné psychické funkce (je nerozvinutá, takže umí pouze dávat a brát, strkat, bořit, tlouct, zabíjet). Přivedením vhodné psychické energie (lásky), nekritického a akceptujícího postoje ke všemu, co tato neprobuzená funkce (zprvu neforemně a odporně) plodí, ji přivede k probuzení a postupnému rozvoji. Tak porozumíme dynamice zla v sobě. Jsou to věci, které děláme, zprvu nevědomě, neznámé vůli, přesto jsme v nejsilnějším pokušení se jich zmocnit.

Sen o centrální harmonii

2012-02-29T23:12:00.005+01:00

Snící přechází přes hranici. Jakmile je na druhé straně, ztrácí se v neznámém. Zapomene na všechno, i na to, že sní. Pak se vrací zpět. Na území snu se cítí psancem a nepodrží, co svíral v dlani. Ve strachu o holý život nakonec zahodí všechno. Probouzí se prázdný. Vrací se a poklady, kterých měl plné kapsy, se mění v troud. Pokud by se ve snu probudil, vrátil by se jiný. Čím může být způsobena ta plnost a barvitost snů? Možná je to jen pocit, iluze plnosti, bludné představy čehosi fungujícího, co je ve skutečnosti prázdnem. Kompenzací banality všedního dne. Snící přechází přes hranici do neznámého a ztrácí, co ho svazovalo. V hlubinách nevědomí potkává pravé lidství, které nezná. Vize centrální harmonie je základním zážitkem známým všem kulturám. Teprve na něm je naroubována stavba kultury, civilizace a náboženství. Jedno přítomné je zažíhající svíce. Pokusit se zachytit zvláštní sen, ikdyž nejspíš nikdo neporozumí. V řeči snu je ale všechno jasné - malé sny jsou klece, velký sen je jako cesta z labyrintu.

sněno 14.9. ....

Itálie, období renesance. Ulicí zalitou světlem jde učenec, pod paží svírá desky s náčrty. Světlé vysoké novorenesanční fasády domů působí svěžím uklidňujícím dojmem ale přesto je učenec lehce nesvůj. Nemůže najít svou budovu. Už stojí na vyvýšeném pódiu kruhové posluchárny. Na plátno je promítán obraz, je to prázdný rám. Studenti mají řešit jeden problém - je třeba najít chybějící střed.

Zatímco jednotlivé díly rámu jsou barevné, ve středu není nic. Naléhavě je zopakována otázka. Studenti mají vyplnit střed, hledá se jakékoli řešení, které co možná nejlépe zapadne dovnitř. Studenti jsou vybízení k tvůrčímu bádání. Je ukázáno několik možností, aby se tím podnítila jejich fantazie. Do středu lze doplnit všechno, výstřižek z novin, umělecké dílo nebo dílo vlastní, či cokoli jiného. Hranice obrazotvornosti mají být překročeny.

Studenti sahají po všem, co jim přijde pod ruku. Vytahují různé věci z aktovek, skripta, časopisy, fotografie. Nic nepasuje dokonale, a oni se postupně odváží zkusit i něco méně tradičního, zkamenělinu, vycpané zvíře, svačinu, ruku. Ani to však k cíli nevede. Dobře míněné rady, které je měly motivovat, jako by je spíš mátly. Studenti zkoušejí cokoli, místo toho, aby se pokusili vyjádřit všechno.

Zdá se, že se řešitelé dopouštějí stále stejné chyby, téměř vůbec neberou v úvahu to, co už je nakresleno. Pak to ale chvíli vypadá nadějně, objeví se řešení, které problém smete ze stolu. A tak dojde ke všeobecné shodě - do rámu je dosazen náčrt od Leonarda, který je v tu dobu ve velké oblibě. Pak nastoupí učitelé a propagátoři a začnou to řešení vychvalovat a vysvětlovat je. Máme si všimnout, jak všechno pasuje dohromady a jak to dole odpovídá tomu nahoře. Jsou formulována pravidla a z pravidel se vyvodí, že to tak má být.

Je to divné - jako by v rámu teď bylo všecko dvakrát. Problém se nezjednodušil, naopak zduplikoval. Učenec se ošívá, on očekával jiné řešení. Pokud by bylo předvedeno, on by mohl v klidu zůstat opodál. Ale teď nemůže, protože něco ví. Sáhne do desek a vyndá fólii s náčrtem a přikládá ji na prázdné místo. Při prvním pohledu se zdá, že na fólii není nakresleno nic. Není to žádný konkrétní hotový obraz. Vtip je v tom, že fólie nějakým způsobem zachycuje právě tuto situaci hledání včetně studentů a posluchárny a tu promítá do středu rámu. Je to tak do očí bijící , že najednou není třeba vůbec nic vysvětlovat - a každý to vidí. Střední díl harmonizuje a završuje. Je zde zobrazena posluchárna se studenty i profesory, jenže ne s těmi původními, nevědomými a tápajícími. Středový díl předjímal nový budoucí stav a zobrazuje je již vědomé a šťastné.

Teď to do sebe zapadá. A je také očividné, že to nezpůsobil učencův náčrt, ten pouze otevřel dveře. Finální není obraz, ale nová skutečnost, ke které došlo v posluchárně. Je to uvědomění totální přítomnosti. Stísněná atmosféra, která po dlouhou dobu vyplňovala posluchárnu, odeznívá. Přednáška končí, světlo se rozsvěcuje, studenti se v hloučcích vesele baví s profesory, objímají a líbají se studentkami.

* * *

Učenec opět bloudí městem. Poznává průčelí domu, kdysi honosné stavby, nyní oprýskané - vysoká budova zastrčená daleko od hlavní třídy. Bere za kliku, otevřít ty dveře se zdá nemožné. On se přeci musí dostat dovnitř. Téměř zoufale se plnou vahou opře o kliku až dveře povolí. Těžké vysoké dveře se se skřípotem otevřou a do ztemnělého vnitřního prostoru se úzkou štěrbinou vlomí ostré světlo. Učenec v tom záblesku zahlédne vyděšený pohyb. Vstoupí dovnitř a dveře rychle přibouchne. Je v úplné tmě. Na zpuchřelé vlhké zdi hledá vypínač. Snaží se rozsvítit světlo, ale nejde to, jako by mu v tom bránily tisíce rukou. Pak se vysoko u stropu rozsvítí a prostor zalije slabé světlo žárovky.

Překvapeně zjistí, on je to chrám! Teď teprve vidí zřetelně, co jen letmo zahlédl štěrbinou dveří. Zděšený instinktivní úprk bílých laní - poplašeně se běží skrýt. Zdá se, že tu přežívaly roky.

Pak mu dojde, že to nejsou laně. Je tu velký dav, centrální uspořádání. Pohledy všech směřují do středu. V něm stojí Král, okolo něj ženy v krásných šatech. Jsou překrásné, a přesto se mu nepřestávají klanět. Okolo nich v soustředných kruzích kněží, a okolo kněžích ve vnějším kruhu mohutné zástupy věřících. Jedni závisí na druhých, je to vztah založený na odevzdání, a tak to jde dál a dál, až se ve středu všichni vztahují ke Králi. Není to fyzické pouto, zdá se, jako by se cele odevzdávaly jeden druhému. Přesto figury působí jako z vosku, mdle bílé klíčky brambor se ve tmě sklepa otáčejí k posledním zbytkům světla.

Příchozí rozsvítil, a tím narušil majestátní řád. Král se polekaně odvrací a jeho pohyb se přelévá dál a strhává zástupy. Zvedá se vír a unáší dámy, je následují kněží, a tak dále a na konci vidí už jen vlnící se dav. Příchozí lituje, že ve všech přítomných vyvolal takový zmatek tím, že narušil centrální harmonii. Udělal by cokoli, jen kdyby mohl zpět do středu přivést Krále. Ten ale zmizel a každý pokus o záchranu vede k definitivnímu zániku harmonie. Učenec neví co dál a upíná se ke vzpomínkám, kdy všechno bylo překrásné. Už je to pryč, ale on přesto nikde nenachází, co zahlédl. A tak chová v úctě ještě to poslední, co zbylo. Pokouší se rozpomenout na každý detail, představit si tu úžasnou a hlubokou krásu uspořádání, nádherné tváře, šperky, rozmanité oděvy, výraz očí a oddanost srdcí.

V nastalém zmatku všechno mizí. Přítomní se divoce rozprchnou jako mléčně průzračné rybky, když neopatrná ruka zčeří hladinu. Přesto pocit fascinace neodeznívá. Učenec se neodvažuje pohnout. Lituje, že všechno zničil. Bylo to tak mocné a krásné. Harmonie přetrvala staletí. Jak to, že o ní nic nevěděl? Nepřeje si nic než znovu spatřit krále v jeho centrálním postavení. Nemůže na to přestat myslet, tak mocně to přemáhá všechno, co do té doby poznal.

Král se nevrací. Co bude dál? Pozornost se teď přenáší na učence samotného. Proč je tady? Co tu chce? Zástupy opouštějí centrální prostor. Po dlouhém váhání se učenec odhodlá a nejistě vykročí k uvolněnému středu.

Učenec oslovuje shromáždění. Nikdo si ho nevšímá. Dotazuje se nejbližších a poznává, že mu nikdo nerozumí. Mluví se zde jinou řečí, kterou on nezná. Ani v nejjednodušších věcech nenachází shodu. Učí se nová slova. Prochází mnoha peripetiemi. Vše si sedá velmi pomalu, a on teprve postupně začíná tušit.

Chvíli se zdálo, že už na to kápl, teď už znovu ničemu nerozumí. Znovu je on tím ztraceným. Vše je jako postavené na hlavu. Nic co znal mu už nedává smysl. Začíná panikařit. Bezděčně zavrávorá a rychlým pohybem se klopýtnutí snaží vyrovnat. Proč si jen nedával větší pozor? Davy jsou poplašeny každým jeho pohybem. Propadá výčitkám. Proč jsem to jenom dělal? Úplně se ztrapním. Teď už zoufalý, udělá nečekaný pohyb, a zkoprní údivem. Teď do sebe všechno zapadlo. Neúmyslně způsobil převrat. Dílky skládačky do sebe zapadly a švy zmizely. Nejisté záškuby, tréma, nejistota, slabost, nedostatečnost a pochyby byly integrovány. Všechno uvnitř bylo zobrazeno a vnímáno venku a nezpochybněno. Učenec přijímá výtky, které ho vykolejovaly, a rozumí jejich původu. To vede k jednotě. Centrální harmonie je nablízku, věci padají přirozeně do svých drah a učence to vtahuje do místa, které přináší klid a jasné vědomí.

Ještě jednou o mém guru

2012-02-15T07:00:00.000+01:00

Na střední škole jsem se dostal do kroužku nejbližších mého oblíbeného profesora. Chtěl jsem mít ve věcech také takové jasno, jako měl on. Doufal jsem, že třeba také najdu klíč, který všichni ostatní už mají. Chtěl jsem porozumět zákonům přírody a tak jsem se upnul ke studiu fyziky. Hledal jsem pravdu o vesmíru, a chtěl poznat něco, co jsem dosud jen nejasně tušil. Vesmír je něco velikého a krásného a já chci poznat jeho tajemství.

Jednou pozdě večer jsem usnul u ohníčku a probudil se, když z ohně zbyly jen žhavé uhlíky. Uprostřed noci jsem otevřel oči a uviděl jasné nebe plné hvězd. Nebe se jako zející propast rozevíralo pode mnou. Nešlo mi vstát, dostal jsem závrať. Jak snadno se dá spadnout do té studny poseté hvězdami? Dodnes nevím, jak se mohlo stát, že jsem hvězdné nebe uviděl na dosah před sebou, a ne v nedostupné výšce někde nahoře. Nic jsem nepil! Dlouho pak jsem chtěl přijít na kloub záhadě, kde končí náš svět.

Ze školy jsem si odnesl dojem, že nás tam učí jen názvy věcí. Prodíráme se labyrinty slov. Slova nás zavádějí, pokud klademe nejisté významy na ty ještě nejistější. Domníváme se, že něco držíme v ruce, ale je to prázdná slupka, která nic neukazuje. Jako by se věci měly uchopit ještě jinak, jak se to dotýká mně a jaké struny tím rezonují ve mně. Učíme se, jak nahlížet na podstatu vesmíru, a pak zjistíme že, že to jsou jen představy chytrých lidí, které jsou čas od času rozmetány na prach. Jsou tím původním atomy nebo duše? Nebo je to něco jiného? Probíráme se různými představami, a zjistíme, že vlastně nevíme. Přesto to nelze nechat být, konec konců to nějak zařízeno být musí. Když jsem pak sám, s nějakou podvratnou silou se vnucuje otázka, proč jsem tady?

Na svět kolem nahlížíme jako na atomy a prázdno. Patrně to tak nějak bude, ale je to pouze model. Jde spíš o provizorní a schematické vyjádření rozvrhu bytí, protože naše poznání se mění. Vlastně spíš než o atomy jde o tu složitou síť vazeb mezi nimi. Tam někde z té síti složitosti povstal život. Ale proč? Nevíme. Když mi budou ve škole prezentovat pohled, že i já sám jsem nejspíš jen atomová sloučenina, jaké cesty mi to otevírá ke kultuře, psychologii a náboženství? Co si počít s životem, když nevím, kde jsem se tu vzal a kam jdu?

Je prvotní hmota? Nebo jsou prvotní ideje? Jistá nadřazená forma určuje tvary. Jak vím, že se mi ve snu zdálo o tátovi, co mi ukázalo, že je to on? A skutečné objekty - bez představy jasného ohraničení jsem vedle. Všudypřítomná hmota není a nikdy nebyla v popředí, ale naopak až vzadu, za ideou a teorií o nějakém tom venku. Tam v popředí přeci je ještě něco jiného, tak mihotavého a neuchopitelného, snad bych to nazval neklid vědomí.

Prvotní je Já. Já je plnost, která se nemění, když poznává. Oči a uši nejsou otvory, skrz které se dívám ven. Jsou to překladače. Nepřinášejí dílky které by šlo skládat k sobě jako puzzle, ale vrhají nás ven. Nelze z toho utéct. Očima nevidíme, ale spíš díky vidění tak nějak jsme. Oči neukazují něco, oči zpřítomňují.

Primární není to, co vidíme, ale orientace. Není to orientace ve viděném, je to prožitek sebe. Jsme ten, kdo ví, že ví, že ví, že ví.. . Může nás z toho přepadnout závrať. Nadřazené je to, co padá blíž k centru. Vidíme jasněji tehdy, když to svazuje do lepších souvislostí. Do té míry, do jaké do toho vidíme, jsme přítomni jednotě. Tíže reality je ale ještě jinde - realita je neprostupnou zdí, tíží smutku, intimní blízkostí, drásající bestií, palčivou samotou i radostným vzmachem, prostě něčím úplně jiným, než atomy, ideje a vůbec cokoli, co by se dalo popsat slovy.

* * *

Proč jsme? Je možné se bavit o astronomické nepravděpodobnosti vzniku života, ale to nás myslím zavede do slepé uličky. My už tu přeci jsme! Otázka po smyslu jako by vyvěrala z hluboké studny: co je život, kým jsme jako lidé, o co se mám snažit, kdo jsem, proč žiji? Málokdo mluví ke zdroji té otázky ve mně, jako by se toho bál. Bůh stvořil svět v sedmi dnech, a viděl, že to bylo dobré. Tahle pravda jako by zůstala zapomenuta. Jsme tady, a nevíme proč.

Poznávám však něco jiného: zpočátku tápavě, ale čím dál s větší rozhodností bádám v mnoha směrech, kterými někdo ve mně chce jít. Z rozhovorů, z knih, ze setkání bezpečně vybírám slova, která narozdíl od ostatních něco osvětlují. Jsou to někdy jen náznaky, narážky, jindy se přímo dotknou živého nervu a věci zapadnou na své místo. Ríká se, jako by ťal do živého. Je to jako když procházím neznámým městem, vykročím, a nevím, kde jsem. Někdy bloudím dlouho. Konečně opět vkročím do místa, kde už jsem předtím byl. Kus neznámého se přidá k tomu, co znám. Ten pocit pokaždé stojí za to! Měl bych shromáždit všechna vlákna, a jít po všech cestách, i po těch, které jsem ještě nepoznal.

Evoluční teorie jak ji známe ze školy vlastně nic nevysvětluje, protože neříká proč. Proč jsem? Buď je problém tak složitý, že bychom ho nepochopili, anebo se zatím máme spokojit pouze s dílčími odpověďmi. Moderní věda nás zahrne množstvím dílků, ale svrchovaný vhled chybí. To nás přivede k rezignaci. Velikost, významnost a plnost, kterou nějak intuitivně tušíme, nelze uchopit. Zájem o uchopení celku pohasne. Vesmír je živý organismus a evoluce je cesta jeho oživení, zvnitřnění, a probuzení vědomí. Hmotná stránka je pouze jedním pólem světa. Druhým pólem je vědomí. Obrací to perspektivu, mikroorganismus je víc než hvězda. To určuje také směr vývoje a dává mu účel. Zlidšťuje nesmírné hlubiny vesmíru. Ukazuje, proč evoluce směřuje k člověku. Život je podstatou, říká Teilhard de Chardin.

Synchronně probíhající věci - z neurčitého popudu si vzpomenu na někoho a za pět minut mi ten člověk volá nebo ho potkávám na ulici. Stává se to, a pokaždé je to šok. Obrací to naši mysl k tajemnu, které nás všude přesahuje. Nějak na ten způsob jsme si představovali ty smysluplné koincidence, které postrkují Vesmír kupředu. Tváří v tvář neznámému vnímáme nevyčerpatelnou plnost, která přesahuje meze našeho chápání.

* * *

Učitel se zmínil o božské hudbě, o okamžiku, kdy mu hudba otevřela oči. Chtěl jsem o tom vědět co nejvíc, a lačně jsem hltal každé jeho slovo. To však nebylo důležité, pokud jsem nevstoupil do proudu, neměl jsem nic. Je třeba tomu nechat čas. V hudbě jsem objevil volnost - hudba vstupuje, jakoby bez záměru, spontánně do volného prostoru, je zde jen prosté bytí, svěží vzduch. Mladý hrdina, klidný a troufalý, chce teprve sbírá síly. Nezavírá se ničemu, hudba vyjadřuje, kam plyne jeho naděje.

Není mnoha cest, není jiné cesty. Hudba se změní ještě v něco jiného: dotkne se ústředního místa. Je to směr, kterým proudí energie. Je možné vstoupit do toho proudu a poznat, že je to ten, který mě nadnáší i v opravdovém životě. Jedu vlakem, a nevěnuji plnou pozornost ani hudbě, ani krajině za okny. Obojí ubíhá do dálky a mezi tím tu je ještě něco třetího. Moje vzpomínky, které taky nemám plně pod kontrolou. Pak mě leknutím přeběhne mráz po zádech, když ucítím něco zvláštního, ba nemožného, ale přece je to tak: ty tři běží spolu! Krajina se rozevírá do údolí, hudební motiv líně plyně a já si vybavím příjemné chvíle. Pak se ozve úder zvonu, za oknem se mihne věž, a mě dostihnou má trápení. Objevili jsme souběh, dva osudy jsou si navlas podobné, ne vnějškově, ne podle nepodstatných okolností, ale v ose, ve vnitřním směřování. Říká se, že hudba inspiruje, a tohle byl opravdový objev, který nás změnil. Přišli jsme k hudbě, které byla nejlepším vyjádřením nás samých. Nedokázali jsme se od ní odtrhnut a museli jsme ji poslouchat, až jsme jí uměli nazpaměť.

Dotýkej se místa, na kterém stojíš. Zahoď všechno co nejsi, a přijmi svou celost. Tvá snaha o uspořádání věcí je dobrá, ale může se zvrhnout v pózu. Abys poznal ten rozdíl, musíš poznat sebe. I v sobě se člověk může ztratit. Vždycky musíš myslet na sebe jako na toho prvního, ne na ty druhé. To by tě přivedlo k pohrdání sebou, nebo k obdivování druhých, které nemůžeš dostihnout. Ani nejde o to být šťastný nebo nešťastný. Je tu něco třetího, vystihuje to zenová moudrost: je tak, jak je. Nemám utíkat od horšího, protože to už tady je. Místo toho nespokojeně nad tím špatným ohrnuji nos a chci životu diktovat své podmínky. Pokud něco chceš změnit, tak to změň. Věř ve svůj rozum a intuici a hledej svou celost.

Učitelova životní filosofie vznikla spontánně při poslechu hudby. Víc než ostatní si uvědomoval jedinečnost místa kde stál. Dostal se k určité propasti. Je to nebezpečná hlubina, otázka, když člověk začne pochybovat o všem, co dosud pokládal za jisté. Možná se na té cestě ztratí? Pokud ani tohle nemá bý jisté, ale spíš možnost, co je pak tou neotřesitelnou jistotou? Je možné, že by tohle všechno viselo na něm samém?

It's not easy going where no-one goes,and no-one knows ...

Chci poznat sebe, ale nacházím neurčito. Vidím větvení možností, před kterými strachem zavírám oči, chci být jeden, to raději chci nevědět, než být tak mnohý. Jenže před tím neuteču. Věci povstanou ze svých skrýší a ukážou se ve světle. Stejně jako vidím to, co jsem, poznávám také, co nejsem. Už nemusím utíkat před tím, jak mě vidí druzí. Ve zvláštním rozpoložení mysli, kdy se mění dlouhodobě platné zvyky, a levé padá vjedno s pravým, když zmatek dostoupí vrcholu, ozve se úder zvonu.

Zvon je přitakáním tomu nejnižšímu i nejvyššímu. Octnu se v úžasně rozlehlém prostoru, který pojme všechny možnosti, a to je prostor, který obývá má duše. Cesty vedou přirozeně, nahoru i dolů, do všech směrů a míst. Tak je viděno božství. Pokud nedokážu přijmout to nízké a zavržené, uniká mi celost. Měl bych vědět, že jsem i ten hlupák ve mně, člověk chybující, líný, trapný, ten, kdo sám sebe trápí a proklíná se za své chyby, a nevidí, že mě k tomu přivedla nutnost. Dotek rozpálených kamen nutně končí spálenými prsty. Myslel jsem, že jsem jen ten, kdo se vším provinil, a nemůže se celé té viny nikdy vyvléct. Ale dá se na to nahlížet i z místa, odkud je to vidět objektivně. Ten, kdo jsem, už není definitivně zavržený, je svobodný a nachází konečně svůj pravý domov. To je definitivní pravda v té božské hudbě.

Učitel nám razil cestu. Byli jsme jako loď, která přirazí k ostrovu a my vystoupili na břeh. Tím břehem byla hudba. Zdánlivě to byla jenom hudba, ale to by nebylo celé. V té hudbě byla velmi intimní zpověď, úsilí až do konečků odřených prstů a vydání se až na dřeň. Odlesky a škleby, které dozrají v harmonii.

Už neutíkáme před škleby a odlesky světla. Vtáhne nás to do nové skutečnosti a strhne nám klapky z očí. Pokud se věci nedařily, jako by nám vesmír šeptal, podívej se lépe, co to držíš v ruce. Dotýkat se vnějších forem, a říkat - to je krásná chvíle, to je okouzlující zážitek - to vše je o ničem. Zůstat stát beze slov. Adekvátní slova chybí. Člověk zmlkne, když stojí tváří v tvář absolutnu. Neposedné myšlenky, neklidné vědomí, neklid duše - vše to bylo způsobeno jistou roztěkaností, když jsme tušili, že nám něco stále mizí mezi prsty. Slunce přichází samo, hlavně když si přestaneme zoufalými pohyby rukou stínit oči. Promlouvá vnitřní božství. Je to svrchovaná jednota. Lidé ji vždycky znali, snad jí kdysi bylo možné říkat Bůh.

Mocný oheň se zažehne. Otevře se nadřazený vhled, je tu grandiózní teď, průsečík, ze kterého vyvěrá všechna energie. Všechna vlákna pramení zde. A jsem tady, v místě největšího žáru, v ohnisku, kde se vše stává jedním. Všechny nitky jsou rozmotány. To je přítomný okamžik. Neměli jsme pro to vhodná slova, přesto jsme hudbě rozuměli beze slov. Ve finále objímáme v náruči celý svět.

Hlavou do neznáma. Už ne ve strachu a s obavami, už ne zběsile a zoufale. Vědomé přitakání cestě, která mě vede ke, mě samému a pak ještě k něčemu mimo mě. Objevili jsme křesťanské hodnoty. Božství dříve přicházelo jako mocná přemáhající síla, které se člověk bál. Konečně přišel první člověk, který rozeznal božství v sobě jako oživující a určující ohnisko, které mu svítí na cestu. Od té doby máme nový letopočet. To světlo není to nic nadpřirozeného, žádný nedostižný bůh mimo nás, je to sjednocení psychických sil do ohniska, kde jsou jedním. Po celou dobu to bylo na očích, vyjádřeno tak jasně, jak je to jen možné. Bůh je láska. Láska je Bůh.

Tak jsme to vnímali na střední škole koncem 80. let. Poslouchali jsme hudbu Mike Oldfielda a četli Teilharda de Chardin a chodili jsme s hlavou zakloněnou a vnímali paprsky Slunce. Objevili jsme pevnou základnu, náš život jako by stál na skále a my zapustili kořeny hluboko do podloží, kde nás napájel silný pramen. Bylo v tom tolik humanismu, a přesto tolik neznámého a neobjeveného, tak blízko na dosah. Cítili jsme, jako by něco přemazalo naše dřívější životy a nahradilo je tím novým.

Dnes po čase to vidím víc v celku a vnímám také to negativní: asi jsme příliš podléhali skupinovému myšlení. Dostali jsme velký dar a posílilo to naše sebevědomí, ale na druhé straně jsme se odřízli od alternativ. Jakmile jsme se vzdálili a začali myslet po svém, hrozilo, že narušíme jednotu. Učitel se nesnažil o zapsání nebo zadokumentování svých myšlenek. Každé učení nutně degeneruje, nechtěl dopustit hromadění zbytečného balastu, protože jediný okamžik, kdy skutečně něco měníme, je přítomnost.

Pohádka o třech obručích

2012-02-14T23:00:00.028+01:00

aneb O Dlouhém, Širokém a Bystrozrakém

V pohádkách se nezjednává ani náprava světa, ani náprava vědomí. Přesto je pohádka zvláštním způsobem nápravy obou. Pohádka se vztahuje k počátečnímu stavu, kdy ještě nic rozděleno není. Je to něco, co máme uloženo hluboko v podvědomí. Jeho poselstvím je zjištění "konec korunuje dílo". Rozuzlení je tu, a chce být rozpoznáno. Pohádka se neobrací k dítěti, ale k dospělému. Teď teprve se probouzí to, co do mě vložili, když jsem byl dítě. Pohádka je o mně, ale ne o nějakém určitém rysu. Je o celkovém obrysu, který nevidím, protože jsem se na něj ještě nikdy nepodíval.

Pohádka je o někom, komu se do cesty kladou překážky. Nějak jsme ztratili cestu a za těmi překážkami se zapomněli. Pohádka je cestou ven, obrazem odpoutání, který vysvobozuje k životu to ztracené v nás. Je tu paradox, čím víc odpoutáni jsme, tím víc se s pohádkou musíme vrátit, abychom poznali, o čem to je. Zkusím vyprávět tu pohádku jinak. Chci ji vyprávět řečí dospělých, ale tak, aby to bylo srozumitelné stejně jako tehdy, když jsme byli ještě děti ...

* * *

V království za devatero horami a devatero lesy žije moudrý král. Už je starý, a rád by předal vládu svému synovi, princi. Proč mu tedy jednoduše nevrazí do ruky žezlo, a případně i pár instrukcí jak vládnout? Protože žádné takové instrukce z prince nikdy krále neudělaly.

Princ si má přivést nevěstu. Na tom se zakládá vláda království. Jak ale pozná tu pravou? Vydává se do věže, a nachází síň plnou obrazů krásných dívek. Prince nezaujmou dívky v drahých šatech, ani ty se svůdným úsměvem. Když na něj pohlédne princezna bledá a strnulá, kterou jako by někdo zaklel, srdce se mu sevře. Cosi ho podmanivě vábí, podivně spojený smutek s radostí, nemůže to ustát.

Princ se vydá na cestu a dojde do temného lesa. Princi to zabere chvíli, nám ta cesta trvá celé dětství. jako temný les je svět, který zpočátku celý leží v nevědomí. Pohádka ukazuje naše schopnosti, jak by byly živé: princ potká Dlouhého. Jako by se chtělo říct: tvůj dosah se znásobí, věř si, a povyrosteš. Budeš jako Dlouhý, a dosáhneš třeba i na vrcholek borovice.Tím, co se v nás vytahuje za světlem, je rozsah našeho individuálního vědomí.

Pak je tu Široký. Růst do šířky znamená ustát spoustu drobných problémů, pojímat věci ve větším záběru. Přeneseme se přes údolí a nahlédneme na něj zvrchu. Problémy se zjednoduší, když je vidíme vcelku. Je to jako když se naučíme číst. Slova padají dohromady a tak vnímáme smysl.

Princ by chtěl najít cestu z temného lesa, ale on postrádá schopnost vidět za překážky. To, do čeho nevidíme, je pro nás neproniknutelné. Z temného lesa nás vyvádí Bystrozraký. To je ten, kdo vidí vnitřní a nezastřený smysl věcí. Bystrozrakým je naše intuice. Trojicí našich pomocníků je: vědomá vůle, vytrvalost a pozornost.

* * *

Další dějství se odehrává v zámku jako by to byl zámek někde v pohádce. On je to zámek naší dospělosti. Obtížná cesta vede dovnitř, ale žádná ven. Poznáváme svět, ale je to poněkud strnulý a zkamenělý svět. Nasazujeme si masku - personu, hrajeme určenou roli.

Princ hledal princeznu, ale našel ji v páru se zlým čarodějem. K ženě, po které toužíme, je těžké se přiblížit, jako by byla obestřená mocným kouzlem. Jako by ji chránil někdo, kdo má velkou moc. Čaroděj není vidět, ale když oslovíme princeznu, cítíme ledový chlad. Je třeba prolomit ledy.

Konečně sami. Princ se cítí tak šťastný, když může být sám se svou vyvolenou. Zadívá do jejích očí a spatří v nich všechno, co hledal. Místnost, zámek, chladný svět zmizí. Všechno je tak nové! Zvedne se vítr, rozfouká oheň, teď je všechno tak nečekaně jasné, intenzivní, nabité elektřinou, když ti dva jsou spolu. Jsou teď v jednom ohnisku a jejich láska rozpaluje duši.

V noci oheň pohasne. Princ zjistí, že v náruči drží obyčejnou ženu. Chce to vrátit zpátky, ale vášeň neumí přivolat ani způsobit. Znovu si připadá prázdný, jako tehdy na začátku, znovu sám ve věži. Nemůže se ubránit jisté rozervanosti, to podstatné je pryč a on si znovu láme hlavu, kam se to podělo.

* * *

Zdá se, že v zámku vládne zlomyslný čaroděj, který chce prince zabít. Má-li princ získat princeznu, musí se znovu vydat na hranice svého světa a do svých snů. Vtip je v tom, že ta, kterou princ touží přivést zpět do zámku, není z masa a kostí, protože je to jeho Anima. Pohádka hovoří o našem trápení. Prožíváme rozpolcenost, stesk, tíseň, když Ona je daleko. Nežité a nenaplněné se nám vrací ve snech.

Ke šťastnému konci nás může přivést jedině kouzlo. Snažíme se spojit něco, co spojit nejde. Anima je to horko i chlad ve mně, které mě vábí a stravuje proti mé vůli. Anima je neodbytným nutkáním, které nás doběhne v obou případech: ať mu sloužíme, nebo se mu postavíme. Anima se probouzí ve chvíli, kdy zahlédneme to krásné a svůdné v ženě. Pokud to nevidíme, podlehneme dojmu, že to znovu máme jít hledat. To se ale změní. Je třeba dospět.

Anima není vlastností krásných žen. Je to oheň duše. Animu rozpoznáme jako vlastní. Nebude pak zrušena, jen dostane jméno - imaginace, tvůrčí potenciál, duševní náboj. Anima mi dosud pokaždé vyprchala, když jsme se za ní honil, abych ji chvíli měl a hned mi zase vyklouzla mezi prsty. Kouzlem, které přivádí Animu zpět, je porozumění její povaze.

Pohádka existuje mimo prostor a čas, díky tomu působí v každé době a za všech podmínek. Obruče prasknou a černokněžník ztratí svou moc. Lidé se od nás už neodvracejí, vztah k ženě přestane chřadnout, najdeme usmíření se sebou samým. Těmi třemi obručemi byly pýcha, bezuzdnost a zaslepenost. Obruče prasknou a černokněžník nad námi ztratí svou moc. Tím, co oživovalo černokněžníka, byla naše rozpolcenost.

Pohádka nepřináší nic nového, co bychom nevěděli už dávno, jen jsme zatím netušili, že se bez toho nedá moudře kralovat :o)

Můj guru

2012-01-26T10:47:00.016+01:00

Na střední škole jsem objevil, že každá třída (ve smyslu kolektivu) je jiná, a kolektiv je vždy obtiskem duše učitele. Přijde mi zásadní, co se tenkrát na střední škole stalo. Setkali jsme se s učitelem, který nám rozuměl. Pokládám ho dodnes za svého guru. Jde o myšlenky, ale především o zkušenosti, které mi otevřely oči. Odpolední hodiny fyziky jsme proklábosili. Jak mohlo vzniknout z neživého živé? K čemu spěje vesmír? Proč existuje gravitace? Jsem i já pouhým shlukem bílkovin, a až umřu, nadobro přestanu existovat? Zatímco ostatní učitelé diskuse ve svých hodinách odmítali, Jirka byl jiný. Rád s námi diskutoval a pomáhal nám hledat odpovědi na to, čemu jsme se tak urputně snažili přijít na kloub.

Ve třídě se vyhranilo jádro nejbližších. Jak jsme tehdy všichni byli ambiciózní! A někteří kantoři v nás už viděli budoucí lékaře nebo právníky. Studente, pohovořte o ideálech humanismu. .. Jak to bylo všechno škrobené! Jirka byl jiný. Díky němu jsme se na střední škole cítili v bezpečí. Proč si nás někteří kantoři drží od těla? Za žádných okolností nevykročit ze služební role. Třídní takový nebyl. Chci psát právě o něm. Zatím ještě váhám, zda nevynesu na povrch věci příliš intimní a taky bych nerad sklouzl k idealizaci. Uvědomuji si, že to bude těžko uvěřitelné, a přesto to tak bylo. Vím to, protože jsem byl u toho.

Duše je božský dar, a v té době se nám otevíralo tolik cest. Která cesta je ta pravá? Tak jako překvapený Salieri hledí do Mozartových not a dotýká se absolutní krásy. My Jirkovi nejbližší jsme spatřili něco podobného - octli jsme se na vrcholku, a uviděli jsme Grál. To Jiří způsobil, že jsme se na té cestě našli a stali se tím, kým jsme.

Četli jsme Teilharda, Kunderu, do kina jsme chodili na filmy Miloše Formana. Teilhard byl přesvědčený, že život a lidstvo tu není náhodou. Strom života se pozvedá z neživé hmoty a směřuje k duchu. To bylo tím, co nás oslovovalo. Pouze u Teilharda dostáváme nedeformované a ucelené pojetí lidství. Četli jsme Sartra. Snad se druzí nikdy nesetkali s tou bytostnou a palčivou nejistotou, aby na ni byli nuceni hledat odpověď? Proč žiji? A mám se vůbec o něco snažit? Jirkova odpověď byla, že máme hledat vždy maximum. Vášnivě jít za tím, kým jsme, a důvěřovat sobě. Naše nejistota má svůj účel, a přivádí nás k hledání toho, kým doopravdy jsme.

Za Jirkou jsem chodil se svou tehdejší láskou. Jirka byl taky zamilovaný, a tak jsme trávili hodně času ve čtyřech. Tím druhým, do čeho nám Jiří otevřel dveře, byla hudba. Jiří se mockrát vracel k zážitku, při kterém mu hudba převrátila jeho dosavadní svět naruby. Slunce zapadalo za horizont a z reproduktorů se linoucí hudba udeřila na hlavičku hřebíček vnímání světa - závora povolila a on uviděl, kým doopravdy je. Vlastní osud spatřil jako krajinu, na kterou pohlíží shora.

Já je úběžníkem všech věcí. A není v tom ani stopa velikášství. To o čem Jiří mluvil, platí pro mne stejně jako pro druhého. Je to jasné vědomí, uvědomění si své existence a dramatického dopadu toho prozření. Vše ve mně se právě teď nově spojuje a já se tak stávám vědomým středem Vesmíru.

Pamatuji si na Jirkovy vášnivé debaty s různými věřícími, s astrologem, psychologem a jinými. Jirka byl zvědavý na to, jak se jiní vyrovnali s problémem, se kterým se setkal on. Než začne člověk zastávat nějaký druh víry, patrně se bytostně musí vyrovnat s vlastními předpoklady. Ze zkušenosti však víme něco jiného, druhý se zpravidla drží domnělé víry, její racionální formy a není ochoten riskovat cestu absolutního vydání se, a tak promeškává prozření.

Vědomí shlíží z vrcholu dolů a poznává, že všechny formy jsou tomuto svrchovanému vhledu podřízeny. Ta zkušenost vedla ke knihám - Buddha. Ale i slova z knih je třeba očistit od nánosu prachu, abychom spatřili to ryzí. Lidé často vězí ve stereotypech a nevědí, že mohou získat osobní vztah beze všech zprostředkujících podmínek. Totální vědomí je nadřazeno všem schématům. Četli jsme Moodyho život po životě a fascinovaně objevovali povahu neznámé duše.

Když nám odpoledne skončila škola, šli jsme k Jirkovi a pouštěli si hudbu. Jiří nám ukázal meditativní koncentraci: vědomí se otvírá přicházejícímu proudu hudby. Byla to hudba Mike Oldfielda. Něco jsme v té hudbě objevili. U žádného jiného skladatele to nebylo, u Oldfielda vždycky. Jiří se vracel ke svému prazážitku, ale my ho teprve měli objevit. V proudu tónů se vlní nymfy, třepetají se ptáci a září slunce. Je to vstup do nové reality - bytostné Já. Když zaslechneme energické a rozhárané kytarové sólo v Moonlight Shadow, nevnímáme kytaru - je to živý dotek, intimní bolestný zážitek, až se duše ustrne.

Ale nade vším znějí Tubular Bells. Vnímáme to tápání, a vlastně spíš klopýtání a zadrhávání. Pak tu jsou dveře, po jejichž klice sahal tolikrát a nemohl ji nahmatat. Teď se ty dveře otevřou dokořán, a překvapený skladatel uvidí sebe uprostřed všech věcí. Jirka to okomentoval slovy: Oldfield zaslechl božskou hudbu z nebe, sotva že ji dokázal vepsat do not.

Bylo nám jasné, že se tady setkáváme s něčím mimořádným. Ve skladbě Ommadawn se cosi zvedá z hloubky nevědomí, vlastně bych neměl říkat cosi, opět je to on, Mike. Zazní osudové téma, aby se dítě teprve pak vrátilo a prožilo něco jako radostné dětství. A ještě později, už jako dospívající přijde ke zlomu, kdy se všechno vyjasní. Plamen se zažehne a dosáhne bodu, odkud není cesty zpět. Do té doby obyčejný člověk, a pak mu to náhle dojde: Po věky očekávaný král Keltů dlouho nepřichází, a najednou tu je. To já jsem ten král! Zatímco tu keltštinu jsme spíš uhadovali, byly tu věci, které se v hudbě ukazovaly jasně. Keltské motivy nás oslovovaly snad proto, že se dotýkaly zapomenutých keltských kořenů v nás. Vždyť se o naší zemi říká, že tu Keltové byli dřív než my, a vlastně odtud nikdy neodešli.

Jak rozumět hudbě? Nehledejte klíč mimo sebe. Poslech by měl začít zbavením se představ, že vím, co hledám. Pusťte si hudbu a vnímejte ji citem: vnímáním příjemných a nepříjemných míst. Nic víc nevím. Nemám nic, a věcem rozumím tak, jak jím rozumím. Zlá místa jsou daleko: nepříjemné konflikty, opevněné hrady, temné neznámo. Jak je to tajemně spojeno s tím příjemným a blízkým? Pak si začnete uvědomovat souvislosti. Není to hudba, kterou vnímám. Jsem to já, který procházím mezi různými pocity. Byl jsem tady, a teď jsem zde. Opustil jsem to staré, nebo se nabalilo a proměnilo: Změnilo podstatu, nebo přivedlo k témuž?

Oldfield staví své skladby na jednoduchém motivu z pár tónů. Technicky se dá vždy celá skladba odvodit od tohoto motivu, ale co to znamená? Jedním motivem je sestupná řada A-F-E-D a její varianty. Zaslechli jsme ji všude: FG-EF-DE-CD jsou Tubular Bells, A-G-F-E-F-G je Moonlight Shadow, od D-A-F je odvozeno Five Miles Out, A-B-G-F-E-D je Ommadawn.

Na jednom místě tenhle motiv poutá skladbu k zemi (je nudnou realitou), jinde ji pozvedá k éterickým zasněným oparům a ještě jindy k energickým vzmachům. Hluboko pod tím je to pořád variace na 4 noty. Ta základní jednota je u Oldfieldaje tak očividná, přesto nevíme o nikom, kdo by šel za pouhé konstatování. Přesto jde o něco kvalitativně jiného. Je to jako s tím Amadeem. Slyšeli jsme v hudbě božské, našli jsme klíč, a vše do sebe zapadlo a ozřejmilo se. Vždy je to hudba o plném vydání se, o přesahu, ve kterém se člověk vydává do neznáma a vzdává všech předpokladů. Přijmeme neznámo, a to nás promění. Ty čtyři tóny odpovídají čtvernosti v nás: bylo jedno, stalo se dvojím, pak trojím a triumfujícím čtverým.

Oldfield je pro nás nejen geniální muzikant. Nad nástroji se klene Oldfieldova kytara a jako nazlátlý třpyt završuje celou melodii. Jirka tomu říkal "Oldfieldizovat" ve smyslu zbožštit. Objevuje se to třeba v těch krátkých instrumentálkách (Portsmouth), kdy se kytara přidává už k takřka hotovému hudebnímu motivu. Je to prožitek "aby vaše radost byla úplná". Zatímco ostatní skladatelé to vyhmátnou citem, u Oldfielda je to jiné. Je v tom pokaždé ta závažnost toho, kdo ví - tady a teď se vydávám. Hudba jde pokaždé od méně vědomého k plnému jasu.

Podle Teilharda je bůh upadlý a pozapomenutý, tajemství je ztraceno, mystéria již k nikomu nemluví. Je třeba vyjít až na okraj. Teprve když hledající mysl shlédne přes hranu, teprve v přesahu se může a má spoléhat na Boha. Bůh je vlastně tím nejvzdálenějším a nejneznámějším. Vzývání nefunguje - nevíme, jak se to dělá. Veškeré idealizace a kolektivní blouznění je tady k ničemu. Ale navzdory tomu, že ten věčný ideál ve světě chybí, lze objevit jakýsi skrytý princip, který nás překvapí z nečekané strany.

V okamžiku, kdy překročíme všechno pochybné, oprostíme se od domnělých jistot, můžeme nečekaně nahlédnout do vyšších sfér - a to je sféra, do které nás přivádějí Múzy. Inspirace přichází odtud, taková je pořádající moc nevědomí. Přepadá nás ne shora, ale spíš zezadu, je vždy nadřazena já, a já k ní nikdy samo netrefí. To sjednocující ohnisko má na já nesmírný vliv.

Tak jsme se přes hudbu Mike Oldfielda dostali k božskému v nás. K tomu nás přivedl Jirka. Byli jsme čtyři a věřili jsme, že nic z toho, co se před námi otevřelo, nikdy nezmizí. Dnes se věnujeme svým povoláním a tehdejší myšlenky v nás spí. Když se však sejdeme, je to jako návrat do místa, ze kterého jsme nikdy neodešli.

Žene nás to do přírody, vstáváme ještě před východem slunce a posloucháme Hudbu. Ta nás přivádí k jádru našich bytostí. Jednou se nám Jiří svěřuje o čerstvém zážitku z poslechu skladby Killing fields. Je v tuhle chvíli jediný kdo rozumí. Je po katastrofě. Něco obrovsky hrozného, co nikdo z nás nezpůsobil, se právě připojilo k našemu vědomí, a ten dopad se nedá odestát. Přestálá katastrofa se promění v obohacení. Přestože zlo není odstraněno, jeho spoluúčast v dramatu je klíčová. Tohle triumfující vědomí, které přestálo zlo, to je skladba Killing Fields.

Při poslechu Star's End čteme Teilhardovu Kosmogenezi. Zaslechli jsme prvotní chaos, z jakési vyšší příčiny v neživé hmotě propuká život. Na otázku, zda pravdu má tedy bible, anebo věda Jiří překvapivě v těch dvou proti sobě postavených tezích rozpozná jedno. Obojí platí zároveň! Nadřazený vhled nepopírá, ale završuje. Jak jsme mohli dosud být tak hloupí, a tohle nevidět?

Po dešti znovu vychází slunce a obzor se jasní. Vidíme silnici, která se před námi zvedá do dálky, je ještě mokrá a v jednom lesku. Jirka zrovna čte Izajáše a napadá ho, že jsme jako ta cesta. A na cestě jsou kameny. Nezbývá než je odvalit stranou, ale těch opravdu velkých balvanů je jen pár. Jde to snadno. Pak zjistíme, že cestu pokrývá takřka donekonečna se drolící prach. Člověk to chce změnit, chtěl by se přiblížit k dokonalému, které se mu ukázalo, ale neví jak.

Scházíme do mlhou zalité doliny. Milovat bližního jako sebe sama paradoxně neznamená přidat na straně bližního. Naopak, právě tak mám milovat sebe sama! Já má méněcennou stránku - nenávidím ji, pohrdám jí, jsem to pako, vraždím svůj stín. Stín nemusím hned začít milovat, pro začátek stačí, přestat ho nenávidět a nechat ho být. Integrace stínu je poznání, že i tohle jsem já.

Každý podnět, který k nám přichází, je jako závaží. Můžeme ho dát na zlatou misku vah, anebo ho zahodit, a nabízenou možnost promeškat. Máme jít vlastní cestou a hledat vlastní světlo. Mnoho z nás se však spokojí s baterkou. Tou baterkou je souhlas davu. Těší nás, že si tou baterkou můžeme svítit. Jak nicotné a falešné je její světlo oproti jasu skutečného Slunce!

Ještě si vzpomínám na jeden ze společných výletů: blížíme se k tatranskému plesu. Slunce nás téměř oslepuje a hřeje do tváří pod podivně nezvyklým úhlem. Pokouším se té záhadě přijít na kloub a zjišťuji, že Slunce jsou dvě: jedno září z oblohy, zatímco od průzračné hladiny plesa se odráží druhé Slunce a ozařuje nás zdola. Je to velmi nezvyklé a intenzivní. Šli jsme za Sluncem a intuitivně hledali cestu, a nečekaně objevili mocné ohnisko na opačné straně. To mi přijde jako symbolické vyjádření celého toho období - svěží a radostná doba plná nečekaných setkání.

Když se nad tím teď po letech zamyslím, přijde mi zvláštní, že jsme tehdy vlastně nic nezpůsobili. Pokud byste byli v době, kdy jsme tohle prožívali, patrně bychom se bez povšimnutí minuli. Jirka nikdy nic nepublikoval, neměl potřebu se se svými myšlenkami ukazovat. Přesto jsme si ty věci nechtěli nechat pro sebe. Hledali jsme cestu, ale nejspíš jsme ji nenašli. Patrně nás k uschování těch věcí v sobě vedla i Jiřího osobní "filosofie" - poznání, že jediné, co je opravdu skutečné, je přítomný okamžik.

Příběh neskončil. Můj guru Jiří ještě tu fyziku učí. Kolik jeho žáků dnes chodí po světě? Já jsem byl jedním z prvních. V každé chvíli vedle sebe existují různé verze skutečnosti a ta, o které jsme byli přesvědčeni, že je pravá, se dnes s odstupem času jeví jako slupka. Chodili jsme tehdy spolu a nevnímali jsme tu neopakovatelnost a jedinečnost té chvíle. Většinu těch událostí vnímám spíš v jejich relativitě, přesto jsem se neubránil jednoduché a schematické formě. Myslel jsem si, že všechno je jednoduché, ale neuměl jsem o tom mluvit. Teď teprve vidím, jak je těžké o tom psát, aby z toho nebyla jen ta slupka. Když chci postihnout pravdu, nemůžu se vyhnout tomu niternému a citlivému, co mě tak změnilo.

O chytlavých písničkách, a o verších, které rozsvěcují světlo

2012-01-21T17:39:00.017+01:00

Z rádia zase hraje ta tolik ohraná píseň a já si ji musím zpívat, ikdyž o to vůbec nestojím. Slova se vepíšou do podvědomí a odtud dotírají v nejméně vhodnou chvíli. Začínám pochybovat o vlastním zdravém rozumu, nechci být jako dítě, chci být svým pánem a nezpívat si, když nemůžu snít. Musím tu chytlavou melodii zaplašit. Něco v té písničce však chce navzdory mé vůli žít. Ikdyž jsou to písničky z dávné prehistorie, mám je pořád v hlavě ...

Kdo se večer hájem vrací, ten ať klopí zraky,
ať se nikdy neobrací k vrbě křivolaký!
Jinak jeho oči zjistí, i když se to nezdá,
že na větvi kromě listí visí malá hvězda.
Viděli jsme jednou v lukách plakat na tý vrbě kluka,
který pevně věřil tomu, že ji sundá z toho stromu ...

Je to písnička z doby mého dětství. Jenže o čem je? Třeba o tom, že každý máme svoji šťastnou hvězdu? Nebo je to letmý návrat do dětství, kdy všechno bylo mnohem snazší? To, jak řeč kolem nás povadla a jak jsme zmizeli do slepých ramen, někam mimo hlavní proud, do stínů a schémat, to vše vytváří dojem, že to pravé a ryzí je v nenávratnu. Naše hvězda pohasla. Ten kluk jí hrozně moc chtěl sundat, ale nedokázal to. Ztratili jsme se ve světě a vyjadřujeme se z pozice trosečníka.

Láska je jako večernice plující černou oblohou.
Zavřete dveře na petlice! Zhasněte v domě všechny svíce!
a opevněte svoje těla, vy, kterým srdce zkameněla.
Láska je jako krásná loď která ztratila kapitána,
námořníkům se třesou ruce, a bojí se co bude zrána ...

Co když ty písničky, které na nás neodbytně dorážejí z éteru jsou právě tím kýženým impulsem, který nám má pomoci zpátky? Ze slepého ramene zpátky na divokou řeku? Pokud ano, pak jak by to mohlo být možné? Jsem přesvědčený, že je to přesně tak. Slova mají tu samou moc jako kdysi, jenže dnes o tom téměř nikdo neví.

Bylo mi sedm nejvýš osm let, a stala se zvláštní věc: skutečnost, která mne do té doby obklopovala s klidnou sounáležitostí, dostává trhlinu. A jakou! Setkávám se sám se sebou. Vidím sebe, který ví. Nikdo mne nevaroval předem a já uviděl něco nesmírně krásného a hrozného zároveň. Svíce jasně plála, chlapec leze po vrbě vzhůru a dotýká se hvězd.

To je ten věk, kdy stojíme na kapitánském můstku a vnímáme doširoka rozevřený obzor. Neohroženě vedem svou loď na širé moře. Něco nás později z toho kapitánského můstku (děsivého místa nevratných rozhodnutí) vyžene do podpalubí. Svíce pohasne. Dnes jsme zalezlí někde dole, zatímco lodí zmítá vlnobití. Nikdo ji neřídí a tak pluje vydána osudu do neznáma. Tím, že se skryjeme, a zabedníme, ničemu nepomůžeme. Utržená rána se nezhojí, pouze se skryje. Vplyneme do proudu, a začneme dělat věci tak, jak to dělají druzí. Na to zvláštní a výjimečné zapomene. Ale každé období přináší vnímavost k něčemu dalšímu. Asi ve 13 letech mě oslovil tenhle text :

Skončili jsme jasná zpráva, proč o tebe zakopávám dál
projít bytem já abych se bál?
Dík tobě se vidím zvenčí, připadám si starší menší sám
kam se kouknu kousek tebe mám
Pěnu s vůni jablečnou, vyvanulý sprej,
telefón, cos ustřihla mu šňůru,
knížku krásně zbytečnou, co má lživý děj,
píše se v ní, jak se lítá vzhůru, ve dvou vzhůru ...

Text se dostává k temným a skrytým významům. Dítě tomu ještě vzdoruje a nechce a vlastně ani nemůže rozumět. Nezná touhu a netuší, kam ho to neznámé strhává. Z toho, co zná, jeví se mu nové jako špatné, které popírá to známé a jasné. Jablečný sprej vyvanul, šňůra je přestřižena, co to znamená? Kam vábí ta sladkobolná slůvka, zůstává záhadou. Třeba to není o ničem skutečném, jsou to jen takové fráze? Konečně jeden text prolomil moji nevědomost:

Maličký námořník v krabičce od mýdla vydal se napříč vanou,
bez mapy busoly, vesel a kormidla pluje za krásnou Janou.
Za modrým obzorem dva mysy Naděje lákají odvážné kluky.
Snad právě na něho štěstí se usměje, cíl má už na dosah ruky ...

Mys naděje by přeci měl být jeden? Jak to, že tady jsou teď dva? Skylla a Charybda? Ale já nemohu mezi nimi proplout. Ti dva – nejsme to snad TY a já? A to byla ta chvíle, kdy mě to praštilo do očí : ty mysy naděje to jsou přece její PRSY! A ten, kdo neví a řeší, jak se k nim dostat, to jsem přeci JÁ SÁM! Ta písnička je o mně! Předtím jsem ještě o ničem nevěděl. A najednou ty texty, kterých jsem měl plnou hlavu, promluvily. Držel jsem v ruce klíč: Ty texty ukazují svět a vztahy z pozice MNĚ! Vše o čem je v nich řeč, je vyjádřením té temné touhy, kterou tak dobře znám, protože ji nosím v sobě!

Tehdy jsem byl těch textů plný. Moje nevědomá mysl tehdy bezděčně posbírala všechny možné texty, aniž bych jim rozuměl. Je v mé hlavě ještě někdo jiný, koho neznám, a kdo ty texty sbírá? Ty dvě: moje touha a text patřily k sobě. Jenže já byl tak nevědomý! Když se to konečně vlomilo do vědomí, bylo to jako blesk z čistého nebe. Dvě neznámé krajiny se propojily a já jsem uviděl do netušené dálky. Uviděl jsem, jak se texty dotýkají živých a křehkých věcí. Uviděl jsem, že báseň často nemluví k rozumu, ale k srdci, a že verš může přesně zasáhnout cíl, o kterém vědomá mysl ještě nemá potuchy. Kdo tohle neprožije, nemůže rozumět. Nic není daleko, všechno je tady, právě tak hluboko a jasně, jak jen slovo může být.

Jak jen jsem to předtím byl hloupý? Vězel jsem v těsné ohrádce vlastního rozumu, a ta se teď rozlomila. Pokud mi něco nedává smysl, nemusí to znamenat, že to neexistuje. Třeba věci nedávají smysl proto, že se dívám z nesprávného místa. Už vím, že je snadná pomoc: hledat lepší výhled. Objevil jsem cit pro neznámé a pochopil, že často stačí nechat věci plynout, vyjasní je čas.

Básník neskládá slova k sobě jako cihly. A mnohdy za geniálním textem ani nestojí konkrétní člověk, jen lidová moudrost. Když jsem se pokoušel napsat dívce první báseň, nešlo to. Procházím se ulicemi a cítím nevyslovitelný stesk. Ten krásný mrak nad krajinou, silueta ženy a odlesk světla na jejích bocích, a ostré paprsky slunce před kterým musím přivírat oči. Jsem v tuhle chvíli jediný, kdo se dívá? Co za rozporuplné pocity to ve mně jitří? Chci jít a zachytit tu krásu, ale jak? Když se ohlédnu, už tam není. Chvíle, kterými procházíme, mizí do nenávratna. Stará se proboha někdo o tohle? Trápí někoho to, že ten privilegovaný pohled, kterého dosahuje naše vědomí jen zřídka, je tak prchavý a přesto nejkrásnější chvílí, kterou lze zakusit?

Láska je jako večernice plující černou oblohou ...

Poezie se dotýká skrytých pramenů, nebo lépe - ukazuje k nim cestu. Snad by šlo říct cestu ke skrytým pramenům duše, pokud by ovšem duše nebyla právě tím, co už, nebo co ještě neznáme. Vedle veršů jsou tu také přísloví. Jsou mostem, který vede přes propast mezi dvěma, nebo kolika vlastně stranami, které o sobě neví. Už v dětství jsme získali cit pro místo, kam přísloví patří. Bezděčně je trousíme, jakoby se v nás právě ozval nějaký cizí hlas a přitakal shodě s kolektivně bezděčně uschovaným.

Leze, leze po železe - nedá pokoj, až tam vleze ...

O čem je tohle přísloví? Víme to. Kdo nás to ruší a nepřeje klid? Je to o nás mužích, když toužíme po klínu ženy? Toužíme po věčném sjednocení, ale koordináty byly ztraceny. A po době smutku přichází doba radosti. Z nevědomého stavu nám může pomoci náhoda. Palčivé tajemství čeká na své rozuzlení. Někdo zvedl sluchátko a přirazil mi je k uchu. Nevím už, kdo ty věty vyslovil, snad jsem se někde v hloubce dotkl dna kolektivní paměti. Když byla nouze největší, když už jsem myslel, že jsem ztracený, ze sluchátka se ozval naléhavý hlas:

Padá hvězda, no tak už si něco přej!
Kam se schoval vlk? Do studny.
Už vidím hlavičku. Přestřihla jsi pupeční šňůru?

Byl jsem pyšný, myslel jsem si, že rozumím, ale texty ze znovu zatemnily. Slova se ještě překřikují. Ale tohle je nový výchozí bod, něco se právě teď znovu rodí. Nehledal jsem to, a to co jsem spatřil, mě vyděsilo. Chlapec leze na vrbu, pak někdo přestřihne šňůru a vyžene ho z ráje, a pak procitne jako plaváček v košíku někde na moři. To je o nás. Je to ve všech pohádkách, to všechno je o nás, o mně, o mém zbloudění ve světě a také o tom, jak najít cestu zpátky. Tou je: strom, láska, tajemství naplněného života.

Kdesi vespod, na nečekaném místě vzcházíme ode dna nepochybné laskavosti. je tu pramen, ale my na něj zapomněli. Pramen se stále vlévá do všeho a z něho vzchází vše, jen naše nevědomá mysl to rozděluje a popírá. Moudrý král vládne vlídně a laskavě – znovu smiřuje znesvářené strany po všechen čas. Chlapec leze po vrbě, on je tou hvězdou. Pak sahá po jablku a dotýká se ňadra ženy. Hledat klíč znamená zvedat mrtvé věci a probouzet v nich život. Texty jsou živé a nějakým zvláštním kouzlem nám ukazují tvář toho, co k čemu jsme ztratili cestu. Naši pravou tvář.

Jeden: To já jsem tím chlapcem na vrbě a zářím. Stoupám výš a ocitám se ve vzduchoprázdnu.
Dva: Jsem jako zmačkaná plechovka, jako rozbitý telefon, to jsem když se nedostává láska.
Tři: K čemu je krásná loď, když ji nikdo neřídí? Pluje vstříc smrti. Svíce však ještě hoří.

Do třetice se texty propojily a otevřely se i třetí dveře. Octl jsem se ve svém pravém já, ale v nějakém neznámém vše přesahujícím středu. Je to křiživatka velkého možství cest, gordický uzel, thébská hádanka. Je jeden, pak jsou dva a nakonec tři. Odpověď na tu hádanku Sfingy není "člověk". Daleko přesnější je, a tak to nepochybně uviděl i Oidipus: "to jsem já!".

Zapomněli jsme, že jsme obyvatelé středu. Básník přišívá knoflík - jehla se vrací pokaždé do stejného místa. Básník šeptá a naznačuje. Ale přesto jeho jemná síť slov drží pohromadě svět. Dobro je tím, co přemůže zlo. Básník zná naše zbloudění, on ví, co hledáme. Jeho slovo je jako procitnutí ze sna. Uzamčené dveře povolí, křídla se rozlétnou do stran, a naši mysl naplní světlo. Světlo to je radost z probuzení, variace na renesanční téma, to je znovuzrození. Básník nepopisuje, nevzývá, nevede. Stojí na místě, kde jsou již všechny uzly rozmotány. Protiklady jsou tajně sjednoceny. Zlá katastrofa zažehnána. Tím středem není nedostižné místo, nepřístupný horský štít ani tajná skrýš. Je to místo, na kterém jsme šťastni. Stojíme v místě velkého žáru. Ocitáme se na prahu tajemství, které se otevírá všem dětem, ale dospělým jen zřídka. Vidíme, že všechna slova běží sem, žádné slovo není zbytečné. Láska sežehne povrch, a pod ním zbyde skutečnost sama.

Kéž bych to uměl říct tak, jak jsem to na té vrbě viděl zářit.

Teilhard de Chardin: Vesmír, já, vědomí

2012-01-06T23:15:00.006+01:00

Vedle Darwina zřejmě největší převrat v antropologii způsobil v polovině minulého století francouzský vědec a teolog Pierre Teilhard de Chardin. Vesmír jako Velký třesk, evoluce člověka, Vesmír navíjející se na škále života, završení v nadosobním bodě Omega.

Teilhard celý život zasvětil paleontologii a teologii. Zatímco paleontologie je archeologií života. Teologii v jeho pojetí možo přirovnat k archeologii vědomí. Teilhard byl vychován v jezuitském prostředí. Jeho revoluční názory si brzy získaly obdivu a uznání v řadách veřejnosti. Ne tak v řadách církve. Teilhard přes konflikty a nejrůznější zákazy a omezení z jezuitského řádu nikdy nevystoupil.

Vesmír

Zájem o vědu Teilharda přivedl ke geologii a ke studiu zkamenělin. Za postupnou řadou měnících se fosílií tušil skrytý princip, určitý neutuchající přetlak a nezastavitelnou plodivou energii hmoty. Vývoj života je cesta od jednoduchých životních forem k složitějším. Co tento vývoj žene vpřed? Každý živý organismus má někde v minulosti svého primitivnějšího předchůdce, směrem k počátku se vývojové linie slévají a končí v neživé hmotě. Prvkem této řady je i člověk.

Hluboko v hmotě, za její neutuchající plodivou energií tušil Teilhard Boha. Popisem i hledáním vztahu k tomuto fenoménu se věnoval celý život. Proč církev jeho názory vehementně odmítá a zakazuje jejich publikování? Snad proto, že ji Teilhard vykresluje jen nedokonale? Je snad jeho teorie v rozporu s biblickým pojetím anebo je naopak jeho vize potvrzením Genezis?

A je-li Teilhard jediným, kdo ví, komu se rozevře impozantní výhled na strom života, může mlčet? Nebylo by právě tohle jeho největším osobním selháním? Jsme svědky kosmického dramatu. Vše živé v průběhu věků se nezadržitelně dere vpřed, k dokonalejšímu životu, k vyššímu vědomí. Božské v hmotě, niterné, které plodí stále lepší a dokonalejší uspořádání a pozvedá tak život k vědomí až k finálnímu završení v bodě Omega. V perspektivě tohoto impozantního výhledu jsou překážky kladené církví, zákaz činnosti ba i pobytu ve Francii podružné. Důležitá je vize:

Vědomí, které jednou, v jediném bodě noosféry prorazí na povrch, nezadržitelně povede k přechodu na kvalitativně vyšší úroveň vědomí celé noosféry.

Klíčem k porozumění života je podle Teilharda uznání vnitřku hmoty. Vedle vědecky popsané stránky hmoty, jejího vnějšku, je třeba uvažovat také i o vnitřku. I každý atom, a jakýkoli strukturní prvek vesmíru, má podle něj také, byť nepatrné „nitro“. Zde se svým způsobem o všem ví a tento zárodek psychička působí a sjednocuje. Důvodem, pro který je jedno uspořádání lepší než jiné, je objektivní přírůstek dobra.

Teilhard razil myšlenku, že vývoj života ve Vesmíru není náhodný, nýbrž zákonitý proces. Vznik první živé buňky odpovídá překonání prahu života. Zatímco vývoj hmoty k tomuto prahu vyžadoval časové údobí mmiliardy let, v dalším stádiu vývoj akceleruje a časová škála se zkracuje.

Věda o živém směřuje k šířejí formulované psychologii. Například Jung tvrdí, že prvotní látkou je kosmické nevědomí - jakýsi tkaný a tkající se vzor vzorů. Totéž popisuje Sheldrakova teorie morfogenetických polí. Pokud donutíme ke krystalizaci novou laboratorně vytvořenou látku, vesmír tuto krystalizaci nezná, ve hmotě dosud není vtištěn její vzorec a tak krystalizace trvá dlouho. Každá příští krystalizace probíhá rychleji. Teilhard tento vzor vzorů, kosmické nevědomí projikuje do hmoty samé. Hmota je božská, říká.

Přesnou odpověď, proč hmota preferuje určitá uspořádání před jinými, je obtížné najít. S vyššími organismy je odpověď stále více nasnadě. Na otázku, proč je prehistorický šavlozubý tygr méně "šťastný" než soudobý tygr indický, už Teilhard odpověď naznačit umí: protože současný tygr je více tygrem! Má v sobě více tygrovitosti, a stejně tak i ostatní druhy přivedly svou hřivnu, své nadání časem k větší dokonalosti. Teilhard pozoruje ve zkoumaných vzorcích potvrzení této teorie, vývojové řady spějí k cíli, a ne naopak Každý druh spěje v duchu svých schopností k jejich zdokonalení.

Teilhard fascinovaně popisuje životní kmen (soubor všeho živého) jako strom plný vitální energie, který na všechny strany rozevírá své prsty jako rašící pupeny. Tento životní proud se nezadržitelně tlačí do všech stran a vyrazí na povrch všude, kde je to možné. Nastává kosmické jaro. To je fylum. Rozmanitost forem života je pouhým projevem (nebo řezem) na tomto kmeni.

Cesta vede od předživého k živému a pak k růstu vědomí. U složitějších organismů dostává životní elán novou dynamiku, a tou je cerebralizace - vývoj mozku. Hnací silou je růst vědomí. Nejvíce badatelského úsilí věnoval Teilhard právě studiu hominidů - v Číně, na Jávě, v Africe. Při jedné vyčerpávající misi si posteskne: Je viens Pitec-an-trop (jsem pitekantrop, nebo snad jsem roztoč z tropů ?).
Proč je vrcholem evoluce právě člověk? Je to proto, že dosahuje nejjasnějšího vědomí. Vědomí je jasné světlo, Prométheovský dar bohů. Tlak k vyššímu vědomí vyhnal člověka ze stromů a počala tak éra civilizace. Další růst vědomí by nebyl možný bez kolektivu, kultury, společnosti. Homo sapiens překročil práh reflexe a od té doby se řítí a padá z "věčné nevědomosti" do stále jasněji planoucího světla vědomí. A nyní toto vědomí obsahuje i vědomí vlastní historie.
Je škoda, že Teilhard neznal východiska hlubinné psychologie C.G. Junga. Pokud by se tak stalo, zřejmě by jeho záběr nabral ještě jiný směr. Teilhard se pramálo zajímal o současné problémy světa, o kulturu a psychologii. Snad postrádal dostatečně jemné nástroje k uchopení křehkých pojmů duše. Co má však Teilhard s Jungem společné, je to, že všude tam, kde si nevystačí s vědou a vědeckou metodou, uchyluje se k Vizi, která ještě po letech inspiruje fascinující silou mnoho následníků.

Individuum

V tovaryšstvu Ježíšovu Teilhard poznal víru v tradiční podobě - svátost, milost, radost z Ježíšova vzkříšení. Teilhard byl muž víry, kresťanská mystéria pro něho byla živou zkušeností. Přesto a nebo právě proto cítil v srdci touhu po novém přiblížení a nové interpretaci víry v duchu doby. Byla to touha přiblížit křesťanského ducha k duchu tohoto světa. A není právě to jádrem křesťanské zvěsti?

Jádrem individuálního vztahu k Bohu není pasivní oddání se rituálu, přenechání všech důležitých věcí "ono to nějak dopadne", či případně "pokud o mně Bůh má zájem, však on se mi ozve". Teilhard to cítí jinak: je třeba jít za svým cílem, vytrvat v úsilí a dojít tak daleko, kam až lze dojít valstními silami. Teprve až pak, když jsem vše udělal a vše vyzkoušel, pak se teprve mohu obrátit na Boha.

Teilhard vyčítá vlastní církvi, že nezdravě rezignovala na budování světa. Naopak moderní svět zapomněl na Duchovnost. Správná cesta je syntéza: vzhůru i vpřed.

Prvním, co musím udělat, je rozvoj mých aktivit - individuace. Rozvíjej se, abys poznal, kým jsi. Esej Božské prostředí Teilhard načrtl v zákopech první světové války. Nabádá zde k introspekci, pak k centraci a nakonec k sjednocení s Kosmickým Kristem.

Introspekce je cesta do vlastního já. Je to zkušenost se sebou samým. Zažíváme ji především jako děti, před zrcadlem, o samotě a v přítmí vlastího pokoje. Když sestoupíme ke svému já, je to jako když poprvé rozsvítíme lampu. Jdeme k sobě, a jsem udiveni. Já? Kdo jsem já? V uších pulzuje tato otázka, která vše přehluší, a odpověď je v nedohlednu. Z venku, ze světa a z kolektivu zaznívá pokyn zařaď se, nevybočuj, navlékni si tuto masku a nalaď se na to, co máme všichni společné. Popři svou individualitu. Dělej, co dělají druzí. Naproti tomu individuace je cesta k tomu, co je ve mně individuální a co není nikde jinde ve světě možné nalézt.

Jako děti jsme lépe věděli, kdo jsme, a už to nevíme. Místo světla nacházíme temnotu. Ale z té temnoty zaznívá " nebojte se, já jsem to". Kým jsme? Neurčitost tohoto výchozího bodu nás činí nejistými ve světě. Identifikujeme se s tím, co nejsme. Persona je role, kterou nám přisoudil kolektiv, a se kterou jsme se ztotožnili. Řešením není sáhnutí po přiléhavé masce, (výnosné trafice), která učiní náš život snesitelným. Žít naplněným životem znamená zjistit, kým jsem a vědomě to následovat. Teilhard se zamýšlí, kdo z lidí dosáhl opravdového štěstí? Pohodáři, flákači, nebo ti, kteří se vydali sledovat nadosobní cíl? K čemu jem i dosažení individuálního štěstí? Jedině tehdy, když se vzdám hledání vlastního soukromého štěstí, můžu ho doopravdy nalézt. Vydání se za naplněním svých možností, to je investicí, kterou neničí mol ani rez.

Posledním krokem na cestě individuace je završení v Kosmickém Kristu. Každý lidský cíl může být stejně zaslepující, jako jsou ideologie. Jak se ujistit, že z cest, po kterých jdeme, nebudeme muset couvnout? Existuje něco víc, než prospěch společnosti? A jsme vůbec na správné straně? V případě střetu dvou kultur, které dát přednost a má takové dilema vůbec nějaké řešení? Teilhard říká: z individuálního přejít do nadosobního (kterým je společnost) a z něho do Univerzálního (kterým je Kosmický Kristus). On je tím, co sjednocuje a završuje. Měli bychom věnovat celé své úsilí k ozřejmění tohoto privilegovaného ohniska.

Vědomí (noosféra)

Když vystoupíme nad chaotický povrch jednotlivostí, spatříme celek. Je jím nové světlo vědomí, které se šíří do všech směrů a všude zanechává své stopy. V platnetárním měřítku postupujeme na škále vědomí opět o úroveň výš. Tak docházíme k vědomí jako sféře – a Teilhard tutos sféru nazývá Noosféra. Noosféra je vlastně všechno, co je. Je to jas denního světla rozprostírající se nad Zemí po 24 hodin denně. Není rozdíl, zda je něco zvědoměno v Evropě nebo v Austrálii, jde o příspěvek stále té stejné veličiny, která je nemateriální povahy a přesto je skutečnější než cokoli jiného: noosféra je úsilí, směřování, komunikace, kultura, konvence, věda, poznání, technologie, matematika, je to přidaná hodnota k hmotě, kterou vnímáme lhostejno kde jsme. Noosféra je schopnost pěstovaná po dobu exsitence světa, a tou schopností je vize společenství jako celku. Tato vize nezměrně přesahuje rozsah individua. Vůči noosféře si připadáme jako kapka v moři.

Vrcholem a úběžníkem vývoje všech tří dříve uvedených : života, individua a noosféry je bod Omega, Kosmický Kristus. To je jádrem Teilhardova vize, která završuje vše ostatní. Vším o co jde, není celek, nýbrž Střed. Ultravědomý, privilegovaný bod, který je prodloužením života na cestě od předživého, přes živé k vědomému a sjednoceného je Završené. Tím je úběžník vývoje celého Univerza, virtuální bod v budoucnosti, Kosmický Kristus. Vše, co se děje, završuje svět a svět tak spěje právě k tomuto bodu.

Vztah bodu Omaga a Krista evangelií je následující: Idea království božího, kterou Kristus hlásal, neboli vize završeného světa sjednoceného láskou, je nepomíjivá idea za vším lidským snažením. Ať vědomě spolupracujeme, nebo nevědomě vzdorujeme či pasivně přijímáme dané, tato nadřazená idea má trvalý dopad na vše, co se děje. Není to žádná neosobní idea, nebo přednost. Kosmický Kristus je perspektiva smysluplného rozvrhu světa. Tuto ideu je třeba vymanit z rámce církve a nadřadit ji noosféře.

Vývoj noosféry může teoreticky směřovat i jinam, k jiným bodům. Má být cílem technologická převaha? Nebo udržitelný rozvoj? Ač tyto otázky působí zdánlivě akademicky, v rozměrech noosféry jde o to nejdůležitější : na čem se lidstvo shodne a sjednotí a k čemu budeme upínat své individuální i kolektivní úsilí? Je to snad otázka povýtce politická? Je ještě dnes v poměru k velikosti noosféry aktuální poměrně skromá ambice církve?

Teilhard tvrdí, že bod Omega je již virtuálně přítomný. Soudobé i historické vize tuto Teilhardovu tezi potvrzují. Otevřít oči, vystoupit nad povrchní chaos jednotlivostí, a uvidět svět v perspektivě nového celku. Pokud se pokusíme rozumět této vizi, můžeme spatříme souběh s pojetím velkých náboženských systémů:

Předobrazem bodu Omega je hinduistický Brahma, jehož nádech a výdech plodí svět. Další paralelou k bodu Omegaje je keltský bůh Odin a posvátný strom Yggdrasil, který prorůstá všemi devíti světy a určuje tak běh všech věcí.

Paralelně k Teilhardově kosmogenezi, jejíž těžiště je "v kosmu" formuluje Jung pojetí Individuace jako cestu vývoje Bytostného Já, jejíž těžiště je "v duši". Paralelou k bodu Omaega je Bytostné Já formulované Jungem. Jde o střed psýché nadřazený individuálnímu já. V určitých životních zlomech může část psychické energie padnout do tohoto středu a pro vědomí tím osvětlit východisko z krize. Sjednocení protikladů znamená nadřazený vhled pro vzájemně znesvářené a protikladné tendence vědomí. Člověk pak vidí, co měl na očích odjakživa, ale neviděl. Bytostné já je ohnisko, které leží v nás, bez nás. Je to schopnost vidět to, na co doosud nedopadlo světlo vědomí a bylo to temné. Tak je Bytostné já dříve a pod všemi věcmi.

Jung: Červená kniha (7)

2011-05-12T10:31:00.000+02:00

Božské bláznovství

Problém šílenství je hluboký. Božské šílenství, povýšená forma iracionality života, který námi proudí - přece však šílenství, které se do dnešní společnosti nedá začlenit - ovšem jak? Kdyby se forma společnosti včlenila do šílenství? Zde houstne tma a nedá se dohlédnout konce. Nemohu již říct, toho nebo onoho cíle je třeba dosáhnout, platí ten nebo onen důvod, protože je dobrý, ale tápu mlhou a nocí. Nenabízí se žádná linie, žádný zákon se nevyjevuje, všechno je naprosto náhodné, dokonce děsivě náhodné. A náhle se ti ke tvému nesmírnému zděšení ujasní, že jsi upadl do bezmeznosti, do neuspořádanosti, do hlouposti věčného chaosu.

Má duše na mě promluvila šeptem naléhavě a znepokojivě: Slova, slova, nemluv tolik. Mlč a slyš: poznal jsi své šílenství a připouštíš je? Už vidíš, že v celých tvých základech je plno šílenství? Nechceš uznat své šílenství a vlídně je přivítat? Chtěl jsi přece přijmout všechno. Tedy přijmi také šílenství! Nepohrdej šílenstvím ani se ho neboj, ale dej mu život!

V čítárně velké knihovny vidím knihovníka. Přistupuji k němu. Pohlíží do své knihy a říká: Co si přejete?
Já: Jsem trochu zaražený, protože nevím, co vlastně chci. Nakonec říkám: Chtěl bych Tomáše Kempenského Následování Krista.
Pohlíží na mě trochu užasle: Jste nábožensky založený? To by mě nenapadlo.
Já: Víte, že vědy si cením mimořádně vysoko, ale v životě jsou opravdu okamžiky, kdy nás i věda nechává prázdné a nemocné. Tato kniha pro mě znamená velmi mnoho, protože je napsána z duše.
Knihovník: Ale poněkud staromódně. V dnešní době nemůžeme spoléhat na křesťanskou dogmatiku.
Já: S křesťanstvím jsme nedošli do konce, jestliže je prostě odložíme. Zdá se mi, že je na něm víc, než vidíme.

Mám-li Krista opravdu chápat, musím nahlédnout, jak Kristus skutečně žil jen svůj nejvlastnější život a nikoho nenásledoval. Nenapodoboval žádný vzor. Jestliže Krista následuji opravdově, pak nikoho nenapodobuji, ale jdu svou vlastní cestou, ani se už budu zvát křesťanem. Nořím se do svých myšlenek. Myslím si, že člověk se může orientovat po svém. To by byla intuitivní metoda, kterou Tomáš Kempenský doporučuje.

Ozývá se podivné hučení a šum. A najednou v místnosti hřmí hejno velkých ptáků s hlučnými údery křídel. Vidím spoustu lidských postav spěchat jako stíny kolem a z mnohohlasého zmatku slyším slova: klaňme se v chrámu.

Já: Kam spěcháte?
Nějaký vousáč s rozcuchanými vlasy se zastavuje a obrací ke mně: Jmenuji se Ezechiel a jsem novokřtěnec. Putujeme do Jeruzaléma. Nemůžeme se zastavit, musíme pokračovat ve zbožné pouti ke všem svatým místům.
Já: Co vás k tomu pohání?
Ez: To nevím. Ale zdá se, že jsme pořád nedošli klidu, ačkoli jsme zemřeli v pravé víře.
Proč nemáte klid?
Ez: Připadá mi, že jsme zapomněli na něco důležitého, co jsme také měli žít.
A co to bylo?
Ez: Ty to víš?
Lačně a znepokojivě na mě vztáhl ruku, jeho oči zaplály.
Já: Nech mě démone, nežil jsi své zvíře!

Stojí přede mnou kuchařka se zděšeným výrazem ve tváři. Proboha, pomoc, co je s vámi? Není vám dobře? Než se mohu vzpamatovat, jsem davem vystrčen na jakýsi vůz. Vpravo policista, vlevo policista. Nuže, teď mne zase můžete nechat běžet, pronesu k nim. Zůstaňte hezky v klidu, řekne jeden z nich přísně. Takže mne zjevně vezou do blázince.

Profesor: Copak to máte za knihu?
To je Tomáš Kempenský, Následování Krista
Profesor: tedy forma náboženského bludu, zcela jasné, náboženská paranoia. Pronásledují vás hlasy?
Ach ne, kdež, vyhledávám je. To není naprosto chorobné. Je to spíše intuitivní metoda.
Profesor: Nuže, diagnóza by mohla být dostatečně jasná. Přeji vám brzké zlepšení, držte se opravdu v klidu.
Ale pane profesore, vždyť já se cítím úplně dobře.
Profesor: Podívejte můj milý, nemáte na svou nemoc ještě žádný náhled.

Užívám si naprostého klidu. Problém šílenství je hluboký. Božské šílenství, povýšená forma iracionality života, který námi proudí - přece však šílenství, které se do dnešní společnosti nedá začlenit - ovšem jak? Kdyby se forma společnosti včlenila do šílenství? Zde houstne tma a nedá se dohlédnout konce. Rostlina, která se vyvíjí, žene výhonek k pravici, a jakmile je plně vytvořený, potom přirozený nápor nechce přerůst koncový pupen. Místo toho teče zpátky do kmene, do matky větví a ve tmě a nitru pevného kmene si razí nejistou cestu, až nakonec nachází to správné místo nalevo, a tam vyráží nový výhonek. Tento nový směr růstu je zcela opačný tomu předchozímu. A přece se takto rostlina vyvíjí rovnoměrně, bez přepínání a poruch rovnováhy. Vpravo je myšlení, vlevo cítění. Vstupuji do prostoru svého cítění, a s úžasem vnímám ten rozdíl - nemohu potlačit smích! Přenesl jsem váhu z pravé nohy na levou a trhl sebou zasažen vnitřní bolestí. Opouštím ducha tohoto světa, který domyslel Krista až do konce, a vstupuji do jiné radostně-strašné říše, ve které Krista znovu nalézám. Nemohu již říct, toho nebo onoho cíle je třeba dosáhnout, platí ten nebo onen důvod, protože je dobrý, ale tápu mlhou a nocí. Nenabízí se žádná linie, žádný zákon se nevyjevuje, všechno je naprosto náhodné, dokonce děsivě náhodné. Ale jedno se strašlivě ujasňuje: totiž že oproti mé dřívější cestě a všem jejím náhledům a jejím záměrů je nyní vše scestím. Je stále jasnější, že nic nevede, jak mi chtěla namluvit má naděje, ale že všechno svádí. A náhle se ti ke tvému nesmírnému zděšení ujasní, že jsi upadl do bezmeznosti, do neuspořádanosti, do hlouposti věčného chaosu. Ten se svistem dolehne jako na tlukoucích perutích bouře, jako převalující se mořská vlna.

Každý člověk má ve své duši pokojné místo, kde je všechno samozřejmé a snadno vysvětlitelné. Tam se rád uchyluje před matoucími skutečnostmi života, protože tam je všechno jednoduché a jasné a opatřeno zřejmým účelem. K ničemu na světě nemůže člověk říct se stejným přesvědčením jako k tomuto místu: ty nejsi nic než. .. a to také řekl. A právě to místo je hladkým povrchem, stěnou všedního dne. Ničím než dobře střeženou a často pulírovanou krustou nad tajemstvím chaosu. Jakmile prolomíš tuto nejvšednější ze všech zdí, přemáhajícím proudem pronikne chaos.

Chaos není jednoduchý, je totiž nekonečně rozmanitý. Není beztvarý, je totiž plný postav, jejichž vliv je díky jejich hojnosti matoucí a přemáhající. Tyto postavy jsou mrtví, ne prostě tví mrtví, nýbrž všechny ty obrazy tvého minulého utváření, které za sebou nechal tvůj pokračující život, ale masy mrtvých lidských dějin, zástupy duchů minulosti, která je mořem, oproti kapce trvání tvého života. Vidím za tebou, za zrcadlem tvého oka tlačenici nebezpečných stínů, mrtvých, kteří lačně zírají prázdnými očními důlky, sténají a doufají, že tebou dojde naplnění to nevykoupené všech dob, které v nich vzlyká. To, že nic netušíš, nic nedokazuje. Polož své ucho na stěnu, a uslyšíš hučení jejich davu.

Nyní víš, proč jsi na to místo dal to nejjednodušší a nejsnáze vysvětlitelné, proč jsi místo pokoje chválil jako nejbezpečnější: aby tam nikdo a nejméně ty sám neodkrýval tajemství. Neboť to je místo, kde se trudně mísí den s nocí. Cokoli jsi kdy ze svého života vyloučil, čehokoli ses zřekl a cokoli jsi proklel, všechno, co ti kdy bylo a mohlo být scestím, na tebe čeká za tou zdí, před kterou jsi klidně seděl. Slyšels někdy o temných, kteří pobíhali nepoznáni a spiklenecky rozněcovali nepokoj? Kteří smýšleli opovážlivě a necouvli před žádnou hanebností ke cti svého boha? K nim postav Krista, který z nich byl největší. Jemu bylo málo i zlomit svět, proto zlomil sebe. Mluvím však o mrtvých, kteří padli za oběť moci zlomeni silou, a nikoli sebou. Jejich zástupy zabydlují krajinu duše. Když je přijmeš, naplní tě šílenstvím a vzpourou proti tomu, co vládne světem.

Kdokoli nežije své zvíře, musí se svým bratrem jednat jako se zvířetem. Poniž se, a žij své zvíře, abys mohl být spravedlivý ke svému bratru. Abys vykoupil všechny ty mrtvé, kteří se potulují a hledí se přiblížit k živým. A nečiň z ničeho co konáš zákon, protože to je osobivost moci. Jsou proroci, kteří se nakonec sami ukamenují. My však hledáme spásu, a proto potřebujeme bázeň před vzniklými věcmi a přijetí mrtvých, kteří se od nepaměti třepotají v povětří, a jako netopýři bydlí pod naší střechou. Nové se bude stavět na starém, a smysl vzniklých věcí bude mnohonásobný. Tím, co tě chtělo vzdálit od křesťanství a jeho posvátného zákona lásky jsou mrtví, kteří nedokázali najít klidu v Pánu, neboť je následovala jejich nedokončená díla. Nová spása je vždy navrácením dříve ztraceného.

***

Má duše na mě promluvila šeptem naléhavě a znepokojivě: Slova, slova, nemluv tolik. Mlč a slyš: poznal jsi své šílenství a připouštíš je? Už vidíš, že v celých tvých základech je plno šílenství? Nechceš uznat své šílenství a vlídně je přivítat? Chtěl jsi přece přijmout všechno. Tedy přijmi také šílenství. Nepohrdej šílenstvím ani se ho neboj, ale dej mu život!

Duše: Chceš-li nalézat cesty, nepohrdej ani šílenstvím. Vždyť tvoří velkou část tvé podstaty.
Já: nevěděl jsem to.
Duše: Buď rád, že to můžeš poznat. Tak se toho nestaneš obětí. Šílenství je zvláštní formou ducha a je vlastní všem naukám a filozofiím, ale ještě víc každodennímu životu. Život je samé bláznovství a je bytostně nerozumný. Člověk usiluje o rozum proto, aby si mohl vytvářet pravidla. Život sám však žádná pravidla nemá. To je jeho tajemství a jeho nepoznaný zákon. Co ty nazýváš poznáním, je pokusem vnutit životu něco srozumitelného.
Já: Vše to zní velmi bezútěšně a budí to ve mně odpor.
Duše: Ty nemáš co odporovat, jsi v blázinci!

Stojí tu malý tlustý profesor - to promluvil on?

Profesor: Ano, můj milý, jste zmatený. Mluvíte dočista nesouvisle.
Já: Také si myslím, že jsem se úplně ztratil. Jsem opravdu pomatený. Všechno je příšerně pomotané.
Všechno se ve mně zmateně vlní a bouří. Jde do tuhého. Chaos přichází. Je tohle nejspodnější dno? Je chaos jeho základem? Jen kdyby to tak příšerně nehoupalo. Ano, vidím a rozumím: Je to oceán, všemocná noční záplava - tam pluje loď - velký parník - právě vstupuji do kuřáckého salonu - mnoho lidí - krásné šaty - všichni se po mně užasle ohlížejí - kdosi ke mně přichází: Co je s vámi? Vypadáte jako strašidlo. Co se stalo?
Já: Nic, tedy, myslím - že mi přeskočilo, podlaha se houpá, všechno se kymácí.
Ale to jen máme dneska trochu větší vlny, dejte si horký grog, máte mořskou nemoc.
Malý tlustý profesor sedí u stolku potaženého zeleným suknem a hraje karty: No kdepak jste byl, pojďte. Dáte si taky sklenku? Vy jste neuvěřitelně originální.
Já: Pane profesore, tady přestává legrace. Ještě před chviličkou jsem byl vaším pacientem.

Všude se rozlehne zvonivý smích.

Blázen: Já jsem dopadl hůř. Jsem tady už pět let. Vždyť já jsem Nietzsche, ale novokřtěnec, já jsem i Kristus. Spasitel povolaný vykoupit svět, ale oni mě nepustí.
Já: Kdo vás nepustí?
Blázen: Ďábel. Jsme tu přeci v pekle. Vy jste si toho samozřejmě vůbec nevšiml. Já jsem po roce svého pobytu zde přišel na to, že ředitel je ďábel.
Já: Myslíte profesora? To zní neuvěřitelně.
Blázen: Jste ignorant. Vždyť jsem se již dávno měl oženit s Matkou Boží. Ale ďábel profesor ji má ve své moci.
Já: Ale to je čirá mytologie, co tu vyprávíte.
Blázen: Ty jsi pomatený a vůbec tomu nerozumíš. Patříš do blázince. Vždyť já bych měl vykoupit svět, jsem přece Vykupitel.

Vlnění ustalo. Z vody stoupá slaná vůně. Táhlá příbojová vlna udeří na pobřeží. Dvanáctkrát, údery světových hodin. Vše strnulo, vládne mrtvolné ticho.Vidím z moře stoupat strom. Jsem úplně zoufalý. Vykoupení, šeptám.

Já: Nenašel jsem cestu.
On: Tady žádné cesty hledat nemusíte.

Mluví pravdu. Cesta, nebo co je to, po čem kráčíme, je naše cesta, pravá cesta. Do budoucnosti nevedou zbudované silnice. Silnice stavíme tím, že jdeme. Náš život je pravda, kterou hledáme. Jedině můj život je pravda, pravda jako taková. Pravdu tvoříme tím, že jí žijeme. To je noc, v níž se prolomily všechny hráze, v níž se pohnulo všechno, co bylo dosud pevné. Kameny se proměnily v hady, všechno živé ztuhlo.

Jsou pekelné pavučiny slov: nic než slova - ale co jsou slova? Zacházej s nimi obezřetně, dobře je vybírej, nespřádej pavučiny, vždyť jsi první, kdo v nich uvízne. Neboť slova mají významy! Se slovy vynášíš na povrch podsvětí. Slovo je to nejnicotnější, i to nejvyšší. Ve slově splývá prázdnota s plností. Proto je Slovo obrazem Božím. Slovo je to největší a nejmenší, co člověk vytvořil. Proto uváznu-li v pavučině slov, jsem vydán všanc v moři, neurčitosti vln, které bez ustání mění místo. Jejich podstatou je pohyb. Kdo se vlnám protiví, je vydán svévoli. Ustavičné je dílo člověka, ale pluje na chaosu. Kdo přichází z moře, tomu usilovný lidský shon připadá jako třeštění šílenců. Lidé však jako na šílence hledí na něj samotného. Kdo spatřil chaos, ten už se nikam neschová. Ví, že se půda kymácí, a ví, co to kymácení znamená. Spatřil řád i nepořádek nekonečna, ví o nezákonných zákonech. Ví o moři a nikdy na ně nemůže zapomenout. Chaos je strašlivý: dny olova, noci děsu. Kdo se ujme toho nejmenšího v tobě, když to neuděláš ty? Pokud se toho ujmeš, nevyhnutelně budeš trpět. Vždyť činíš, co je zavrženo, a napřimuješ, co leželo v troskách.

Je v nás mnoho hrobů a zdechlin. Neboť náš duch se stal zpupnou kurvou, otrokem slov tvořených lidmi, už není Božím slovem samotným. Když přijímám to, co je ve mně nejmenší, zapouštím zárodek do pekelné půdy. Je neviditelně malý, ale vyrůstá z něho strom mého života, jenž spojuje to, co je dole s tím nahoře. Mezi dvojím nesnesitelným ohněm roste tvůj život. Nezměrným, hrůzu budícím pohybem se to, co rozpjatě visí, houpá nahoru a dolů. Proto se bojíme toho, co je v nás nejmenší.

Když přijímám to nejmenší v sobě, ono červenavě žhnoucí slunce hlubiny, a propadám se do zmatku a chaosu, vchází mi také horní, zářivé slunce. Proto ten, kdo usiluje o to nejhlubší, nachází to nejvyšší. Aby vysvobodil lidi své doby z toho rozpjatě visícího, vzal Kristus tato muka na sebe skutečně a učil lidi: Buďte chytří jako hadi a bez falše jako holubice. Neboť chytrost vzdaluje člověka chaosu a bezelstnost zahaluje jeho hrůznou tvář. A tak lidé mohli kráčet bezpečnou střední cestou s omezením nahoru i dolů.

Jenže mrtví nahoře i dole se hromadili a jejich naléhání znělo stále hlasitěji. A povstávali vznešení i zlořečení lidé, kteří přestupovali zákon střední cesty, byť o tom nevěděli. Otevírali brány nahoru i dolů. Mnohé přitáhli s sebou k hornímu a dolnímu šílenství, zasévali tak zmatek a připravovali tak cestu tomu, co přichází. Kdo však vchází do jednoho a nevstupuje zároveň do druhého, protože nepřijímá to, co mu přichází vstříc, ten se stane obětí jednoho. Nevidíš totiž, že i to druhé je také v tobě. Domníváš se, že to spatřuješ v názorech a činech, které se ti protiví. Tam to potíráš a jsi dočista zaslepen. Kdo to však přijímá, protože to je i v něm, ten se přestal hádat. Hledí do sebe a mlčí. Vidí strom života, jehož kořeny sahají do pekla a jehož vrcholek se dotýká nebes. Už také nezná rozdíly.

Kdo má pravdu? Co je svaté? Co je dobré? Co je správné? Zná jeden rozdíl: mezi tím, co je dole a co je nahoře. Zná tudíž cestu k vykoupení. K tvému vykoupení patří to, že přestaneš rozeznávat rozdíly. Tím se osvobodíš od starého prokletí poznání dobra a zla. Protože jsi podle svého nejlepšího mínění odděloval dobro od zla a toužil jen po dobru, zatímco zlo, které jsi přesto páchal, jsi popíral a nebral na sebe, tvé kořeny přestaly přijímat temnou potravu hlubiny, a tvůj strom uschl. Proto naši dávní předkové říkali: když Adam pojedl z jablka, strom ráje uschl. Temnotu jsi potřeboval ke svému životu. Nemůžeš popřít, že znáš dobro a zlo. Vždyť proto bylo poznání dobra a zla nepřekonatelným prokletím.

Nikdy nemůžeš před sebou zapřít, že znáš dobro a znáš zlo. Vždyť dokud je odděluješ, rozeznáváš dobro od zla. Obojí je sjednoceno jedině v růstu. Ty však rosteš. Kdo nenese pochybnost, nenese sebe. Takový člověk neroste, a tedy ani nežije. Pochybnost je znakem nejsilnějšího a nejslabšího. Silný má pochybnost, zato pochybnost má slabého. Nikdo nemůže přitakat své pochybnosti, leda by snesl otevření chaosu. Protože je mezi námi mnoho těch, kdo mohou říkat vše. Hleď na to, čím žijí. Co člověk říká, to může být velice mnoho, nebo velice málo. Moje řeč není jasná ani temná, neboť je řečí toho, který roste. Má duše ke mně mluví: Je třeba vysadit dveře z veřejí, aby vznikl volný průchod mezi Tady a Tam, mezi Ano a Ne, mezi Nahoře a Dole, mezi Nalevo a Napravo. Ať jsou vystavěny vzdušné chodby mezi všemi protikladnými věcmi, od jednoho pólu k druhému, ať se táhnou snadné, hladké cesty. Ať jsou vztyčeny váhy, jejichž jazýček lehce kolísá. Ať hoří plamen, jejž vítr neuhasí. Ať teče proud ke svému nejhlubšímu cíli. Život ať jde od této chvíle svou cestou, od zrození k smrti, nezlomně, jako putuje Slunce po své dráze.

Jaký by to byl výsměch, kdyby nebyl skutečným výsměchem? Jaká by to byla pochybnost, kdyby nebyla skutečnou pochybností? Jaký by to byl protiklad, kdyby nebyl skutečným protikladem? Kdo chce přijmout sám sebe, musí také skutečně přijmout to druhé v sobě. Když se mi vysmívají druzí, dělají to pořád jen ti druzí. Já jim mohu přisoudit vinu a díky tomu zapomenu vysmívat se sám sobě. Kdo se však nedokáže vysmát sám sobě, je pro smích druhým. Přijmi tedy i svůj sebevýsměch, aby od tebe odpadlo všechno božské a hrdinské, a ty ses stal zcela lidským. To, co je v tobě božské a hrdinské, je tomu druhému v tobě k smíchu. Pro to druhé v sobě odlož svou obdivovanou roli a staň se kým jsi.

Kdo má nějaké zvláštní nadání, ten propadá klamu, a věří, že on sám je tím nadáním. Proto bývá bláznem tohoto nadání. Podstata nadání nemá nic společného s podstatou člověka, který je jeho nositelem. Když do mého života vstupuje bůh, vracím se pro něj k své ubohosti. Beru na sebe tíhu bědnosti a nesu všechnu svou ohavnost a směšnost i všechno ve mně, co je zavrženíhodné. Dosud je dlouhá noc, dlouhá noc tajemné temnoty. Co se má stát? Jsou temné propasti vyprázdněné a vyčerpané? Nebo něco čeká a stojí tam dole, hrozivě a rudě žhnoucí? Jaká pověrečná touha má být uspokojena? Co je to za oheň, který není uhašen. Co je to za žár, který dosud plane? Kdo se to ozývá šíleným křikem? Kdo z mrtvých tak trpí? Přistup a pij krev, abys mohl mluvit.

To nejmenší v tobě spí spánkem podobným smrti, a potřebuje teplo života obsahující nerozlišeně a nerozlišitelně zlo a dobro. To je cesta života, a ty jí nemůžeš nazvat zlou ani dobrou, čistou ani nečistou. To však není cíl, ale cesta a přechod. Je to také nemoc a počátek uzdravení. Je to matka všech hanebných skutků a všech spásonosných symbolů. Je to prastará, nejstarší forma tvoření, zcela prvotní temné puzení, jež v největší skrytosti proudí s nezáměrnou zákonitostí vody všemi utajenými zákoutími a temnými chodbami a na nečekaném místě prýští ode dna z té nejtemnější trhliny a dává plodnost suché zemi. Je to ten nejlepší tajemný učitel přírody. Je to velký mudřec, který zná, co je nadlidské, který ovládá největší ze všech věd. Z toho co je zmatené, vytváří uspořádanost, který hledí vpřed a z plnosti, jíž nelze pojmout, předvídá budoucnost. Je to podobné hadu, je to zkázonosné a blahodárné, je to strašně a směšně démonické. Je to šíp, jenž pokaždé zasáhne slabé místo, je to kouzelný kořen, který otevírá uzamčené klenotnice.

Nemůžeš to nazývat chytrým ani hloupým, dobrým ani zlým. Neboť je to veskrze nelidské povahy. Je to syn země, ten temný, kterého máš probudit. Je to muž a žena a je to pohlavně nezralé, plné správných a pokřivených výkladů, tak chudé smyslem a přece bohaté. Je to ono mrtvé, které co nejhlasitěji křičelo, čekalo a nejhůř trpělo. To je ten vyvolený, neboť byl posledním ze zavržených. Je to bída říkat takové věci, ale říkat je musím. Amen, je dokonáno. Co bylo neskutečné, je skutečné, co bylo skutečné, je neskutečné. Ale já nemohu, nechci, nedokážu to. Ach ta lidská ubohost, Ta nevole v nás. Ta pochybnost, to zoufalství. Kdo dokáže překročit hranice tohoto království, právem, s čistým svědomím a poslušen zákona lásky? Já jsem to, bezejmenný, který sebe samotného nezná a jehož jméno je mu samotnému skryto. Nemám žádné jméno, protože jsem zatím vůbec nebyl. Právě jsem vznikl. Já, který jsem já, to nejsem. Ale já, který budu přede mnou, a který budu po mně, to snad jsem. Nablízku jsou zázraky a děsivá tajemství. Cítím věci, které byly a budou. Za obvyklými věcmi se rozevírají věčné propasti. Země mi vydává, co ukrývala.

***

Málo dobrého vás potká zvnějšku. Co vás má potkat, to je ve vás. Rád bych odvrátil své oči, uzamkl své uši a popřel všechny své smysly, chtěl bych být jedním z vás, nic nevědět a nikdy nic neuvidět. Je toho příliš mnoho a příliš nečekaného. Já to však viděl a paměť mě neopouští. Budoucnost nechme budoucím lidem. Vracím se k tomu, co je malé a skutečné, neboť to je ona velká cesta toho, co přichází. Vracím se ke své jednoduché skutečnosti, ke svému nejmenšímu nepopiratelnému bytí. A beru nůž a vynáším soud nad vším, co rostlo bez míry a cíle. Věru, narostly kolem mne lesy, popínavé rostliny se po mně vinou do výše a celý jsem pokrytý nekonečně bujným rostlinstvem.

Hlubina je nevyčerpatelná, dává vše. Všechno je totéž jako nic. Ponech si málo, a budeš mít něco. Tvá ctižádost a žádostivost poznávat a vědět, tvá chorobná touha shromažďovat, sestavovat, obsáhnout, podmaňovat, ovlivňovat, panovat, zařazovat, dávat významy a výklady je bezměrná. Je to šílení, jako všechno, co překračuje meze. Jak můžeš udržet něco, co nejsi ty? Ty bys chtěl všechno, co nejsi ty. Pomni, že můžeš znát sebe, a tím víš dost. Nemůžeš znát druhého člověka. Střez se znát něco mimo sebe, neboť zpupností tvého vědění bys zadusil život toho druhého, které se zná samo. Vědoucí člověk může znát sám sebe. To je jeho mez. Bylo to dítě, byl nejistý a přece pln jistoty, slabý a přece se podílel na neslýchané síle. Odhazuji celou tu tíži významů, všechno to božské a ďábelské, čím mne naplnil chaos. Vskutku není na mě, abych dokazoval bohy a ďábly a chaotická monstra, abych je pečlivě vykrmoval, starostlivě je vláčel s sebou, sčítal je, dával jim jména a vírou je chránil před nevírou a pochybnostmi. Svobodný muž zná jen svobodné bohy a ďábly, kteří žijí sami ze sebe a působí vlastní silou. Jestliže nepůsobí, je to jejich věc a já se toho břemene mohu zbavit. Život je svobodný a vybírá si svou cestu. Sám je omezený a proto neshromažďuj meze. Tak jsem odřízl všechno, co mě omezovalo. Tak jsem stál já a tam ležela záhadná mnohotvárnost světa.

Jung: Červená kniha (6)

2011-05-02T23:00:00.001+02:00

Cesta vede mezi dvěma skalními stěnami. Soutěska se rozšiřuje v ohromnou skalní dvoranu, jenom úzká stezka vede vzhůru na hřeben. Jak se blížím k výšině, přichází z druhé strany hory mohutné dunění. Spatřím obra, z jeho mohutné hlavy vyrážejí rohy, hruď mu pokrývá pancíř, černý kadeřavý vous je zdobený drahokamy. V ruce nese dvojitou sekeru, jakou se porážejí býci. Než jsem se vzpamatoval z děsu, stojí přede mnou a vidím jeho bledou a nažloutlou tvář. Je to Izdubar, silák, člověk-býk. Stojí a dívá se. Jeho tvář vypovídá o stravující hluboké úzkosti, jeho paže a kolena se chvějí. Volám na něj: Ó Izdubare, ušetři můj život a odpusť, že já, červ zkřížil jsem Ti cestu.

Izdubar: Nebažím po tvém životě. Přicházíš ze západu? Je tohle správná cesta do západní země?

Já: Přicházím ze Západní země, jejíž břehy omývá velké Západní moře.

Iz: Je to to moře, do kterého se noří Slunce?

Já: Slunce zapadá daleko za mořem. Vždyť Země je kulatá a navíc krouží kolem Slunce!

Iz: Proklatče, odkud máš takovou vědu? Ona nesmrtelná země, do které slunce vchází, aby se znovuzrodilo, snad nikde není? Chvěji se. Mluvíš pravdu?

Já: Ó Izdubare, přicházím z takové země, kde je taková věda. Slunce je nebeské těleso, které leží daleko venku v nekonečném prostoru. Jsi-li smrtelný, nemůžeš nikdy dojít ke Slunci.

Iz: Nemá být možné, abych dosáhl Slunce, nesmrtelnosti? Mocným úderem rozbíjí svou sekeru o skálu. Pryč s tebou zbrani, nesvedeš nic. Co bys taky mohla dokázat proti nekonečnu, proti věčné prázdnotě a nevyplnitelné nicotě? Nemáš koho zdolat. Roztříšti se. Vše nadarmo! /Hroutí se a vzlyká jako dítě/. Žádný silák mě nikdy nesrazil, žádný netvor nedokázal vzdorovat mé síle. Ale tvůj jed červe, který jsi ležel na mé cestě, mě ochromil.

Já: Kdybych Izdubare věděl, že by tě má věda mohla srazit, mlčel bych. Chtěl jsem ti však povědět pravdu.

Iz: Jed nazýváš pravdou? Neříkají naši kněží pravdu? Ale ta přece nepůsobí jako jed.

Já: Obávám se, že má slova jsou slabá, mají-li léčit.

Iz: Zhoršit nic nemohou. Pohroma už nastala. Řekni tedy co víš. Možná máš magické slovo, které jed rozpouští.

Já: Nepochybuji o tom, že vaši kněží říkají pravdu. Je to jistě pravda, ale zní jinak, než naše pravda.

Iz: Jsou snad dvě pravdy?

Já: Naše pravda je ta, která nám přitéká ze znalosti vnějších věcí, vaše pravda přitéká z vnitřních věcí.

Iz: To bylo léčivé slovo. Vaše věda je tím ničemným kouzlem, které mě ochromilo. Jak je možné, že jste živí, když denně užívá ten jed?

Já: Časem jsme si na to zvykli, jako ostatně člověk přivykne všemu. Neměli jsme volbu. Museli jsme polknout jed vědy, jinak by se nám vedlo jako tobě. Byli bychom ochromeni, kdybychom se s tím setkali bez tušení a nepřipraveni. Tento jed je tak nepřekonatelně silný, že každý, dokonce i věční bozi na něj hynou.

Iz: Už nemyslím, že přicházíš z blažené země. Tvá země musí být pustá, plná ochromení a odříkání. Toužím po východě, kde teče čistý pramen naší životodárné moudrosti. Nejstrašnější den mého života. Naši kněží nevědí nic, jinak by mne před tím dokázali ochránit. Nemáte žádné bohy?

Já: Ne, máme už jen slova. To věda nás připravila o schopnost víry.

Iz: Snášíte to?

Já: Ne zrovna skvěle. Já osobně se v tom necítím moc dobře, a proto jsem se vypravil na východ, k zemi vycházejícího Slunce, abych našel světlo, které nám chybí. Máte světlo, které nám chybí?

Iz: Podívej, vyrostl jsem v tom světle. Z toho můžeš odhadnout, jak plodné je naše světlo. Jestliže přicházíš ze země takového temna, pak se střez přemáhajícího světla, mohl bys oslepnout, jako jsme my všichni trochu slepí.

* * *

Putoval jsem na jih, a našel nesnesitelný žár samoty. Putoval jsem na sever na našel jsem chladnou smrt. Stáhl jsem se zpátky do Západní země, a začal jsem trpět temnotou postrádaje slunce. Vše jsem tedy odvrhl, a šel na východ, kde světlo denně stoupá vzhůru. Šel jsem na východ jako dítě. Cestu lemovaly překrásné koberce z květů a vlídné jarní lesy. Ale pak přišla tíže. Našel jsem vchod a úzkou cestu. Vše mne však chtělo odstrašit od toho, abych pokračoval. Cítil jsem velkou trýzeň.

Co zavrhuji, pojímám nic netuše do sebe.
Co přijímám, vchází do té části duše, kterou znám.
Co zavrhuji, vchází do té části duše, kterou neznám.
Co přijímám, to činím sám sobě.
Co však zavrhuji, to je činěno mně.

Má životní stezka tedy vedla přes zavržené protiklady, které přede mnou ležely sjednoceny v kluzkou a bolestnou cestu. Vkročil jsem na ni, a chodidla mrzla a pálila. Ale jed hada, kterému rozšlápneš hlavu, do tebe vnikne kousnutím do paty, a tak se pro tebe stane had nebezpečnějším než byl předtím. Neboť to, co zavrhuji, je také v mé přirozenosti. Tím, že to bylo venku, myslel jsem, že to mohu zničit. Leží to však ve mně a jen přechodně to přijalo vnější podobu a postavilo se mi na odpor. Zničil jsem vnější podobu a věřil jsem, že jsem vítěz. Vnější protiklad je obrazem mého vnitřního protikladu. Když jsem vystoupil na nejvzdálenější výšinu, stal se zázrak. Kdosi z východu mi chvátal vstříc.

Chtěl jsem světlo, on noc.
Chtěl jsem stoupat, on zapadat.
Byl jsem zakrslý jako dítě, on obrovitý hrdina prapůvodní síly.
Přicházel jsem zchromlý věděním, on oslněný hojností světa.
Tak jsme si chvátali vstříc, on ze světla, já z temnoty.
On silný, já sláb,
on bůh, já had,
on prastarý, já právě nový,
on nevědoucí, já vědoucí,
on bájný, já střízlivý,
on smělý, já zbabělý.

Oba jsme žasli při vzájemném spatření na rozhraní jitra a večera. Už ne vnější protiklady mi zatarasují cestu. Můj vnitřní protiklad mi jde vstříc a obrovitě veliký přede mnou roste a jeden druhému zastupujeme cestu.

Staří nazývali slovo vykoupení Logos, výraz božského rozumu. V člověku bylo tolik nerozumu, že potřeboval ke spáse rozum. Když dost dlouho čekáme, vidíme, jak se nakonec všichni bohové proměňují v hady a podsvětní draky. To je také osudem Logu. Nakonec nás všechny otráví. Božství a lidství zůstanou uchovány, jestliže se člověk zastaví před bohem a bůh před člověkem. Vysoko plápolající plamen je střední cestou, jejíž zářivá dráha běží mezi lidským a božským. Božská prasíla je slepá, neboť její tvář se stala člověkem.

Iz: Kdybychom byli v mé zemi, tvůj jedovatý osten by mě nezasáhl.

Já: Srdce mi krvácí, nechci tě nechat chřadnout.

Iz: Nech to být, ať smrt přijde, kdy chce.

Já: Nemám se odvážit všeho? Napadla mě myšlenka, která možná přinese vysvobození. Myslím si totiž, že vůbec nejsi skutečný. Jsi jen fantazie!

Iz:Děsím se tvých myšlenek, jsou vražedné. Chceš mě prohlásit ještě za neskutečného, poté co jsi mě zchromil?

Já: Asi jsem se vyjádřil trochu nesrozumitelně - příliš jazykem západu. Nemyslím tím přirozeně, že bys byl úplně neskutečný, nýbrž jsi právě tak skutečný jako fantazie! Kdybys to dokázal přijmout, bylo by napůl vyhráno.

Iz: Běda mi. Má mi být pomoženo, jestliže se budu považovat za fantazii?

Já: Víš, že přece jméno, které člověk nese, znamená hodně. Víš také, že nemocným se dává jiné jméno, aby se léčili. Protože s novým jménem přijímají novou přirozenost. Tvé jméno je tvou přirozeností.

Iz: Máš pravdu, to říkají i naši kněží.

Já: Mohl bys tedy připustit, že jsi fantazie?

Iz: Jestli to pomůže, ano!

Vnitřní hlas ke mně nyní mluvil následovně. Nyní je sice fantazií, ale situace je přesto nesmírně spletitá. Ani fantazie se nedá prostě negovat a léčit rezignací. Něco se s ním musí stát. Je sice fantazií, tedy něčím výrazně prchavým. Myslím, že vidím možnost. Nyní jej mohu vzít na záda. Stojí mě dokonce námahu zůstat pevně nohama na zemi, neboť mé břemeno mě zvedá vzhůru.

Vcházím s Izdubarem do tiché zahrady. Přistupuji ke dveřím, ale jsou příliš veliké. Ale fantazie přeci nezabírá žádný prostor. Proč jsem na to nepřišel dřív? Zmačkám Izdubara do velikosti vajíčka a strčím ho do kapsy. Tak byl můj bůh zachráněn. K záchraně došlo tak, že se mu stalo to, co bychom považovali za smrtící, totiž to, že byl prohlášen za výplod obrazotvornosti. Jako již mnohokrát vládla představa, že se tím bohům přivodí konec. To byl zjevně velký klam, neboť právě tím je přece bůh zachráněn. Nezahynul, ale stal se živou fantazií. Účinek té fantazie jsem zakoušel na vlastním těle: zmizela tíže, chodidla již nepálila a nemrzla, naopak, lehce jako pírko mě nesl vítr, zatímco já jsem nesl obra.

Lidé věřili, že mohou na boha vykonat vraždu. Bůh však byl zachráněn, vykoval v ohni novou sekeru, a zase se ponořil do záplavy světla východu, aby znovu započal prastarý koloběh. My, chytří lidé jsme se však plížili chromě a jedovatě kolem, a ani jsme nevěděli, že nám něco chybělo. Miloval jsem svého boha a vzal jsem ho do domu lidí, protože jsem byl přesvědčen, že i jako fantazie skutečně žil. Proto bylo nemožné nechat ho ležet, zraněného a nemocného. Proto jsem zakoušel zázrak, mé tělo ztratilo tíži, když jsem se obtížil bohem.

Neměl i bychom nést Krista, protože je neúnosný, ale měli bychom být Kristy, protože pak je naše jho mírné, a naše břemeno lehké. Hmatatelný a viditelný svět je jedna skutečnost, ale fantazie je skutečnost jiná. Dokud necháváme boha ve viditelném a hmatatelném, mimo nás, je neúnosný a beznadějný. Jakmile však boha učiníme fantazií, je v nás a je lehké ho nést. Bůh mimo nás rozohňuje tíži všeho těžkého. Bůh v nás vše těžké ulehčuje.

Svatá noc začala.
Bůh je ve vejci.
Prostřel jsem svému bohu koberec,
drahocenný červený koberec východu.
Jsem matka, prostá panna, která počala, a nevěděla jak.
Jsem starostlivý otec, který tu pannu chránil.
Jsem pastýř, který přijal poselství, když za noci hlídal svá stáda na temných rolích.
Jsem posvátná zvířena, jež stojí v úžasu
a nedokáže pochopit vznik boha.
Jsem mudrc, který přišel z východu,
tušící z dálky zázrak.
A jsem vejce a obsahuji a chovám v sobě
zárodek boha.

Slavnostní čas přibývá, a mé lidství je bídné a trpí trýzní.
jsem rodička. Kam unášíš mě, bože?
On je věčné prázdno a věčná plnost.
Nic se mu nepodobá a on se podobá všem.
Věčně temný a věčně světlý,
věčně nahoře a věčně dole.
Dvojí přirozenost v jednoduchém,
smysl v nesmyslu
Porobený, když vítězí
Starý v mládí,
Ano v ne.

Ó světlo střední cesty, plné svízelnosti, stísněné
Plné napětí, očekávající,
ztracenou vzpomínkou, snové,
těžké jako kámen, strnulé,
horce se rozplývající, průzračné
jasně zářící, k sobě obrácené.
Slovo, které nebylo nikdy proneseno,
světlo, které ještě nezasvítilo, zmatek nemající rovného
A cesta bez konce.

Jsme bez tebe bídní a vyčerpáváme naše zpěvy
Řekli jsem všechna slova, která nám naše srdce poskytlo.
Půjdeme do všech směrů.
Neseme vzhůru, co je dole, a co je nahoře děláme tím dolním.
Dáváme a bereme podle tvého přání,
Chtěli jsme doprava, jdeme však vlevo, poslušni tvého pokynu.
Stoupáme, padáme, kolísáme a stojíme pevně,
vidíme a jsme slepí, slyšíme a jsme hluší, říkáme ano i ne.
Vždy když slyšíme tvé slovo, nechápeme a žijeme nepochopitelné,
nemilujeme a žijeme nemilované,
A zase se obracíme a žijeme to pochopitelné,
milujeme a žijeme, milované, věrni tvému zákonu.

Nejsem však připraven, protože jsem do sebe nepřijal to, co svírá srdce. Tím strašlivým je uzavření boha do vejce. Nejspíš se raduji, že se ta velká opovážlivost podařila, ale zapomněl jsem na hrůzu z této opovážlivosti. Miluji a obdivuji to silné. Nikdo není větší než ten s býčími rohy, a přece jsem ho ochromil, nesl a zmenšil s lehkostí. Když jsem ho poprvé spatřil, hrůzou jsem téměř klesl k zemi, a teď ho skrývám v dlani. To jsou mocnosti, které tě děsí a tísní, to jsou tví bohové, tví vládci od nedozírných časů: Můžeš je i strčit do kapsy. Čím je proti tomu rouhání se bohu? Chtěl bych se umět rouhat. Aspoň bych měl nějakého boha, kterého bych mohl urazit. Ale vejce, které nesete v kapse, to je bůh, kterému se ani nedá rouhat. Nenávidím tu ubohost boha. Stačí mi má vlastní ničemnost. Nic nedrží: dotkneš se sám sebe, rozpadneš se na prach. Rozrazíš brány pekla - v ústrety ti zní řehot masek a hudba bláznů. Ztékáš nebe: divadelní kulisy se kymácejí a nápověda omdlévá. Pozoruješ: nejsi skutečný, to nahoře není skutečné, to dole není skutečné, vlevo i vpravo je klam. Kamkoli sáhneš, je vzduch, vzduch, vzduch. To je konec bohů: člověk ho strčí do kapsy.

Co nám prospěje moc? Nechceme panovat. Chceme žít, chceme světlo a teplo, a proto potřebujeme tebe. Jako zelenající se země potřebuje slunce, tak jako duchové potřebujeme tvé světlo a teplo. Duch bez slunce se stane cizopasníkem těla. Bůh však živí ducha. Trpíš zlem, protože je nevědomě a tajně miluješ. Tomu bys chtěl uniknout a začínáš zlo nenávidět. Jsi zlem svázán, zlo je třeba přijmout. To, co chceme, zůstává v našich rukou. To, co nechceme, a přece je to silnější než my, nás strhává a my to nedokážeme zadržet. Musíme tedy zlo plně přijímat bez lásky a nenávisti, s uznáním toho, že je, a že také má mít svůj podíl na životě. Tím mu vezmeme sílu, kterou nás přemáhá.

Jako jsi obklopen věcmi a bytostmi, které ti nepatří ani tě neposlouchají, tak i v duchovním světě jsi obklopen myšlenkami a bytostmi, které ti ani nepatří, ani tě neposlouchají. Jako tvé děti vyrostou a od tebe se odloučí a žijí svůj vlastní osud, tak plodíš také myšlenkové bytosti, které se od tebe odlučují a žijí svůj vlastní život.

Meditace o světle, aneb co na to mrzutý Dr. House

2011-04-30T14:02:00.002+02:00

Nikdy to není jen tak, jak si myslíme, že to zrovna je. Kdesi v hloubce, ve skrytosti, v záhybech, skulinách to vře. Že nevíte o té hloubce? Stále se připravuje něco nového. A jako voda steče z kopce dolů, tak i to, co zůstávalo ve tmě, se nakonec dostane na světlo. Už tu předtím také bylo, jenže my je neviděli. Uvidět věci v pravém světle, to nám může vyrazit dech!

Vezměme třeba ten oblíbený seriál: Na pozadí vtipných, ale už poměrně obehraných a předvídatelných dialogů House s Wilsonem se objevuje něco jiného. Kromě pošťuchování těch dvou tam vnímám něco, co mne ruší. House se rozvalí v posteli, kde leží pacient, aby lépe viděl na televizi. Přichází se Dr. Wilson a spustí:

- Housi, ten muž je v komatu!
- Nevadí mu to. Ptal jsem se.
- Drobíš mu do postele. Víš ty vůbec, proč si lidé pomáhají?
- Jo, tenhle znám. Protože jsou dobrý, slušný a starostlivý.
vyhrkne House, jako by odpovídal na diagnostický problém a ne na Wilsonovu morální výtku.

Ten věčně ironický, mrzutý a potměšilý House. Wilsona takhle vždycky utře. Je vtipný, povýšený, arogantní, a ... a schopný. Zatímco Wilson je empatický, soucitný, úsudkem většinou bývá na štíru, zato má dobré srdce. Tihle dva jdou pokaždé do sebe. Jsou jako voda a oheň. Vždy to je tvrdý konverzační boj, nicméně tušíme, že se oba v jádru baví. Jenže pak ty následky! Následky si pak musí každý nést sám. Nesnášenlivý impulzivní House, a empatický ale nepoučitelný lidumil Wilson. Proč nás sledování toho střetu nikdy neomrzí?

House zamyšleně pozoruje mozek. Drží ho v dlani (my budeme věřit tomu, že nejde o opravdový lidský mozek, ale jen o jeho plastový model). Co House chystá za taškařici? Špičky prstů ukáže na čelní laloky a pronese: I řekl Bůh, budiž světlo!

A je to jako úder zenové hole. Není to rouhání? House si hraje na Boha? Cítím to vyhrocené napětí, které už dál nemohu snést. Co mi tady uniká? Co zase nevím a vědět bych měl? Protiklady se vyhrotí, že mne to div nevyhodí ze židle. Co se děje? Bylo to něco zásadního a já jsem to nepochopil. Kde je pointa? Dialogy těch dvou to je taková obehraná písnička, je to pořád to samé. Co se mi tím má ukázat? Něco se dává do pohybu - neukotvené myšlenky povolují a dá se do pohybu lavina. Sleduji ji, dokud nenarazí na pevné dno. Co se přihodilo? Musím té věci přijít na kloub.

Tu větu známe: v knize Genesis se píše: na počátku byla tma. Rozsvítí se, až když chce Bůh. V řecké mytologii najdeme něco podobného: Prchlivý Zeus metá světlo (blesky) dolů na pozemšťany, když některý z nich vzbudí jeho hněv. Genesis hovoří o počátku, Bůh stvořil nejprve svět a pak rozsvítil (roz-svietil), aby ten svět bylo vidět, čímž také zavedl rytmus, uvedl do pohybu střídaní světla a tmy.

Na počátku byl svět temný a prázdný. Dřív, než se nad propastí rozjasnilo, nebylo nic než děs budící tma. Teprve objevením světla poznáváme svět. House však ten obraz převrací naruby. Nerozednilo se ve světě, rozsvítilo se v mozku! Prsty směřují k čelním lalokům, kde u homo sapiens došlo k zažehnutí vědomí. Kacířský House si nikdy nebere servítky, i kdyby měl oponovat samotnému Bohu! Kdepak, žádný Bůh, to jsou báchorky pro děti. Zažehnutí světla, nebo chcete-li roznícení vědomí nastalo tady, v neokortexu, v nejmladší části mozku, jak to vtipně zařídila evoluce. To Houseova interpretace dráždí, stejně jako jiné pohoršující výroky, které ten kulhající doktor metá jako blesky na všechny kolem.

Ty dva pohledy Housův (fyziologický) a Boží (biblický) jsou protikladné. Buď je to výrok o světle tam venku, o světle nebeském - Slunci, o světle dne. Nebo je to podle House o něčem jiném - k životu se v mozku probudilo vědomí. Buď tak, nebo tak. Třetí cesty není. Anebo, počkat, mohlo by to být ještě jinak? Jak je to vlastně s tím světlem? Na počátku byla tma. Hm. Spíš na počátku byl Velký třesk. Nicméně ta tma na počátku, to sedí. A pak prásk, a najednou bylo plno světla.

Fyzikální podstatou světla jsou fotony. Máme tu světlo jako elektromagnetické vlnění. Je to forma energie, ze Slunce dopadá na Zemi Stejně tak světlo může dopadat na mou tvář a pocítím jeho teplo. Rostlina ze světla přijímá energii a může růst.

Světlo mi dopadá do oka, hm. Optik by to nazval zrakový vjem. A načrtne oční bulvu, duhovku, rohovku, a světločivné tyčinky na sítnici. Světlo je paprsek, a jde tudy, na čočce se lomí, pak padá sem. Tam se vybudí nervový vzruch, a ten jde do mozku. Z pravého oka do levé hemisféry a z levého do pravé. V mozku se pomocí elektrických impulzů kreslí obrazy - v jedné hemisféře barvy, ve druhé kontury. Pravá a levá hemisféra, rozum a cit. Jedna hemisféra hodnotí libé-nelibé, zatímco druhá dává vzorce a pravidla.

Nicméně ani po téhle zevrubné snaze věc osvětlit nejsem ani o trošku moudřejší. Mám si představit nějaký vjem v mozku? Budiž. Chápu sice, co se mi obraz snaží ukázat, ale není to ono. Vjem v mozku, to mi nic neříká, leda že by to byl můj vjem. Budiž vjem! - a ono nic. Sem jsem se dostat nechtěl. Nebude to tím, že světlo a jas patří k mým přirozeným zážitkům? Naproti tomu světlo fyziků (a elektrický impuls neurologů) je pojem pouze odvozený. Třeba u takových kvarků - tam taky mluvíme o barvě a vůni, a přitom kvarky žádnou opravdovou barvu ani vůni nemají. To si jen tak fyzikové vypůjčují slova z jedné oblasti, a používají je v jiné.

I řekl Bůh, budiž světlo. A já tu stále bloudím. Vzali jsme ten výrok vážně a ptali se na jeho povahu. Mohlo by jít o světlo nebeských těles, ale to jsme převedli na fyzikální a pak na neurologickou představu. Mám dojem, že nás to spíš přivedlo na scestí. Zdá se, že skutečnosti vnucujeme nějaká pravidla, ve kterých se pak nevyznáme. Mám pocit, jako by tu bylo stále ještě něco, co popsat neumíme, protože je to subjektivní, niterné, nesdělitelné.

Ale tak to přeci vůbec není - všechno tady je sdělitelné! Podívej, jak strašně moc chci v té věci mít jasno! Něco přeci poznávám, a to mi dovoluje se ptát se, čili to je naprosto konkrétní. Naopak bych řekl, že je to mnohem konkrétnější, než co jiného. Tohle je totiž daleko víc skutečné než pouhé představy. Takové světlo, které mi svítí do tváře - není přece nic jasnějšího a skutečnějšího než to. Pojďme dál. Cesta světla - dosud jsme sledovali různé představy světla. Kam nás cesta povede dál? Myšlenka na světlo mne nese do mne samotného.

Proč se vlastně světlu říká světlo? Protože osvětluje. Díky němu vidíme věci v konturách a barvách. Co je to “já vidím”? Už ne fyziologie ani neuropsychologie, už ne mozková centra. Tady jde o vědomí! A už ne o obecné vědomí, tady jde o moje vědomí. A co je moje vědomí? Jaké to je na ně pomyslet? Náhle se mi v hlavě rozsvítí. Bingo! Už to mám! Tohle je ono?

Samozřejmě, že to s tím světlem bylo podobenství! Přijít věci na kloub, to je jako když se rozsvítí! Ten House, to bylo ono, ten mozek, vždyť to všechno bylo o tomhle! O cestě, o zápase, o věčném dialogu levé hemisféry s pravou, o vyhmatávání toho, co je skutečné a co klamné.

I řekl Bůh, budiž světlo, - a to světlo je můj vhled. V hlavě se mi rozsvítilo, a já jsem konečně uviděl. Uviděl jsem, že jsem já, a uviděl jsem, jak kolem mne povstal z nebytí celý svět. Poznávám hloubku tohoto okamžiku a vnímám věci a myšlenky, které mě sem přivedly. A také cítím dech protikladů v zádech. Vidím a vše do sebe začíná zapadat: O duši pečující psycholog Wilson, versus pragmatický neurolog House - jeden nám podstrkuje teze, schémata, formální pravdy, vědu, a veskrze rozumná vysvětlení, kterým však chybí cit. To je levá hemisféra, rozum, řád, anebo chcete-li ješitný a arogantní, ale na jednu nohu chromý House. Zatímco v pravé hemisféře sídlí emoce, které zosobňuje laskavý optimista a snílek Wilson, který v ruce drží pravdu srdce. Ukazuje na pochybnou kvalitu formy bez obsahu, pokud tu není soucit a láska.

Jedině ze sváru a střetu těch dvou pak vzniká něco. Teprve díky nesnesitelnému napětí mezi těmi dvěma jsem byl s to dospět až sem. Vědomí? Jako odraz světla se mihne mezi dvěma zrcátky. Už chápu, proč do toho House nepřestává rýt a chápu také, proč Wilson znova a znova nabízí svou pomocnou ruku. Jeden bez druhého, to by bylo strnulé a nuda. Dvě strany, dva kohouti na smetišti. Jeden zesměšní druhého, čeká že druhého vyhodí ze sedla a zaujme jeho místo. Je to neutuchající zápas dvou znesvářených stran, které se potřebují. Tak lze vykřesat světlo. Šlo o archetypy! Světlo, to je jas poznání, přikývne Wilson. Zkus je podržet a nepustit, zašklebí se House.

Vzpomněl jsem si na okamžik, kdy jsem si jako malý prvně uvědomil sám sebe. V tom okamžiku jsem uviděl svůj život jako něco velkého i malého. Vidím se, jak stojím na okraji té zející propasti a nemohu se zbavit té závrati. Tady to celé začíná a odtud vede cesta do nedohledna. Spatřil jsem sám sebe a poznal, že žiji. Také jsem pochopil, že jsem nebyl a opět nebudu a přepadl mě strach a vnímal to jako obrovskou křivdu. Když už jednou jsem, neunesu, abych nebyl. Nejraději bych se toho poznání nějak zbavil, jenže jak, to zařídit neumím. Teprve čas zakryl tu zející ránu, ten jedinečný výhled na život, který je bez zábradlí. Od té doby ten pocit mám v sobě, byť skrytý a zasutý. A teď ty zjitřené protiklady - Wilson a House mě znovu dovedly sem.

House stále ještě drží v ruce lidský mozek.
House: Jsem snad Bůh?
Wilson: To patří mě.
House: Pak na mě zbývá už jen ten druhý.
A kulhavý House jako ďábel s chromou nohou a holí místo ocasu mizí ze záběru ...

Jung: Červená kniha (5)

2011-04-18T20:31:00.018+02:00

Octl jsem se na pouti zasněženou krajinou. Přidá se ke mně trhan a dá se se mnou do řeči. Nemá práci a ani nic k jídlu. Jdeme spolu do sousední vesnice ... V noci jsem probuzen hrozivým sténáním a přidušeným kašlem. Přispěchám, abych toho chudáka podepřel. Ale vidím, že již na něj sáhla svou rukou smrt. Měsíc černě kreslí můj stín na bílou stěnu světnice. Co dělal tady ten? Pracoval, lenošil, smál se, jedl, pil, spal, obětoval své oko pro ženu a připravil se kvůli ní o svou občanskou čest. Kromě toho zkrátka a dobře žil lidský mýtus, obdivoval divotvůrce, velebil vraždu tyranů, snil o svobodě národa. A pak žalostně zemřel jako všichni ostatní ...

Přidá se ke mně trhan, a chce přístup do mé duše. Takže jsem příliš málo trhanem. Kde vězelo mé trhanství, když jsem je nežil? Přidal jsem se k trhanovi, protože jsem ho potřeboval. Dělá život lehčím a jednodušším. Jsem možná na výši, ale právě proto si svou výšku neuvědomuji. Jestliže budu stále na výši, opotřebuje se, a to nejlepší se mi zoškliví. Buď upřímný, a přiznej, že se ti tvé nejlepší zošklivilo! Tím osvobodíš sebe a ostatní od zbytečného utrpení. Člověk, který už nemůže sestoupit ze své výšky, je nemocný, a sobě i druhým je trápením.

Ve svém úpadku se již v ničem nelišíš od svých lidských bratrů. Nestyď se a nelituj toho, neboť tím zároveň vstupuješ do posvátného proudu obyčejného života, kde již nejsi jednotlivcem na vysoké hoře, nýbrž rybou mezi rybami, a žábou mezi žabami. Když žiješ svým vlastním životem, nežiješ životem obecným, který je neustálý a nepomíjivý. Je životem dějin a nepromlčitelných a nikdy neztracených břemen a statků lidstva. Tam žiješ trvalé bytí, ne vznikání. Vznikání patří k výšinám a je trýznivé. Jak bys mohl vznikat, když nikdy nejsi? Proto potřebuješ nejhlubší úpadek. Když jsi na své výši, pak jsi svým nejlepším, a uvědomuješ si pouze své nejlepší, ale ne to čím jsi. Čím je člověk, když vzniká, to nikdy nevíme. Ale naše domýšlivost je nejsilnější. Myslíme si o sobě, že víme čím jsme, tím více, čím méně to vědět chceme. Proto nemáme rádi nejhlubší bod, přesto, nebo spíš proto, že pouze v něm získáme jasné vědomí o sobě samých. Pro vznikajícího je vše záhadou, pro jsoucího nikoli. Být tím, kým jsi, je koupelí znovuzrození.

Existence nejhlubšího bodu není bezvýhradným setrváním, nýbrž nekonečně pomalým růstem. Myslíš si, že stojíš nehnutě jako voda v bažině, ale zatím se pomalu vléváš do moře. Jako kapka moře jsi součástí proudění, odlivu a přílivu. Pomalu se vzdouváš proti zemi a pak zase klesáš zpět v nekonečně dlouhém nádechu a výdechu. V nerozpoznatelném proudění putuješ dlouhé vzdálenosti, omýváš cizí pobřeží, a nevíš jak ses tam dostal. Na vlnách bouří se zvedáš vzhůru a pak zase s hukotem tečeš do hlubiny. A nevíš, co se s tebou děje. Nejprve sis myslel, že tvůj pohyb vychází z tebe a že vyžaduje tvé rozhodnutí a námahu, ale ani s největší námahou by ses nedostal do toho pohybu a do oněch míst, ke kterým tě nesou moře a velký vír světa.

Přes moře ti v dálce svítí tvá výše jako Měsíc, a ty si uvědomíš sám sebe. A zachvátí tě touha a vůle k vlastnímu pohybu. Poznal jsi, jaký je dech moře, jaké jsou jeho proudy a tak se chceš stát sám sebou. Viděl jsi, že to byl život celku. Cítil ses obchvácen obecnou smrtí - ó jak toužebně bys chtěl ven. Zoufalství a smrtelný strach tě zachvacují celou tou smrtí, která pomalu dýchá a navěky proudí sem a tam. Všechna ta místa a všechny ty vlnící se, pohybující se, obepínající rostliny podobné zvířatům a zvířata podobná rostlinám, všechny ty noční zázraky tě začnou děsit, a ty začneš toužit po Slunci, po suchém vzduchu, po pevném kameni, po určitých místech a pevných liniích, po nepohyblivém a trvalém, po pravidlech a předem zamýšleném účelu, po jedinečnosti a vlastním úmyslu.

Viděl jsem, jak bezstarostně žijeme k smrti, jak se pohupující zlaté obilí pokládá pod kosu žence k zemi. Strach ze smrti tě žene k jedinečnosti. Překonáš smrt překonáním obecného života. A to je dobře, protože pak víš, k čemu jsou dobré tvá výše a tvá jedinečnost. Tvá výše je jako Měsíc, který pomalu putuje a svítí do noci. Je osamělým světlem v noci, jedinečnou bytostí a blízkou částí věčnosti. Tvůj pohled spočívá na stříbrných mořích, na zasněžených vrcholcích, na modrých údolích, a ty neslyšíš to sténání a kvílení lidského zvířete.

Proto jsem se odvrátil a hledal místa vnitřního života.

* * *

Následující noci jsem se octl na nových cestách. Kolem proudil horký suchý vzduch, a já viděl poušť, všude žlutý písek vršící se ve vlnách, hrozně ostré slunce, nebe modré jako kalená ocel, vzduch tetelící se nad zemí, po mé pravé straně hluboko zaříznuté údolí se suchým korytem řeky. V písku vidím stopy bosých nohou. Jdu podle nich kolem vysoké duny, jsem u jednoho z poustevníků libyjské pouště.

Já: Ruším Tě, otče?

Ammonius: Nerušíš, ale neříkám si otec. Jsem člověk jako ty.

Já: Náhodou jsem se dostal na tuto poušť a tam nahoře jsem našel stopy v písku, které mě v kruzích odvedly k tobě. Jsi tu dlouho?

A: Žiju tu možná už deset let, ale po pravdě, přesně si nevzpomenu, jak je to dlouho. Může to být i déle. Čas ubíhá rychle.

Já: Nevidím nic, čím by ses mohl zabývat. Tuto knihu už přece musíš mít mnohokrát celou přečtenou, a jestli jsou to evangelia, pak už je přece znáš nazpaměť?

A: Jak nedospěle mluvíš? Přece víš, že je možné číst jednu knihu mnohokrát. Možná ji znáš téměř zpaměti, a přece se ti při opětovném pohledu do řádků zjeví i věci nové, napadnou tě nové myšlenky. Každé slovo v tvém duchu může působit plodně. A když knihu odložíš, a pak ji znovu vezmeš do rukou poté, co tvůj duch prošel různými proměnami, pak se ti rozsvítí více než jedno nové světlo.

Já: To mohu stěží pochopit. V knize stojí pořád jedno a to samé.

A: Jakpak jsi četl ty tu svatou knihu? Opravdu jsi v ní nacházel stále jeden a ten samý smysl? Musíš vědět především jedno: sled slov nemá pouze jeden smysl! Lidé se snaží dát slovosledu jeden jediný smysl - aby neměli dvojznačnou řeč. Tato snaha je světská a omezená a patří k nižším stupňům božího plánu stvoření. Na vyšším stupni vhledu poznáš, že slovosled má víc než jeden platný smysl. Pouze vševědoucímu je dáno znát všechny významy. My se postupně snažíme pochopit některé další.

Osamělý přebývá v nekonečné poušti plné hrozivé krásy. Zří to všechno i vnitřní smysl. Protiví se mu rozmanitost. Z dálky ji nahlíží jako celek. Proto pro něj stříbřitý lesk, mír a krása převyšují rozmanitost. To, co je blízko, musí být prosté a jednoduché. Nesmí být kolem žádné zamžení vzduchu, opar ani mlha, jinak nemůže nahlížet vzdálenou rozmanitost jako celek. Proto osamělý má nade všechno rád poušť.

Osamělý hledá slunce. Nikdo není připraven otevřít mu srdce jako on. V poušti je osamělý zbaven starostí a proto se celý jeho život upíná k rašícím zahradám duše, kde rostou lahodné plody. Myslíš si, že je osamělý chudák. Nevidíš, že prochází mezi obtěžkanými ovocnými stromy a že jeho ruka hladí stonásobné obilí. Jeho oko spočívá na zahradách, jeho ucho naslouchá prameni. Nemůže ti vypovědět, jak nesmírně krásné jsou jeho zahrady. Zajíká se, když o nich mluví, a tobě připadá chudý na duchu i na životě. Ale jeho ruka neví, kam by měla sáhnout dřív v celé té nepopsatelné plnosti.

Písmo leží před tebou a říká stále to samé - pokud věříš slovům. Pokud však věříš věcem, pro které jsou slova zavedena, pak se nikdy nedobereš konce. A přece musíš jít nekonečnou cestou, protože život teče po neohraničených cestách. Bezhraničnost ti nahání strach, protože je strašná a tvé lidství se na ní bouří. Proto hledáš hranice a omezení, aby ses neztratil a neodvrávoral do nekonečna. Křičíš po slově, které má jenom jeden význam a žádný jiný, aby ses vymanil z nekonečných mnohoznačností. Slovo se Ti stalo bohem, protože tě ochraňuje před nespočetnými možnostmi výkladu. Slovo je ochranným kouzlem proti démonům nekonečna, kteří tvou duši trhají a chtějí ji rozprášit do všech větrů. Jsi spasen, když můžeš konečně říct: je to tak a pouze tak. Říkáš kouzelné slovo, a neohraničené je spoutáno v konečném. Proto lidé hledají a vytvářejí slova.

Kdo prolomí hradbu slova, svrhne bohy a znesvětí chrám. Osamělý vraždí národ, neboť myslí, a tím strhává staré posvátné zdi - přivolává démony neohraničeného. A on sedí, opírá se zády, dívá se a neslyší naříkání lidstva, které zachvátilo strašné vášnivé opojení. A přesto nemůžeš nalézt ta slova nová, dokud neporušíš slova stará. Nalezni nové slovo, které je pevnější hradbou proti neohraničenému, a obsahuje v sobě víc života než slovo staré. Nové slovo je nový bůh pro starého člověka. Člověk zůstává stále stejný, ikdyž mu vytvoříš nové vzory bohů. Zůstává napodobitelem. Čím bylo slovo, tím se má stát člověk.

Slovo vytvořilo svět a bylo dřív než svět. Svítilo jako světlo do temnoty a temnota je nepojala. Takže by se mělo stát slovem, které temnota pojme, protože k čemu je dobré světlo, které temnota nepojme? Tvá temnota by však světlo obsáhnout měla. Bůh slova je studený a mrtvý, a svítí v dálce jako Měsíc, tajemně a nedosažitelně. Nech slovo, aby se vrátilo ke svému stvořiteli, což je člověk. Temnota nepojímá slovo, člověka však ano. Ano, pojímá ho, neboť on sám je kusem temnoty. Temnota je tvou matkou, náleží jí hluboká bázeň, neboť matka je nebezpečná, má nad tebou moc.

Cti temnotu stejně jako světlo. Tak osvítíš temnotu. Když začneš temnotu chápat, obestře tě mlčení a mír. Noci se bojí pouze ten, kdo temnotu nechápe. Pochopením toho nočního, temného se staneš jednoduchým. Nad tebou se rozprostře mlčení a modrá noc, zatímco ty sníš v hrobě tisíciletí ...

* * *

Probouzím se, den barví červánky. Podivná noc v nejvzdálenější propasti času je za mnou. Zdálo se mi, jako bych viděl bílého koně na východní obloze nad vycházejícím Sluncem. Byli to čtyři koně se zlatými křídly. Vyváželi nahoru sluneční vůz, na kterém stál Hélios s planoucí hlavou. Stál jsem dole v soutěsce udiven a vylekán. Tisíce černých hadů zalézalo do svých děr. Hélios valivě stoupal vzhůru k dalekým cestám nebe. Poklekl jsem a zvolal: daruj nám světlo, ty s ohnivými kučerami, ovíjející se, ukřižovaný a zmrtvýchvstalý. Tvé světlo, tvé světlo!

Kdo spí v hrobě tisíciletí, sní nádherný sen. Sní prastarý sen o vycházejícím slunci. Když spíš tímto spánkem, pak také víš, že vyjde slunce. My jsme ještě ve tmě, ale nad námi je den. Kdo pochopil temnotu v sobě, tomu je světlo blízko. Kdo sestoupí do své temnoty, dojde k východu účinného světla, Helia s ohnivými kadeřemi. Stoupá vzhůru ve svém voze se čtyřmi bílými koňmi, je zdravý, jeho hlava plane v ohni. Není to muž výsměchu, nýbrž lesku a nepochybné moci. Nastává den, skutečný den tohoto světa.

Ve věcech se zdvihá podivuhodný život. To, co jsi považoval za mrtvé, prozrazuje skrytý život a mlčenlivý, neúprosný záměr. Dostal jsi se do soukolí, kde každá věc se ubírá se zvláštním gestem vlastní cestou, vedle tebe, nad tebou, pod tebou i skrz tebe, dokonce k tobě promlouvají kameny, magická vlákna se spřádají od tebe k věci a od věci k tobě. Vzdálené a blízké působí v tobě a ty působíš na ně. A pak uvidíš, co jsi dříve neviděl. To, že věci žijí tvůj život, žijí z tebe. Řeky odnášejí tvůj život do údolí, list tančící ve větru tančí tebe, nerozumné zvíře uhádne tvé myšlenky a představuje tebe. Celá země saje tvůj život, a tebe zrcadlí. Nestane se nic, do čeho bys nebyl tajemným způsobem zapleten, neboť vše kolem tebe se uspořádalo a hraje tvým nitrem. Nic v tobě není věcem skryto, ať je to jakkoli vzdálené, vzácné, tajné. Věci to vlastní. Hvězdy ti šeptají tvá nejhlubší tajemství a měkká země údolí tě ukrývají v mateřském klíně.

Můžeš do sebe sát nezměrnost malého i velkého, přesto budeš stále prázdnější, neboť nezměrná plnost i nezměrná prázdnota jsou jedno. Mnohočetný smysl najdeš pouze v sobě, ne ve věcech. Mnohočetnost významu není něco, co je dáno. Je to posloupnost významů. A ty se nenacházejí ve věcí, nýbrž v tobě. I věci se mění, ale ty se toho nevšimneš, když se neměníš. Pokud se měníš, pak se mění tvář světa. Je k ničemu chtít se dopátrat smyslu ve věcech. Osamělý šel do pouště, ale nedopátral se sám sebe, nýbrž věci. Já jsem jedl zemi a pil Slunce a stal se zelenajícím se stromem, který stojí a roste o samotě.

* * *

Když jsem pochopil svou temnotu, prostřela se nade mnou čarovně krásná noc, můj sen mne ponořil do hlubin tisíciletí a z nich povstal můj Fénix. Byly zapáleny pochodně a rozhořel se krvavý hněv a svár. Když temnota pohltila svět, zvedla se hanebná válka a temnota zničila světlo světa, neboť bylo pro temnotu neuchopitelné a bylo už k ničemu. Museli jsme tedy okusit peklo. (psáno v roce 1914)

Viděl jsem, v jaké hříchy se proměňují ctnosti tohoto světa, jak se z tvé jemnosti stává tvrdost, z tvé dobroty surovost, z tvé lásky nenávist a z tvého rozumu šílenství. Proč jsi chtěl pochopit temnotu? Ale tys musel, jinak by ona pojala tebe. Pomyslel jsi někdy na zlo v sobě? Mluvil jsi o tom, zmínil ses a s úsměvem se k němu přiznal jako k obecné lidské nectnosti nebo jako k často se vyskytujícímu nedorozumění. Ale věděl jsi, co je to zlo a že stojí právě nejblíž za tvými ctnostmi, že je dokonce také samo tvou ctností jako její nevyhnutný obsah. Zavřel jsi Satana na tisíc let do podsvětí, a když tisíc let uběhlo, smál ses mu, protože se stal pohádkou pro děti. A když ten strašný velikán pozvedne hlavu, svět se zachvěje. Dotkne se tě nejhorší chlad. S hrůzou vidíš, že jsi bezbranný a že armáda tvých ctností bezmocně padá na kolena. Zlo tě uchvátí démonickou mocí, a tvé ctnosti zběhnou k němu. Jsi v tomto boji zcela sám, neboť tví bozi ohluchli. Nevíš, kdo je horším ďáblem, jestli tvé neřesti, nebo ctnosti.

Potřebujeme chlad smrti, abychom viděli jasně. Život chce žít a zemřít, začít a skončit. Dnešní lidé potřebují velký kus smrti, protože v nich žije velký kus nepravosti a zemřelo kvůli nim příliš mnoho správného. Správné je to, co udržuje rovnováhu, nesprávné co rovnováhu narušuje. Rovnováha je život a smrt zároveň. Radost z nejprostších věcí přijde teprve tehdy, když jsi přijal smrt. Jestli však lačně ohlížíš po všem, čím bys ještě mohl žít, pak ti pro tvé potěšení není nic dostatečné. Bez smrti by byl život nesmyslný, protože co dlouho přetrvává, samo se zase zruší a popírá svůj smysl. Omezení způsobí, že své bytí můžeš naplnit.

Ideály jsou kvůli své podstatě vítané a zamýšlené. Do určité míry existují, ale právě jen do určité míry. Kdo si myslí, že žije, nebo že by mohl ve skutečnosti žít své ideály, ten trpí velikášstvím a chová se jako blázen, přičemž si na svůj ideál jenom hraje. Hrdina padl. Ideály jsou smrtelné, takže se připravme na jejich konec - a možná tě to bude stát krk. Nevidíš snad, že jsi to byl ty, kdo dal svému ideálu smysl, hodnotu a účinnou sílu? Pokud ses stal obětí ideálu, pak se ideál zbláznil, hraje s tebou na maškary a na Popeleční středu pojede do pekla. Ideál je nástroj, který je vždy možné odložit, je pochodní na tmavé cestě. Kdo však běhá s pochodní i za bílého dne - je blázen.

Jak hluboko sestoupily moje ideály, a jak svěže zelený je můj strom! Když jsem se zazelenal, stály tady ty smutné pozůstatky někdejších chrámů. Osamělé mlčení chrámů mě lákalo pryč od lidí k nadpozemským tajemstvím. Tady stály opuštěné mosty, které měly vést k lidem. Jeden vedl shora, a lidé po něm kloužou dolů. Druhý vedl zdola nahoru, a lidé cestou vzhůru naříkají. Žijeme své bližní pro námahu a pro radost. Pokud sám nežiji, a jenom šplhám, pak z toho mají druzí nezaslouženou radost. Pokud se jen bavím, pak to druhým působí nezaslouženou námahu. Pokud pouze žiji, pak jsem lidem vzdálený. Oni mne už nevidí. Já sám jednoduše žiji, zelenám se, kvetu a uvadám, stojím jako strom, a utrpení a radost lidí nechávám nad sebou lhostejně šelestit dál.

Nebylo dosaženo toho, čeho být dosaženo mělo. A sice že žiji, a přece jsem člověk. Vypadá to skoro nemožně žít jako člověk. Dokud si nejsi vědom sám sebe, můžeš žít. Když si však sám sebe uvědomíš, potom padáš z jednoho hrobu do druhého. Ze všech tvých znovuzrození by se ti nakonec mohlo udělat špatně. Znovuzrození se přeci nakonec vzdal i Buddha, protože se mu už zajídalo prolézat všemi lidskými a zvířecími podobami. Poznal jsem chameleona a už se nechci dál plazit po zemi, měnit barvy a být znovuzrozený. Chci žít z vlastní síly, jako Slunce, které světlo poskytuje a nevysává. V cestě mi stojí trosky. Říkají: ve vztahu k lidem bys měl být takový nebo onaký. Pronikají ke mně, a chtějí mě barvit. Ale to se už nestane. Ani dobro, ani zlo nebudou mými pány. Odstrkuji stranou směšné přežitky a putuji dál svou cestou. Za mnou leží svářící se mocnosti, které tak dlouho stály mezi mnou a mnou samým.

Nyní jsem zcela sám. Už Ti nemohu říci Slyš, nebo Měl bys, ale teď už mluvím jen se sebou. Už se s tebou nehádám, nýbrž stavím mlčení mezi sebe a tebe. Ujíždím nad zelenou krajinou, potuluji se lesy, ohýbám mladou trávu. Mluvím se stromy a lesními zvířaty a kameny mi ukazují cestu. Když žízním, a pramen nepřichází ke mně, pak já jdu k prameni. Když hladovím a chléb ke mně nepřichází, pak hledám chléb, a vezmu si ho. Dostanu-li se do nějaké nouze, nerozhlížím se dokola, jestli je nablízku nějaký pomocník, ale přijmu svou nouzi, skloním se, svíjím se v křečích, a probojuji se. Směji se, pláči, kleji, ale nerozhlížím se kolem. Na této zemi se mnou nikdo nejde a já nekřižuji žádnou lidskou stezku. Jsem osamocený ale svou samotu vyplňuji svým životem ...

Červená kniha, fragmenty

Červená kniha
kniha první

kniha druhá

Mezi nebem a zemí

2011-04-06T23:00:00.006+02:00

(maorská pověst)

Všichni lidé pocházejí ze společných předků,
z nekonečného Nebe prostírajícíh se nad námi,
a ze Země ležící pod námi.
Prapůvodci všeho co existuje,
byl Rangi, to jest Nebe, a Papa, to jest Země.

Zpočátku nebyly ještě Rangi a Papa rozděleny, a ležely na sobě,
proto země i nebe tonuly ve věčné tmě.
Tak tomu bylo v jednom čase, ve druhém, v desátém, stém i tisícím.

A děti Rangiho a Papy rostly, aniž kdy spatřily světlo,
neboť všude panovala tma.
Přesto však tušily, že kromě tmy by mělo být i něco jiného.

Konečně děti-bohové, vyčerpaní věčnou temnotou řekli:
Pojďme se uradit, co uděláme s Rangim a Papou.
Zabijeme je, nebo je od sebe odtrhneme?

Chtěli je zabít, ale nakonec se rozhodli, že od sebe Rangiho a Papu odtrhnou.
Tane-mahuta, bůh lesů, ptáků a hmyzu se zpočátku pokusil odtrhnout Nebe od Země rukama,
leč neuspěl. Pak se pevně opřel hlavou o Zemi, a nohama o Nebe,
a prudkým vzmachem odtrhl Rangiho od Papy.
I zasténaly Nebe a Země, zaplakaly a žalostně pravily:
Za co trestáš své rodiče?
Odloučit nás od sebe je stejně kruté jako nás zabít.

Od té doby, co bylo Nebe odtrženo od Země, nastalo světlo.
A přečetné potomstvo, které bylo dotud schováno mezi jejich těly, se množí na zemi.
A tak je nekonečné Nebe odděleno od své ženy Země,
jejich vzájemná láska však trvá.

Něžné vzdechy letí k Nebi z prsou Země,
a stoupají nad zalesněnými horami a údolími,
a lidé říkají těm vzdechům mlhy.
A nekonečné Nebe, odtržené od své milované teskní po ní za dlouhých nocí
a smáčí slzami její ňadra,
a lidé říkají těm slzám kapky rosy.

Jung: Červená kniha (4)

2011-03-29T13:47:00.019+02:00

Liber Secundus

Duch doby nás odsoudil ke spěchu. Sloužíš-li duchu této doby, nemáš už nic minulého ani budoucího. V hlubině ukrýváme budoucnost a minulost. Sloužíš duchu této doby a domníváš se, že můžeš uniknout duchu hlubiny. Hlubina však dlouho neotálí a silou tě vpraví do Kristova mystéria. K tomuto mystériu patří, že člověk není vykoupen hrdinou, ale sám se stane Kristem. Jste křesťané a následovatelé hrdiny a čekáte na vykupitele, kteří na sebe mají vzít utrpení za vás, a tak vás ušetřit Golgoty. Tím si však vršíte Kalvárii, která pokryje celou Evropu. Tak jako já i vy se blížíte naplnění Kristova mystéria. Již cítíte na šíji železnou pěst - to je začátek cesty. Až krev, oheň a zoufalý křik naplní tento svět, pak se poznáte ve svých činech: opijte se krvavou hrůzou války, nasyťte se zabíjením a ničením, neboť pak se vám otevřou oči, že jste to vy sami, kdo nesou takové plody.

Jste na cestě, pokud to vše chcete. Chtění zaslepuje, a zaslepení přivádí na cestu. Symbol krystalu znamená nezměnitelný zákon události, který vzniká sám ze sebe. V tomto jádru spatříš to, co přichází. Já jsem spatřil něco strašného a nepostižitelného. Viděl jsem nohu obra, který rozšlápl celé město. Viděl jsem, že začala cesta k sebeobětování. Všichni budou velkými událostmi nelítostně strženi, a v zaslepení je budou chtít chápat jako události vnější. Je to vnitřní událost. Je to naplnění Kristova mystéria, neboť národy se učí sebeobětování. Hrůza může narůst natolik, že se lidské oko obrátí dovnitř, a že vy už nebudete chtít hledat sebe v jiných, nýbrž sami v sobě. Viděl jsem to, a vím, že toto je cesta. Viděl jsem smrt Krista a viděl jsem jeho oplakávání, cítil muka jeho umírání, velkého umírání. Viděl jsem nového boha, hocha, který svou rukou ovládá démony. Bůh má ve své moci oddělené principy, on je sjednocuje. On je jejich sjednocením. Duch hlubiny zachvátil lidstvo a nutí je k sebeoběti. Nehledejte vinu tu nebo tam. Duch hlubiny na sebe strhl lidský osud stejně, jak na sebe strhl osud můj. Vede lidstvo proudem krve k mystériu. V mysteriu se člověk stane oběma principy, lvem i hadem.

Červený

Stojím na nejvyšší věži hradu. Jsem strážce věže, vyhlížím do dálky. Venku vidím červený bod, přibližuje se po klikaté cestě: je to jezdec v červeném plášti, Červený jezdec. Dokonce i jeho vlasy jsou rusé. Myslím si: Nakonec je to ďábel.

Červený: Co očekáváš?

Já: Očekávám mnohé a především to, že by ke mně mohlo přijít něco z bohatství světa, který nevidíme.

Červený: Tak to jsem u Tebe správně. Již dlouho vyhledávám ty, kteří sedí jako ty na vysoké věži a rozhlížejí se po neviděných věcech.

Já: Vypadáš neobvykle, a jako bys s sebou přinášel zvláštní vzduch, něco světáckého, drzého nebo nevázaného, nebo vlastně, něco pohanského. Nejsi opravdový pohan, ale pohan, který doprovází naše křesťanské náboženství.

Červený: Jsi dobrý luštitel a děláš svou věc lépe než mnoho jiných, kteří mne nesprávně posoudili.

Já: Tvůj tón je chladný a posměšný. Nikdy sis nezlomil srdce kvůli nejsvětějším mystériím našeho křesťanského náboženství?

Červený: Jsi ale neuvěřitelně těžkopádný a vážný člověk. Jsi vždycky tak naléhavý?

Já: Chtěl bych - při Bohu - být tak vážný a věrný sám sobě, jak se pokouším být. V tvé přítomnosti mi to však jde těžko.

Červený: Mohl bys to mít pohodlnější. Proč jen musíš být tak vážný? Tím si přece úplně zkazíš legraci. Co ti to k čertu vězí v hlavě? Tak těžkopádnými a mrzutými může lidi učinit pouze křesťanství se svým žalostným straněním se světa.

Já: Myslím, že existují i jiné věci, které nám přikazují vážnost.

Červený: Ach, ty myslíš život. Já taky žiji, a přesto si kvůli tomu nenechám narůst šediny. Život nevyžaduje vážnost, naopak, člověk snadněji životem protančí.

Já: Umím tančit. Tanec patří k době říje. Existují lidé, kteří jsou v říji pořád. A tací, kteří by chtěli tančit i pro svého boha. Ti první jsou směšní a ti druzí si hrají na pravěk, místo aby si upřímně přiznali nedostatečnou schopnost vyjadřování. Možná také existuje radost z boha, která se podobá tanci. Tu já jsem však ještě nenašel.

Červený: Nepoznáváš mne? Já jsem radost!

Červeň jezdce se promění v narůžovělou barvu masa a z mého zeleného oblečení všude raší listy.

Jistěže to byl ďábel, ale můj ďábel. On byl totiž moje radost. Kdo ochutná tu radost, zapomene sám na sebe. Ďábel jarní radosti, je to jako když vlna nadnese člověka a vynese ho ven. S ďáblem jsem se vypořádal vážně a choval se k němu jako ke skutečné osobě. Již jsem se naučil brát osobně a vážně ty neznámé, volně se potulující postavy, které obývají vnitřní svět. Jsou skutečné, protože působí. Nepomůže, když v duchu této doby řekneme - žádný ďábel neexistuje. U mne jeden byl.

Náboženství je tím, v čem si s ďáblem nerozumím. Musím si to s ním vyjasnit, protože od něj jako od svébytné osobnosti nemohu očekávat, že jen tak zaujme mé stanovisko. Pokud bych se s ním nepokusil domluvit, byl by to únik. Kdykoli budeš mít tu zřídkavou příležitost mluvit s ďáblem, pak si s ním nezapomeň vážně promluvit. Je to konec konců tvůj ďábel. Ďábel je jako soupeř tvým vlastním odlišným hlediskem, které se ti snaží klást do cesty kameny tam, kde je můžeš nejméně potřebovat. Přijmout ďábla neznamená přejít k němu, jinak se člověk ďáblem stane. Spíš to znamená domluvit se. Tím přijmeš své jiné hledisko. Díky tomu ďábel ztratí trochu půdy pod nohama a ty také. Tak je to zřejmě správně.

Vypadá to, že na radosti bude vždy něco ďábelského. Když tvá radost nebude ďáblem pro tebe, pak jím bude pro tvého bližního, protože radost je největším rozkvětem a a zazelenáním života. To tě strhne k sestupu a ty musíš tápavě hledat novou stezku, protože ti světlo zcela vyhasne v ohni radosti. Nebo tvá radost strhne tvého bližního a vykolejí ho, protože život je jako velký oheň, který se šíří na vše hořlavé okolo sebe. S radostí nemůžeš uzavřít dohodu, protože ti hned zase vyprchá. Proto ani nemůžeš chytit svého ďábla. Pokud by se chytit nechal, pak by byl hloupý, a ty bys nic nezískal, když bys měl ještě jednoho hloupého ďábla. Ďábel se vždy pokouší naříznout větev, na které sedíš. To je užitečné a chrání to před ustrnutím.

Díky dohodě s ďáblem on přejal trochu mé vážnosti a já trochu jeho radosti. To mi dodalo odvahy. Přijmout radost je opovážlivé. Ale vede nás to k životu i k jeho zklamání, ze kterého vzniká celost našeho života.

Zámek v lese

Jdu sám temným lesem a pozoruji, že jsem zabloudil. Konečně přicházím k bažině, uprostřed ní starý zámek. Klepu na bránu, dlouho čekám, začíná pršet. Člověk ve staromódním oděvu, sluha, se mě ptá, co si přeji; prosím o nocleh. Rozhlížím se v pracovně učence, police s knihami jsou podél všech čtyř stěn, velký psací stůl, za ním stařec v černém taláru. V pokoji je těžký vzduch a stařec působí ustaraně, má skromně bojácný výraz učeného člověka, který byl množstvím vědění dávno rozmačkaný na prach. Je to učenec, který se nezměrností vědění naučil skromnosti a beze zbytku se vydal vědě. Je úzkostlivě uvážlivý, jako by on sám měl ztělesňovat proces vědeckého nalézání pravdy.

Zdraví rozpačitě, jakoby nepřítomně. Jen s námahou se odvrací od své práce. Opakuji prosbu o lůžko na tuto noc. Po delší odmlce poznamenává: Tedy, ty chceš spát, jen klidně spi.

Vypadá to, že v domě není nikdo kromě sluhy, který bydlí naproti ve věži. Jak ideální, a přeci osamělou existencí je život toho starého muže s jeho knihami. Pak zjistím, že mne neopouští jiná myšlenka, a totiž, že tu stařec ukryl svou dceru. Nudný a vyčerpaný románový nápad - ale romantika přece jen člověku vězí až do morku kostí: zámek v lese - osamoceně ospalý - kmet zkamenělý v knihách, který opatruje drahocenný poklad a závistivě ho schovává před celým světem. Je to peklo nebo očistec, že musím při svém bloudění spřádat i tak dětské sny? Cítím se neschopný povznést své myšlenky k něčemu silnějšímu nebo hezčímu. Zřejmě budu muset nechat myšlenky dělat, co chtějí.

Jak asi může vypadat ta nudná hrdinka? Určitě blondýna, bledé a modré oči, toužebně očekávající v každém zbloudilém osvoboditele z otcovského vězení. Převaluji se sem a tam a spánek nepřichází. Mám nakonec tuto nespasenou duši sám v sobě? A je to ona, kdo mne nenechá spát? Mám takovou románovou duši? To mi ještě chybělo - bylo by to trýznivě směšné! Neotevřely se dveře? Štíhlá dívka bledá jako smrt stojí u dveří.

Ona: Ach, také ty o mně špatně smýšlíš? Nechal ses ošálit nešťastným bludem, že patřím do románu? Také ty, u koho doufám, že ze sebe setřásl zdání a usiluje o podstatu věci?

Já: Promiň, ale jsi snad opravdová? Ta nešťastná podoba s románovými scénami, které jsou otřepané až k hlouposti, je příliš velká. Když se situace natolik shoduje s typem sentimentálního románu?

Ona: Nešťastníku, jak o tom můžeš pochybovat?

Vzlykajíc padne na kolena a schová obličej v dlaních.

Já: Kdo jsi?

Ona: Jsem dcerou toho starce. Drží mne zde v zajetí, ne ze závisti nebo z hněvu, nýbrž z lásky. Jsem jeho jediné dítě.

Chytím se za hlavu. Není to pekelná banalita? Slovo od slova román z veřejné knihovny. Je to k smíchu a je to k pláči. Nikdy vám nebylo do rukou vloženo něco tak banálního, směšného, vyčpělého a otřepaného. A ona tu stále ještě leží a pláče. Co kdyby ale přeci jen byla skutečná? Jestli je to slušné děvče, co ji to muselo stát, vstoupit do komůrky cizího muže! Pak by byla politováníhodná, každý člověk by s ní soucítil.

Já: Milé dítě, navzdory úplně všemu ti chci věřit, že jsi skutečná. Co pro tebe mohu udělat?

Ona: Konečně slovo z lidských úst.

Zvedá se, její tvář září. Je krásná. V jejím pohledu je hluboká čistota. Má duši, krásnou a vzdálenou světu, duši, která se chce dostat do skutečného života, k celé té ubohé skutečnosti, ke špinavé lázni a léčivému prameni. Ó, jaká krása duše, vidět ji sestupovat do podsvětí skutečnosti - jaká podívaná!

Ona: Už jsi pro mne udělal hodně. Vysvobozující slovo jsi pronesl. Když jsi přestal stavět banalitu mezi tebe a mne. Neboť chci, abys věděl: byla jsem spoutaná banalitou.

Já: Běda mi, teď budeš dokonce jako z pohádky.

Ona: Buď rozumný, a nepohoršuj se teď ještě nad pohádkou. Pohádka je babičkou románu a je obecně mnohem platnější než ty nejčtenější romány. Ty přeci víš, že to, co lidé po tisíciletí předávají ústy, je sice nanejvýš přežvýkané, ale přesto se nejvíc přibližuje nejvyšší lidské pravdě. Nedopusť aby nás to pohádkové rozdělilo.

Já: Jsi chytrá. Ale řekni mi, co si myslíš o božských, tak zvaných vnějších pravdách? Přišlo by mi hodně zvláštní hledat je v banalitě. Přirozeně by přeci měly být velmi neobyčejné.

Ona: Čím neobyčejnější jsou ty nejzazší pravdy, tím musí být také nelidštější, a tím méně ti řeknou něco hodnotného nebo smysluplného o podstatě člověka. Pravdu, kterou hledáš, obsahuje pouze to, co je lidské, a čemu se ty vysmíváš jako tomu otřepanému a banálnímu. Pohádkové nemluví proti, ale pro mne. Dokládá, jak platně jsem obecně lidská a jak moc potřebuji vysvobození. A nejen to, také si ho zasluhuji. Protože já mohu žít ve skutečnosti stejně dobře, nebo možná ještě lépe než jiní mého rodu.

Já: Pozoruhodná dívko, jsi matoucí. Když jsem uviděl tvého otce, doufal jsem, že mne pozve k učené rozpravě. Neudělal to, a já jsem se na něj zlobil. Ty mi dáváš téma k přemýšlení. Jsi neobyčejná!

Ona: Pleteš se, jsem velmi obyčejná.

Já. Tomu nevěřím. Výraz duše v tvých očích je tak krásný a vzbuzuje úctu. Šťastný bude muž, který se s tebou ožení.

Ona: Miluješ mě?

Já: Pro Boha, miluji, ale bohužel již jsem ženatý.

Ona: Takže - vidíš, banální skutečnost je dokonce osvoboditelkou. Děkuji ti a vyřizuji podrav od Salomé.

Její postava se v temnotě rozplyne. Na místě, kde stála, leží něco tmavého. Je to spousta rudých růží.

Jestliže se ti nepřihodí žádné vnější dobrodružství, nepřihodí se ti ani žádné vnitřní. O dobrodružství se stará ta část, kterou přebíráš od ďábla. Přitom najdeš svou spodní i horní hranici. Ty hranice potřebuješ znát. Když je neznáš, zabíháš do umělých mezí svých mylných představ a očekávání. Tvůj život však stěží můžou brzdit jen umělá omezení. Život chce takové bariéry přeskočit, a ty nebudeš sám se sebou zajedno. Tyto bariéry nejsou tvými skutečnými hranicemi, ale svévolným omezením, které ti působí zbytečné násilí. Proto se pokus najít skutečné hranice. Člověk je nepozná předem, ale uvidí je a pochopí je až v okamžiku, kdy jich dosáhl. Ale i to se ti přihodí pouze tehdy, pokud jsi v rovnováze. Bez rovnováhy ze svých hranic vypadneš, aniž by sis všiml, jak. Rovnováhy dosáhneš jedině tak, že budeš živit svůj protiklad. To se ti z hloubi duše příčí, protože to není hrdinské.

Můj duch myslel na vše zřídkavé a neobvyklé, slídil po nenalezených možnostech, stezkách vinoucích se ve skrytosti, světlech, jež svítí do noci. A zatím vše obyčejné, aniž bych to postřehl, ve mně trpělo a začalo toužit po životě. Proto se mi přihodilo to dobrodružství. Zachvátil mě romantismus. Romantické je o krok nazpět. Abychom se dostali na cestu, musíme udělat i několik kroků nazpět. Co žiji, je zkomolený obraz mystéria. Z Elijáše a Salomé se stal starý učenec a jeho bledá, uvězněná dcera. Touto cestou jsem se dostal těžkopádnému a průměrnému životu. Co jsem předtím miloval, musím prožít jako bez šťávy a vyschlé, a tomu, čemu jsem se předtím vysmíval, jsem musel stále víc závidět a bezmocně po tom toužit. Přijal jsem tu směšnost. Když se to stalo, uviděl jsem, jak se dívka proměňuje a ukazuje samotný smysl. Tažme se směšnosti na její touhu, to stačí k její proměně.

Víš, kolik ženskosti chybí muži k úplnosti? Víš, kolik mužnosti chybí k úplnosti ženě? Hledáte to ženské u ženy a mužské u muže. A tak existují stále jen muži a ženy. Kde jsou však lidé? Ty muži bys neměl hledat ženské u ženy, nýbrž bys je měl hledat a rozpoznat v sobě, protože je máš od počátku. Tobě se však líbí hrát mužnost, protože to jde po hladké dráze dávno navyklého. Ty ženo bys neměla hledat mužské u muže, nýbrž bys měla přijmout to mužské v sobě. Ale ono tě to baví a je to lehké, hrát ženušku. Proto tebou muž pohrdá, protože pohrdá svou ženskostí. Člověk je však mužský i ženský. O své duši můžeš těžko říci, jakého je pohlaví. Když si však dobře všímáš, uvidíš, že ten nejmužnější muž má ženskou duši a naopak. Čím víc jsi mužem, tím vzdálenější je ti to, čím opravdu je žena, poněvadž to ženské v tobě samém je ti cizí a opovržené.

Záleží jen na tobě, zda tě tvá slast zničí, nebo povznese. Jsi-li ďáblův, pak budeš ve slepém chtíči tápat za rozmanitostí a ztratíš se v ní. Jestliže však zůstaneš při sobě jako člověk, který je svůj, pak si vzpomeneš na svou lidskost. Potom se k ženě nebudeš chovat jako muž, nýbrž jako člověk, tzn. jako bys s ní byl stejného pohlaví. Vzpomeneš si na své ženství. Může ti připadat, že bys pak byl nemužný, poněkud hloupý a zženštilý. Musíš se však té směšnosti ujmout, jinak v tobě bude trpět a jednou tě náhle přepadne a zesměšní. Pro nejmužnějšího muže je trpké přijmout své ženství, protože se mu zdá směšné, bez síly a nehezké. Připadá, ti, jako bys ztratil všechny své ctnosti, jako bys upadl do ponížení. Podobně se to jeví ženě, která přijme své mužství. Ano, připadá ti, že je to otroctví. Jsi otrokem toho, co ve své duši potřebuješ. Nejmužnější muž potřebuje ženu, proto je jejím otrokem. Staň se sám ženou, a z otročení ženě jsi vykoupen. Dokud si nebudeš umět tropit posměch z celé své mužnosti, jsi bez milosti vydán napospas ženě. Bude ti slušet jednou obléct ženské šaty: budou se ti smát, ale tím, že se staneš ženou, osvobodíš se od ženy a její tyranie. Přijetí ženské stránky vede k úplnosti. To samé platí pro ženu, která přijme svou mužskou stránku.

Ženství v muži (a mužství v ženě) je vázáno na to špatné. Proto se člověku příčí přijmout svou jinakost. Když ji však přijmeš, pak se stane to, co souvisí s dokonalostí člověka: Právě, když jsi zesměšnil sebe, přilétá bílý pták duše. Byl daleko, a tvé pokoření ho přilákalo. Přiblíží se k tobě tajemství a kolem tebe se dějí zázraky. Zlatý lesk září, neboť slunce vystoupilo ze svého hrobu. Jako muž nemáš duši, protože je v ženě. Jako žena nemáš duši, protože je v muži. Když se staneš člověkem, pak k tobě tvá duše přijde. Zůstaneš-li v mezích svévolných a uměle vytvořených hranic, půjdeš jako mezi dvěma vysokými zdmi. Nevidíš nezměrnost světa. Jakmile však strhneš zdi, které zužují tvůj pohled, začne tě děsit nesmírnost a její nekonečná nejistota. Probudí se v tobě ten prastarý spáč, jehož poslem je bílý pták. Pak totiž potřebuješ poselství svého krotitele chaosu. Tvůj svět začnou prostupovat divy. Člověk nepatří jen do uspořádaného světa, patří také do zázračného světa své duše.

Vaše duše trpí, protože na ni dolehlo sucho. Podíváte-li se ven, spatříte vzdálený les, hory, a nad ně stoupá váš pohled k prostoru nebeských těles. Podíváte-li se dovnitř, zase uvidíte blízké, vzdálené i nekonečné, protože i svět nitra je stejně nekonečný. Člověk žije ve dvou světech. Blázen žije buď tady, nebo tam, ale nikoli tady i tam.

Možná se zdá, že člověk, který svůj život zasvětí vědě, vede duševní život a žije vyšší měrou svoji duši než kdo jiný. Ale takový život je vnější. Takový člověk sice nežije vnější věci, ale žije vnější myšlenky, nikoli sám sebe, ale svůj předmět. Tento stařec se zahazoval s knihami a myšlenkami druhých. Proto jeho duše trpí, musí se ponižovat a lézt všem cizincům do pokoje, aby si vyprosila uznání, které on ji upírá. Vidíš ty učené starce, jak se směšně a nedůstojně ženou za uznáním? Jsou dotčeni, není-li zmíněno jejich jméno, zarmouceni, když někdo jiný řekne to samé lépe. Jsou nesmiřitelní, jestliže jestliže někdo u jejich názorů změní maličkost.

Tím, že se povznesu nad pohlavně mužské nazírání a přesto nepřekročím lidství, promění se ženství, které mi bylo směšné, ve smysluplnou bytost. Je těžké být mimo pohlavnost, a přitom zůstat lidský. Povzneseš-li se nad pohlavnost v rámci všeobecného pravidla, staneš se sám tím pravidlem, vypadneš z lidství. Staneš se suchým, tvrdým a nelidským. Když jednáš na základě lidství, pak jednáš v každé situaci bez obecného pravidla. Tvé peklo je vybudováno ze všech těch věcí, které jsi vždy s nadávkami a kopanci vyhodil ze své svatyně. Ve tvém zcela zvláštním pekle se nachází vše nenáviděné a vše odporné. A jak by to mohlo být jinak? Když vstoupíš do svého pekla, nikdy si nemysli, že přicházíš jako v kráse trpící nebo ten, kdo hrdě odporuje. Přicházíš jako hloupý a zvědavý blbec, a žasneš nad drobky, které spadly z tvého stolu. Zřejmě by ses rád vztekal, ale zároveň vidíš, jak ti vztek sluší.

Blaze tobě, jestliže umíš klít. Klení zachraňuje život. Se vším, co budí tvé opovržení nebo vztek se klidně vypořádej. Přivodíš tím zázrak, který já jsem prožil s bledou dívkou. Dáš bezduchému duši. Z děsivého nic se může stát něco. Tak se tvá jinakost osvobodí k životu. Tvé hodnoty tě chtějí odtáhnout dopředu a a nad sebe sama, od toho, čím jsi teď. Tvé bytí tě však táhne k zemi jako olovo. Nemůžeš žít najednou obojí, ale na cestě můžeš. Proto tě cesta osvobodí. Sice nemůžeš být zároveň na kopci i v údolí, ale tvá cesta tě vede z kopce do údolí a z údolí do kopce. Peklo má schody.

(fragmenty)

Tisíc plošin

2011-03-23T15:21:00.014+01:00

Gilles Deleuze - Félix Guattari // Tisíc plošin

Oddenek (Rhizom, podhoubí)

Oddenek (Rhizom) je zásobní část rostliny vzniklá přeměnou stonku – tzv. podzemní stonek, často také jako výběžek kořene. Podzemní zásobní orgány mají schopnost shromažďovat vodu a živiny, čímž jim pomáhají přečkat nepříznivá období života rostlin, např. zimu nebo sucho.

Deleuze a Guattari používají termín "rhizom" a "rhizomatický" k popisu a objasnění různých nehierarchických vstupně-výstupních systémů. V Tisíci plošin, se staví proti modelu poznání coby stromu, které pracuje s kategoriemi dualismu a binární logiky. Rhizom popisuje horizontální a mezidruhová spojení, zatímco model stromu popisuje spojení vertikální a lineární. Jejich příklad "vosa a orchidej" ukazuje, jak spolu dva různé biologiocké druhy vzájemně tvoří multiplicitu (tj. jednotu, která se mnohonásobně odráží sama v sobě). V rhizomatickém modelu kultury překonávají pojetí organizační struktury kořen-strom, který chápe kauzalitu po chronologické linii, hledá počáteční zdroj věci a dívá se směrem k jejímu vrcholu nebo konci. Naproti tomu oddenek neustále navazuje spojení mezi sémiotickými řetězy, organizací moci, a okolím. Oproti převyprávění historie a kultury představuje rhizom historii a kulturu skrze svébytnou mapu a děj bez určitého původu a počátku. Rhizom nemá začátek ani konec, je vždy ve středu, mezi věcmi, je mezihrou. Růst oddenku odolává časové posloupnosti a snaze o organizování. Místo toho má rád kočovný systém růstu a množení. Kultura se šíří jako voda, všemi možnými směry, kape dolů, do nových míst, přes praskliny a nepravidelnosti a zdolává a eroduje vše, co jí stojí v cestě. Povrch oddenku můžeme přerušit nebo odstranit, ale oddenku to neublíží, protože v něm působí tlak a potenciál, takže vždy dospěje k rovnováze a novému povrchu.

První typ knihy je kniha - kořen. Strom je již obrazem světa. Kniha napodobuje svět, tak jako umění napodobuje přírodu. Zákonem knihy je zákon reflexe, Jedno, které se stává dvojím. Jak by mohl zákon knihy sídlit v přírodě, když on je tím, kdo vládne samotnému rozdělení na svět a knihu, na přírodu a umění? Jedno se stává dvojím. Kdykoli se setkáme s tímto vzorcem, ať už ho strategicky vyslovil Mao, nebo je chápán v tom nejdialektičtějším smyslu, setkáváme se s tím nejklasičtějším, nejstarším a nejunavenějším myšlením. Příroda tak ale nepostupuje: zde jsou kořeny hlavní, s četným postranním a kruhovitým větvením. Duch se opožďuje za přírodou. Tento druh myšlení nikdy nepochopil rozmanitost. Svět ztratil svůj hlavní kořen.

Oddenek (Rhizom) jakožto podzemní stonek je naprosto odlišný od kořenů a kořínků. Cibule a hlízy jsou oddenky. Otázkou je, zda celá botanika není ve svých specifických rysech podobná oddenkům. Dokonce i smečková zvířata jsou taková, krysy jsou oddenky. Stejně tak doupata ve všech svých funkcích - jako příbytky, zásobárny, prostory pohybu, úkrytu a úniku. Oddenek nabývá nejrůznějších podob, od širokého povrchového větvení do všech směrů, až po ztuhnutí v hlízách a a cibulích. Když se krysy hemží jedna přes druhou.

Libovolný bod oddenku (podhoubí) může být spojen s kterýmkoli jiným. Je to velký rozdíl oproti stromu nebo kořeni. Neexistuje mateřský jazyk, ale převzetí moci dominantním jazykem v rámci politické rozmanitosti. Tak jako se ustaluje jazyk kolem farnosti, biskupství, hlavního města. Utváří cibuli. Vyvíjí se podzemními stonky a proudy, podél údolí řek nebo železničních tratí, šíří se jako olejové skvrny. Jazyk je vždy možné rozložit na vnitřní prvky. V zásadě se to neliší od hledání kořenů. Ve stromu je vždy kus genealogie. Naproti tomu metoda podhoubí (rhizomu) může jazyk analyzovat pouze tak, že ho decentruje do jiných dimenzí a registrů.

Jazyk se nikdy neuzavírá sám do sebe, k tomu dochází jen následkem bezmoci. Když člověk píše, potřebuje přitom vědět jediné: na jaký jiný stroj může být literární stroj napojen, aby fungoval? Kleist a šílený válečný stroj, Kafka a neslýchaný byrokratický stroj. Kniha existuje pouze skrze vnějšek a k vnějšku. Je-li tedy kniha sama malým strojem, v jakém měřitelném vztahu je pak tento literární stroj ke stroji válečnému, stroji lásky, revolučnímu stroji atd. a k abstraktnímu stroji, který je všechny pohání?

Literatura je uspořádání, nemá nic společného s ideologií, žádná ideologie v ní není a nikdy nebyla. Nemluvíme o ničem jiném než o rozmanitostech, liniích, vrstvách a odděleních, o liniích úniku a intenzitách, strojových uspořádáních a jejich rozličných typech, totálních tělech, jejich výstavbě a selekci, o rovině konzistence a v každém případě o jednotkách míry. Psaní nemá nic společného s označováním, ale spíš s vyměřováním, mapováním, a to i krajin, které mají teprve přijít. Rozmanitosti jsou jako oddenky a odhalují nesmyslnost stromovité pseudo-různosti. Neexistuje jednota, která by v objektu odpovídala hlavnímu kořeni. Rozmanitost nemá ani subjekt, ani objekt, ale pouze určení, velikost.

Nitě loutky jakožto oddenky neodkazují na předpokládanou vůli nějakého umělce nebo loutkoherce, ale na rozmanitost nervových vláken, která formují jinou loutku v jiných dimenzích spojených s těmi prvními. Nitě nebo dráty pohybující loutkami - nazývejme je předivo. Dalo by se namítnout, že jeho rozmanitost sídlí v osobě herce, který ji promítá do textu. Budiž, ale jeho nervová vlákna jsou také předivem. V oddenku nejsou body nebo pozice, jaké nacházíme ve struktuře stromu nebo v kořeni. Jsou zde pouze linie, podhoubí. Číslo přestalo být univerzálním pojmem měřícím jednotlivé prvky a jejich umístění v nějakém prostoru, ale stalo se samo rozmanitou v závislosti na uvažovaném prostoru.

Nemáme zde žádné měrné jednotky, ale pouze rozmanitosti (multiplicity) nebo variace měření. Představa jednoty se objevuje pouze tehdy, když v rozmanitosti dojde k převzetí moci označujícím. Jednota vždy operuje uvnitř prázdné oblasti, která překódovává prostor. Podhoubí se naproti tomu překódovat nedá. Nikdy totiž nedisponuje dimenzemi navíc. Všechny rozmanitosti zaplňují celý svůj prostor. Ideálem knihy by bylo rozprostřít všechno na nějakou vnější rovinu: na jedinou stránku, na tutéž plochu: prožité události, historická určení, myšlenkové pojmy, individua, skupiny, a společenská uskupení.

Podhoubí může být přerušeno či roztrženo, bude se však rozvíjet dál do některé ze svých linií nebo do linií jiných. Mravenců se nikdy nezbavíte, protože vytvářejí živé podhoubí, které se obnoví, i když jeho větší část zničíte. Každý oddenek obsahuje linie členění, podle nichž se vrství, ohraničuje, organizuje a označuje, ale také linie překonání hranic, po kterých neustále uniká. V oddenku (rhizomu) dochází k přerušení pokaždé, když oddělující linie explodují do linie úniku. Ty linie jsou však také součástí oddenku. Vždy na sebe odkazují, proto nikdy není možné předpokládat nějaký dualismus a to ani v základní podobě dobra a zla. Můžeme způsobit přerušení, vytyčit linii úniku. Vždy tu však zůstává nebezpečí, že na ní znovu nalezneme organizace, které celek znovu rozvrství, objeví se uskupení, která vrátí moc označujícímu, prvky, které znovuzaloží subjekt - cokoliv počínající oidipovskými vývěry a fašistickými ztuhnutími konče.

Skupiny a individua v sobě obsahují mikrofašismy, čekající na to, aby mohly začít krystalizovat. Dobro a zlo mohou být pouze výsledkem aktivní a prozatímní selekce, se kterou je třeba neustále znovu začínat. Navzdory hluboce zakořeněnému přesvědčení, kniha není obrazem světa. Kniha tvoří se světem podhoubí. Jedná se o aparalelní evoluci knihy a světa. Kniha zajišťuje odpoutání (deteritorializaci) světa, svět však obnovuje připoutání (reteritorializaci) knihy. Mimikry jsou velice špatným konceptem spoléhajícím na binární logiku při popisu fenoménu zcela jiné povahy. Krokodýl nenapodobuje kmen stromu, stejně jako chameleon nenapodobuje barvy svého okolí. Růžový panter nic nenapodobuje, nic nekopíruje. Maluje svět na svoji barvu: růžový na růžovo. To je jeho stávání se světem, způsob jak se sám stát neviditelným, jak si vytvořit zlom a vlastní linii úniku, dovést do konce svoji aparalelní evoluci.

Moudrost rostlin: přestože mají kořeny, vždy je tu nějaký vnějšek, kde tvoří podhoubí s něčím jiným - s větrem, se zvířetem, s člověkem. Podhoubí je třeba vždy sledovat po zlomu, prodlužovat, natahovat, střídat a měnit linii úniku, dokud nevznikne co nejabstraktnější a nejzamotanější linie s n dimenzemi a rozlomenými směry. Jak by mohly pohyby odpoutávání a procesy opětovného připoutávání nebýt navzájem relativní, věčně propojené, vázané jedny v druhých? Orchidej se odpoutává (deteritorializuje) tak, že vytváří obraz vosy, vosa se stává článkem reprodukčního aparátu orchideje, přenáší její pyl. Orchidej napodobuje vosu a vosa napodobuje orchidej. Zároveň však jde o něco jiného: ne pouze o imitaci, ale o přijetí kódu. Stávání se vosou u orchideje a stávání se orchidejí u vosy, jedno i druhé se propojují a střídají v oběhu intenzit a který posouvá odpoutávání vždy o kus dál. Nejedná se ani o nápodobu ani o podobnost, ale o explozi dvou různých sérií do linie úniku tvořenou společným podhoubím.

Podhoubí nepodléhá žádnému strukturálnímu nebo generativnímu modelu. Je vzdáleno každé představě genetické osy nebo hloubkové struktury. Genetická osa se podobá objektivní ústřední jednotě, na které jsou organizována následná stádia. Celá logika stromu je logikou obtisku a reprodukce. V lingvistice stejně jako v psychoanalýze jde o nevědomí, které je samo reprezentující. Krystalizuje do kodifikovaných komplexů, je rozložené na genetické ose. Cílem této logiky je popis nějakého faktického stavu, znovuvyvážení vztahů mezi subjekty nebo výzkum již přítomného nevědomí, ukrytého v temných zákoutích paměti a jazyka. Spočívá v tom, že se na základě nosné osy kopíruje něco, co se dává jako hotové. Strom vyjadřuje a řadí otisky, obtisky jsou jako listy stromu.

Podhoubí je něco docela jiného, je to mapa a nikoli obtisk. Orchidej nereprodukuje obtisk vosy, ale tvoří s vosou mapu uvnitř podhoubí. Jestliže je mapa opakem obtisku, je to proto, že je plně zaměřená na experimentování, které může ovlivnit realitu. Mapa nereprodukuje do sebe uzavřené nevědomí, ona ho konstruuje. Napomáhá spojení polí, odblokování totálních těl, jejich maximálnímu otevření vůči rovině konzistence. Je sama částí podhoubí. Mapa je otevřená a spojitelná ve všech svých rozměrech, rozložitelná, převratitelná, schopná neustálých modifikací. Může být roztržena, převrácena, přizpůsobit se montážím všeho druhu, může být započata individuem, skupinou, společenským uskupením. Lze ji nakreslit na zeď, pojmout ji coby umělecké dílo, konstruovat jako politickou akci nebo meditační cvičení. Jednou z nejdůležitějších vlastností podhoubí je možná právě to, že nabízí mnohonásobné vstupy. Zatímco obtisk vychází vždy nastejno.

Doupě je zvířecím podhoubím, v němž je někdy zřetelný rozdíl mezi linií úniku coby dráhou k přemístění a rozvrstvením zásob nebo bydlení. Mapa je věcí výkonu, zatímco obtisk vždy odkazuje na údajnou kompetenci. Narozdíl od psychoanalýzy a psychoanalytické kompetence, která omezuje každé přání a výpověď na genetickou osu nebo překódovající strukturu, a na této ose donekonečna snímá monotónní obtisk stadií nebo složek, schizoanalýza odmítá každou představu předtištěné osudovosti, ať už ji nazýváme jakkoli: božská, mystická, historická, ekonomická, strukturální, dědičná. Oidipus, dobrý a zlý tatínek, dobrá a zlá maminka, zatímco se dítě zoufale pokouší neustále podávat výkon, o němž však psychoanalýza nemá ani ponětí. Podněty a dílčí objekty, to nejsou ani stadia na genetické ose, ani pozice v hloubkové struktuře, ale politické možnosti řešení problémů, vstupy a výstupy, slepé uličky, které dítě prožívá politicky, totiž s plnou silou svého přání.

Obtisk reprodukuje vždy jen sama sebe, i tehdy, když věří, že reprodukuje něco jiného. Proto je také nebezpečný. Pobízí k nadbytečnosti a šíří nadbytečnost. Imitátor si vytváří svůj model, který přivolává. Obtisk už převedl mapu na obraz, přeměnil podhoubí na kořeny. Zorganizoval, ustálil a zneutralizoval rozmanitosti podle svých vlastních os označování. To, co obtisk reprodukuje z mapy nebo z podhoubí, jsou pouze slepé uličky, blokády, zárodky hlavních kořenů nebo body strukturace.

Podívejte se na psychoanalýzu a lingvistiku: jedna vždy pořizovala pouze obtisky či fotografie nevědomí, druhá obtisky a fotografie jazyka se všemi záludnostmi, které to předpokládá. Podívejte se, co se stalo s malým Hansem, je to typický příklad psychoanalýzy dítěte: neustále mu rozbíjeli jeho podhoubí, pošpiňovali mu mapu, aby ji obrátili na lícovou stranu, zablokovali mu všechny únikové cesty, až si bude sám přát svůj stud a pocit viny, které v něm pevně zakoření, fóbie. Uzavřeli před ním podhoubí domu, potom podhoubí ulice, zakořenili ho v lůžku rodičů, nechali ho zapustit kořínky v jeho vlastním těle, zafixovali ho na profesora Freuda. Freud bere tuto kartografii na vědomí, a dělá to však vždy pouze proto, aby ji znovu projektoval na rodinnou fotografii. A podívejme, co dělá Kleinová s geopolitickými mapami malého Richarda: pořizuje jejich fotografie, dělá z nich obtisky. Zaujměte pózu nebo sledujte osu, vývojové stádium nebo strukturální osu - vaše podhoubí bude zničeno. Nechají vás žít a mluvit pod podmínkou, že vám zatarasí všechny únikové cesty.

Jakmile se podhoubí ucpe, stane se z něho strom, je konec, žádná touha už jím nemůže proudit. Touha se totiž vždy pohybuje a produkuje právě skrze podhoubí. Pokaždé, když touha následuje strom, má to vnitřní následky, které způsobují její úpadek a vedou k její smrti. Podhoubí však na touhu působí vnějšími a produktivními podněty. Proto je tak důležité pokusit se o jinou, inverzní operaci. Znovu napojit obtisky na mapu, kořeny a stromy znovu vtáhnout k podhoubí. Zkoumat nevědomí v případě malého Hanse by znamenalo ukázat, jak se pokouší vytvořit podhoubí - s rodinným domem, ale také s linií úniku domu, ulice, atd. Jak jsou tyto linie zablokovány, jak je dítě nuceno zakořenit v rodině, jak se musí nechat fotografovat pod svým otcem, obtiskovat do lůžka své matky, jak potom zásah profesora Freuda zajistí převzetí moci označujícím, subjektivaci afektů, jak jedinou možností úniku, která dítěti zbývá, je stávání se zvířetem, což je však vnímáno jako hanba a provinění. Vždy by však bylo nutné situovat slepé uličky na mapu, a tím je otevřít možným liniím úniku.

Totéž by platilo i pro mapu skupiny: ukázat, v jakém bodě podhoubí se tvoří fenomény zmasovění, byrokracie, leadreshipu, fašizace, atd. a které linie přesto, byť v podzemí, přetrvávají a dál skrytě tvoří podhoubí.

Účetnictví a byrokracie pracují s obtisky: ty však mohou začít klíčit a vyrážet stonky z podhoubí, tak jako v Kafkově románu. Jeden intenzivní rys se osamostatní, a hra obrazů se osvobodí a nadvláda označujícího je znovu zpochybněna. Generativní stromy by se tak mohly otevřít ve všech směrech a samy vytvořit podhoubí. Být podhoubí znamená produkovat stonky a vlákna, které vypadají jako kořeny, anebo jsou spíše s ním spojeny tím, že pronikají do kmene, i kdyby měly sloužit novým, podivným užitím. Jsme unaveni stromem. Měli bychom přestat věřit ve stromy, kořeny i kořínky. Příliš jsme toho od nich vytrpěli. Je na nich založena celá stromovitá kultura od biologie až po lingvistiku. Nic však není krásné, nic není milé, nic není politické, kromě podzemních stonků a vzdušných kořenů, divokého růstu a podhoubí. Amsterdam, město které vůbec nikdy nezakořenilo, město-podhoubí se svými kanály-stonky, město ve kterém se spojuje užitečnost s největším bláznovstvím ve vztahu k obchodnímu válečnému stroji.

Myšlení není stromovité a mozek není ani zakořeněná, ani rozvětvená hmota. Mnoho lidí má v hlavě vypěstovaný strom, mozek sám je daleko víc trávou, než stromem. Strom nebo kořen inspirují smutný obraz myšlení, které na základě nějaké vyšší jednoty, centra nebo segmentu imituje mnohé. Je zvláštní, jak strom ovládl západní realitu a celé západní myšlení. Západ má zvláštní vztah k lesu a k mýcení, od botaniky, až po biologii nebo anatomii, ale i gnoseologii, teologii, celou filosofii: základ - kořen. Pole vyrvaná lesu jsou osázena obilovinami, jsou výsledkem kultivace. Orient nabízí jiný vzor: vztah ke stepi a k zahradě (poušti a oáze). Transcendence je typicky Evropská nemoc. Nakonec má plevel vždy poslední slovo. Květina je krásná, zelí je k jídlu, mák působí poblouznění, ale plevel zaplavuje. Je lekcí morálky. Tráva je jiným východiskem.

Jung: Červená kniha (3)

2011-03-03T20:00:00.133+01:00

Mysterium setkání

Té noci, kdy jsem přemýšlel o podstatě Boha, uviděl jsem obraz: Ležím v temné hloubce, přede mnou stojí starý muž, vypadá jako dávný prorok. U jeho nohou leží černý had. Opodál jsem uviděl dům nesený sloupy. Ze dveří vychází hezká dívka. Jde nejistě, a já vidím, že je slepá ...

Stařec mi kyne, a já ho následuji k domu na úpatí vysoké skalní stěny. Jsme ve vysoké síni, a její stěny se třpytí. V pozadí leží kámen světlé vodové barvy. V něm se mi jako v zrcadle zjeví obraz Evy, stromu a hada. Potom spatřím Odyssea a jeho druhy na širém moři. Náhle se napravo otvírají dovře do zahrady plné jasné sluneční záře. Vykročíme ven a stařec ke mně promlouvá.

Elijáš: Víš, kde jsi? Jsem Elijáš a toto je moje dcera Salomé.

Já: Jaký zázrak vás spojil?

Elijáš: Žádný zázrak, bylo to tak od počátku. Má moudrost a má dcera byly vždy jedním.

Já: Jsem celý zkoprnělý, nemohu to pochopit.

Elijáš: Přemýšlej takto - její slepota a mé vidění z nás odjakživa činí společníky.

Salomé: Miluji Tě!

Já: Nech mě být, mám z tebe hrůzu, bestie. Ty jsi Salomé, tygr, a na tvých rukou lpí krev svatého.

Salomé: Křivdíš mi. Elijáš, můj otec zná nejhlubší tajemství. Jeho studny zadržují vodu léčivé síly a jeho oko vidí věci příští!

Já: Hrozím se. Kdo by se nehrozil, když ho miluje Salomé.

Elijáš: Jsi zbabělec? Pomysli, že já a má dcera jsem odjakživa jedním.

Já: Dáváš mi ukrutné hádanky. Jak by mohlo být možné, že ta prostopášná žena a ty, prorok jste jedním?

Elijáš: Proč se divíš? Přeci vidíš, že jsme pospolu.

Já: Právě to je pro mne nepochopitelné. Ty, Elijáš prorok, který je ústy boha a ona, krvelačná nestvůra? Vy jste přece symboly naprostých protikladů.

Elijáš: My jsme skuteční, a žádné symboly.

Já: Drásají mne pochyby. Vše je tak neskutečné, a přesto zůstává kus mé touhy. Salomé mě miluje, miluji já ji? Slyším divokou hudbu, tamburína, vlahá měsíční noc, krvavě ustrnulá hlava svatého. Vyřítím se ven do temné noci, Kdo zavraždil hrdinu? Miluje mě Salomé proto?

Tato hra, na kterou se dívám, je mojí hrou, ne vaší hrou. Je to moje tajemství, ne vaše. Nemůžete mne napodobit. Patří mě a nikdy nemohou patřit vám. Kdo vstoupí do své věci, musí tápavě hledat tu příští, musí vycítit svou cestu. Musíš se zbavit úsudku, dokonce i chuti, ale především hrdosti. Vejdi těmito dveřmi zcela chudý, ubohý, ponížený a neznalý. Nasměruj svou zlost proti sobě, protože pouze ty sám si bráníš vidět, stejně jako žít. Mysterijní hra je lehká jako vzduch a řidší než kouř. Dějištěm mysterijní hry je hlubina podobná kráteru sopky. Mé nejhlubší nitro je sopka, která ze sebe chrlí ohnivě žhavou masu nikdy nezformovaného, nerozlišeného. Tak rodí mé nitro děti chaosu.

Kdo vstoupí do kráteru, sám se stane chaosem. Rozpustí se a nanovo se spojí s dětmi chaosu, mocnostmi temna, ovládajícími, svádivými, zmocňujícími se a vášnivými, božskými a ďábelskými. Ty síly ve všech směrech přesahují mou určitost a ohraničenost. Protože jsem spadl do prvopočátku, budu sám přetaven ve spojení s prvopočátkem, který je zároveň tím minulým i tím vznikajícím.

Hybnými silami mého nitra jsou předurčování a slast. Předurčováním a promýšlením je Prométheus, který přivádí chaos k formě a k určitosti, který kope kanály a předkládá slasti předmět. Slast je však silou, která sama bez tvaru a určenosti, miluje tvary a ničí je. Miluje formu, která ji do sebe pojme, a zničí tu, která ji nepřijme. Promýšlení je jasnovidec, ale slast je slepá. Nehledí dopředu, nýbrž baží po tom, co se jí dotýká. Promýšlení nepohání kupředu, proto potřebuje slast, aby se uspořádalo. Slast potřebuje promýšlení, aby dostalo formu. Kdyby slast postrádala formující prvek, roztekla by se do rozmanitosti, rozptýlila by se a přišla by o moc ztracena v nekonečnu. Pokud tvar do sebe nevtiskne slast, nemůže se dostat k vyššímu, protože pak teče jako voda shora dolů. Naopak slast ponechána sama sobě končí v nehybné smrti hlubokého temného moře, vyzařování do nekonečna.

Kromě Elijáše a Salomé je třetím principem had. Had je zemitou podstatou člověka, které si nejsme vědomi. Jeho povaha se mění podle země a národa, je tím, co mu poskytuje Země. Vždy je to had, který způsobí, že člověk propadá hned tomu, hned onomu principu. Lidé upřednostňují jedno nebo druhé. Jedni milují myšlení a založí na něm své umění žít. Pěstují své myšlení a svou opatrnost, a tím přicházejí o slast. Proto jsou staří a vypadají přísně. Druzí milují slast, pěstují své cítění a prožívání. Tak přicházejí o myšlení - jsou mladí a slepí. Ti myslící staví svět na myšlení, ti cítící na cítění. Pravdu i omyl najdeš u obou. Cesta života se vine jako had zleva doprava a zase zpět, od slasti k myšlení a od myšlení k slasti. Had je sice protivníkem a symbolem nepřátelství, ale také moudrým mostem, který touhou spojuje vlevo a vpravo tak, jak je to našemu životu zapotřebí.

Tmavá místnost je prostorem promýšlení - ten, kdo ji obývá, musí vidět. Místnost je ohraničená - promýšlení nevede do rozlehlé šířky, ale do hloubky minulého a budoucího. Prostorem slasti je světlá zahrada - kdo ji obývá, nepotřebuje vidění - cítí nekonečno. Promýšlející nalézá další cestu do zahrady Salomé. Proto má strach ze svého promýšlení, ačkoli na jeho základě žije. Viditelný povrch je jistější než podloží. Myšlení chrání před bludnou cestou, proto vede ke zkamenění. Přemýšlející nechť se obává Salomé, protože ona chce jeho hlavu. Nepomáhá skrýt se do myšlení. Tam tě dostihne strnulost. Musíš se vrátit zpět k mateřskému promýšlení, abys dosáhl oživení. Promýšlení však vede k Salomé.

V zahradě se mi stalo zřejmým, že miluji Salomé. To poznání mě trápilo, nemyslel jsem si to. Myslící je přesvědčen, že co si nemyslí, neexistuje. Rovněž cítící je přesvědčen, že co neexistuje, to necítí. Celost začneš tušit, když obsáhneš svůj protiklad, protože celost vyrůstá na dvou principech z jednoho kořene. Myslící vnímá svou slast, cítící vnímá své vlastní myšlení. To přivádí na cestu.

* * *

Elijáš a Salomé beze slova vcházejí do domu. Zdráhavě je následuji. Trápí mě pocit viny. Stojím před ohnivou hrou zářícího krystalu. V záři vidím Matku Boží s dítětem. Před nimi stojí Petr v hluboké úctě - pak Petr sám s klíči - papež s trojitou korunou - sedící strnulý Buddha v ohnivém kruhu - čtyřruká krvavá bohyně - je to Salomé se zoufale zápasícíma rukama - dotýká se mě to. Je to snad moje duše a teď vidím v obrazu kamene Elijáše. Elijáš a Salomé stojí přede mnou s úsměvem.

Elijáš: Je ti úzko? Na tvém špatném svědomí nese vinu tvá nevědomost.

Já: Tento pohled je mučivý a smysl těch obrazů je mi nejasný. Elijáši, dej mi světlo!

Elijáš: Proč si myslíš, že jsi tady?

Já: Nevím. Propadl jsem se na tohle místo, když jsem coby nevědoucí toužil po tom, co jsem nevěděl?

Elijáš: Kdyby nebylo tvým zákonem být zde, jak bys tu byl?

Já: Přepadá mne pocit smrtelné slabosti, můj otče.

Elijáš: Uhýbáš. Nemůžeš se vykroutit ze svého zákona.

Já: Jak se můžu vykroutit z něčeho, co je mi neznámé? Čeho nemůžu dosáhnout ani pocitem, ani předtuchou?

Elijáš: Lžeš. Nevíš, že jsi sám přišel na to, co znamená, že Tě Salomé miluje?

Já: Máš pravdu. Vynořila se mi zoufalá a nejistá myšlenka. Ale zase jsem ji zapomněl.

Elijáš: Nezapomněl jsi ji. Hořela hluboko v tvém nitru. Jsi zbabělý? Nebo neumíš tu myšlenku dostatečně rozeznat od sebe samého a chtěl sis ji nárokovat?

Já: Myšlenka zabíhala příliš daleko, a já se bojím daleko zabíhajících myšlenek. Jsou nebezpečné, protože lidé jsou zvyklí považovat myšlenky za své vlastnictví, takže se s nimi nakonec omylem sami zamění.

Elijáš: Budeš se zaměňovat se stromem nebo se zvířetem proto, že ho vidíš a protože s tebou existuje v jednom a tom samém světě? Musíš být svými myšlenkami? Ony přeci existují mimo tebe právě tak jako existují stromy mimo tvé tělo.

Já: Rozumím. Ten myšlenkový svět byl pro mne spíš slovem než světem. A o něm jsem si myslel: on jsem já. Ty jsi mne učil léčivé moudrosti. Umím své myšlenky nahlížet i jako existující mimo mne. A teď k tomu děsivému, co se můj jazyk zdráhá vyslovit. Myslel jsem, že mě Salomé miluje proto, že jsem podobný Janovi, nebo tobě. Že asi miluje svou špatnost v mé špatnosti. Ta myšlenka byla zničující.

Vtom vstoupí Salomé, blíží se ke mně a pokládá mi ruku kolem ramen. Neopovažuji se pohnout ani promluvit.

Salomé: Já vím, ty nejsi můj otec. Ty jsi jeho syn, a já jsem tvá sestra.

Já: Byl to ten hrozný půvab, který jsi vyzařovala, nepojmenovatelné zděšení z tebe, z tvého dotyku? Kdo byla naše matka?

Salomé: Marie

Já: Marie naše matka? Jaké šílenství číhá v těch slovech. Jak může říkat něco takového? Jste symboly, a Maria je symbol. Jen jsem teď příliš zmaten, než abych vás prohlédl.

Elijáš: Jestli máš chuť, můžeš nás třeba nazývat symboly stejně oprávněně, jakým můžeš nazývat symboly své bližní.

Já: Uvrhl jsi mne do příšerného zmatku. Chcete snad být skuteční?

Elijáš: Jistěže jsme tím, co nazýváš skutečné. Zde jsme, a ty bys nás měl přijmout. Máš volbu.

Není maličkost přiznat si svou touhu. Mnozí k tomu potřebují zvláštní úsilí upřímnosti. Mnoho lidí nechce vědět, kde je jejich touha, protože se jim to jeví nemožné nebo skličující. A přece touha je cestou života. Pokud si nepřiznáš touhu, pak nejdeš sám za sebou, nýbrž jdeš cizími cestami. Tak nežiješ svůj, nýbrž cizí život. Kdo by měl žít tvůj život, když ho nežiješ ty?

Vyměnit svůj vlastní život za cizí je nejenom hloupá, ale také pokrytecká hra, protože nikdy nemůžeš opravdu žít život druhých. Jen to předstíráš. Klameš druhé i sám sebe, protože žít můžeš jen svůj vlastní život. Když se vzdáš vlastního já, pak žiješ život druhých. Tím jsi pro druhé sobecký a klameš je. Pak by všichni věřili, že takový život je možný. Je to však pouze opičení se. Tím, že podlehneš svým opičím choutkám, nakazíš druhé, protože opice podněcuje opičení. Tak uděláš se sebe a z druhých opičáky. Oboustranným napodobováním tak žijete podle průměrného očekávání, kvůli kterému byl díky obecné touze napodobovat pro každou dobu vytvořen obraz - hrdina. Proto byl hrdina vražděn, protože my všichni jsme se kvůli němu stali opicemi.

Žít sám sebe znamená být si sám úkolem. Nikdy neříkej, že je radost žít sám sebe. Nebude to žádné potěšení, nýbrž dlouhé utrpení, protože musíš být sám sobě tvůrcem. Když chceš tvořit sám sebe, nezačneš tím nejlepším a nejvyšším, ale tím nejhorším a nejhlubším. Proto říkej, že se ti příčí žít sám sebe. Soutok životních proudů není radost, nýbrž bolest. Je to síla proti síle, je to vina, a rozbíjí posvěcené.

Obraz Matky Boží s dítětem mi objasňuje tajemství proměny. Když se ve mně sjednotí promýšlení a slast, pak z toho vzniká něco třetího, božský syn. Tak stojím jako Petr v úctě před zázrakem proměnění a uskutečnění boha ve mně. Ačkoli sám nejsem syn boží, přece ho zastupuji jako někdo, kdo byl bohu matkou a komu je proto ve jménu božím dána svoboda spojování a rozvolnění. Vázání a uvolnění se děje ve mně. Tím však, že se to stane, a já jsem součástí světa, se to skrze mne stane také ve světě, a nikdo tomu nemůže zabránit. Neděje se tak něco cestou mé vůle, nýbrž cestou nevyhnutelného.

Já nejsem pánem nad vámi, nýbrž bytím Boha ve mně. Jedním klíčem uzavírám minulost, druhým otevírám budoucnost. Vládne zázrak proměny, a já jsem jenom sluhou, stejně jako papež.

Vidíš, jak by bylo pošetilé věřit něčemu takovému o sobě? Nepatří to mně, nýbrž symbolu. Symbol se stává mým pánem a neomylným velitelem. Upevní svou vládu a promění se v ustrnulý a tajuplný obraz, jehož smysl se obrátí zcela dovnitř a jehož slast bude vyzařovat navenek jako plápolající oheň - Buddha v plameni!

Lpěl jsem na posvěceném tvaru a nechtěl jsem dovolit chaosu protrhnout hráz. Věřil jsem v řád světa a nenáviděl vše neuspořádané a beztvaré. Svým sobeckým přáním jsem vyloučil vše, co mi připadalo neuspořádané (nevhodné). Pořádek uděláš podle toho, co víš. Ale o myšlenkách chaosu nevíš, a přece existují.

Tvá myšlenka má tento význam, ale ne pouze jeden, nýbrž mnohé významy. Nikdo neví kolik! Tak jako mi neublíží, že žiji v částečně neuspořádaném světě, tak mi neublíží, že žiji ve svém částečně neuspořádaném myšlenkovém světě. Myšlenky jsou přírodní úkazy, které nevlastníš a jejichž význam znáš jen velmi neúplně. Myšlenky ve mně rostou jako les obývaný množstvím rozličných zvířat. Ale člověk je panovačný ve svém myšlení, proto zabíjí slast lesa a divokých zvířat. Cesta života je však proměna, ne vyloučení.

* * *

Viděl jsem boj dvou obrovských hadů. Připadalo mi, že černý had přemůže bílého, ale hle, černý had ustoupil a jeho hlava a přední část zbělely. Nemohu to pochopit. Elijáš sestoupí dolů a jeho postava se zmenšuje, až je nakonec trpasličí: jsem Mime a chci ti ukázat prameny ...

Z nashromážděného světla se stává voda a stéká v mnoha pramenech z vrcholu do zemských údolí. Zezdola slyším trpaslíka: zde jsou mé studny. Kdo se z nich napije, zmoudří. Všechno se mi zdá cizí a nesrozumitelné. Je zde liduprázdno a hrobové ticho. Vzduch je chladný a jasný. Vše zalévá slunečný jas. Kolem mne je veliká zeď. Dole pode mnou stojí maličký dům se sloupovou síní. Cítím, jak se scvrkávám.

Elijáš: Byl jsi příliš lačný dostat se sem. Nebyl jsem to já, kdo tě klamal.

Salomé: Marie byla matkou Krista, rozumíš?

Já: Hrozná a nepochopitelná síla mě nutí napodobit Pána v jeho posledním utrpení.

Salomé: Ty jsi Kristus!

Je mi, jako bych stál na vysoké hoře, sám se strnule rozpaženými pažemi. Had mne mačká a z mého těla prýští krev v pramenech dolů po úbočí hory. Salomé se položí k mým nohám a omotá je svými vlasy. Dlouho tak leží.

Salomé: Vidím světlo!

Elijáš: Tvé dílo je naplněno!

Má touha mne vedla vzhůru k jasnému dni. Protikladným principem je matka, nebeská láska, temnota. Temnota, která obklopuje promýšlení, zřejmě pramení z toho, že se odehrává neviditelně uvnitř a v hloubce. Jas lásky však pochází z toho, že láska je viditelný život a konání. Moje slast byla s promýšlením a měla tam svou rozkošnou zahradu obklopenou jen temnotou a nocí. Sestoupil jsem dolů ke své slasti, ke své lásce jsem však musel stoupat vzhůru. Milující světlo zhaslo a začala téct krev. Byla to veliká válka. Duch hlubiny však chce, aby tento boj byl chápán jako rozpor v přirozenosti každého člověka. Protože po smrti hrdiny už nemohla naše touha nikoho napodobovat, vydala se do hlubiny člověka a mezi mocnostmi hlubiny podnítila hrozný rozkol.

Promýšlení je osamělost, láska pospolitost. Obě se potřebují a přesto se vzájemně zabíjejí. Lidé nevědí, že rozkol je v jejich vlastním nitru, a proto zešílí a jeden druhému přistrkuje neprávo. Jestliže polovina lidstva je v neprávu, pak každý člověk žije zpola v neprávu. Nevidí ve své duši rozkol, který je přece zdrojem vnějšího napětí. Když jsi popuzen proti svému bratru, pak mysli na to, že jsi popuzen proti bratru v sobě, to znamená proti tomu v tobě, co se tvému bratru podobá.

Jako člověk jsi částí lidstva a máš tak na celosti lidstva takový díl, jako bys byl lidstvo celé. Pokud přemůžeš a zabiješ svého bližního, který se ti vzepře, pak zabiješ také onoho člověka v sobě, a zabil jsi tak kus svého života. Potřebuješ svou celost, abys mohl žít dál.

Když jdeš k myšlení, vezmi s sebou své srdce. Když jdeš k lásce, vezmi s sebou svou hlavu. Láska bez myšlení je prázdná, prázdné je myšlení bez lásky. Had číhá za ryzím principem. Hrdina usiluje o krajnost ryzího principu, a proto nakonec propadá hadu. Sestupováním dolů se scvrkávám - myslící je malý. Kdo je v lásce, pro toho je tvar nepatrnou překážkou. Kdo je v myšlení, pro toho je tvar nepřekonatelný a nebetyčný. Ale v noci vidí mnohost nespočetných světů a jejich nikdy nekončící koloběh. Kdo je v lásce, je naplněnou a přetékající nádobou, a čeká, až bude naplňovat. Kdo je v promýšlení, je hluboký a prázdný, a čeká na naplnění. Láska a promýšlení jsou na jednom a tom samém místě. Jedno nemůže být bez druhého. Člověk je však vždy příliš silně v jednom, nebo v druhém. Zvířata a rostliny jako by měly po všech stránkách dostatek, pouze člověk kolísá mezi příliš mnoho a příliš málo.

Sloužíš duchu této doby, a domníváš se, že můžeš uniknout duchu hlubiny. Hlubina však dlouho neotálí a vpraví tě silou do Kristova mysteria. V hlubině ukrýváme budoucnost a minulost. Člověk není vykoupen hrdinou, nýbrž sám se stane Kristem.

Kdo chce vidět, vidí špatně. Bylo to mé chtění, které vyvolalo veliký rozkol démonů. Chtění zaslepuje a zaslepení přivádí na cestu. Viděl jsem nohu obra, který rozšlápl celé město. Viděl jsem, že začala cesta k sebeobětování. Hrůza může narůst natolik, že už nebudete chtít hledat sebe v jiných, nýbrž sami v sobě. Viděl jsem to a vím, že toto je cesta. Viděl jsem smrt Krista a viděl jsem nového boha, hocha, který svou rukou ovládá démony. Bůh má ve své moci oddělené principy, on je sjednocuje.

Bůh vznikne sjednocením principů ve mně - on je jejich sjednocením. Pokud chceš jeden, pak jsi v něm, ale jsi vzdálen svému odlišnému bytí. Pokud chceš oba, pak způsobíš rozkol principů, neboť nemůžeš chtít oba najednou. Z toho vznikají muka, v nichž se zjeví bůh. Vezme tvou rozpolcenou vůli do ruky, do ruky dítěte, jehož vůle je jednoduchá a prostá každé rozpolcenosti. Nemůžeš se to naučit, může to v tobě jen vzniknout. Nemůžeš to chtít, bere ti to chtění z ruky, a chce samo sebe. Chtěj sebe sama, to přivádí na cestu. Ale v podstatě se lekáš sám sebe. Proto běžíš raději k ostatním než sám k sobě

konec knihy první
(kráceno)

Jung: Červená kniha (2)

2011-02-14T23:06:00.015+01:00

Jung říká, že kdyby to vydal tak jak to je, navždy by ho to vyřadilo z boje ve světě racionální vědy. Musí existovat nějaký způsob, jak to vydat, jak se ochránit před hloupostí, aby lidé, kteří by tu knihu chtěli, by nemuseli čekat, než na ni bude lidstvo připraveno. Jungovy vydané knihy jsou upravené pro obecný svět, nebo spíše jsou psány jeho hlavou, tato kniha je však psána ze srdce.
Cary Baynes, spisovatelka a přítelkyně C.G. Junga

O službě duši

Jaké divné věci se na mě hrnou? Vím mnoho, než abych nevěděl, po jakých vratkých mostech kráčím. Do jakých mlh a temnot vede ta stezka? Musím se učit obejít se bez smyslu. Co je tam, kde není žádný smysl? Mně se zdá, že je jenom nesmysl nebo šílenství. Je také nějaký nadsmysl? Je to tvůj smysl, duše? O berličkách rozumu se belhám za tebou. Viděl jsem věci své duše jako malé, žalostně malé. Ty mne nutíš, abych je viděl jako velké!

Jak je osud krutý. Když přistoupíte k duši, budete v první řadě postrádat smysl. Domníváte se, že propadáte do něčeho beze smyslu, do věčné neuspořádanosti. A máte pravdu! Nic vás nezachrání před neuspořádaností a nesmyslností, neboť to je druhá polovina světa. Vaším bohem je dítě. Je dítě pořádek a smysl, nebo nepořádek a rozmar? Otevíráte brány duše, abyste do svého řádu a svého smyslu vpustili temné proudy chaosu. Hrozíte se otevřít tu bránu? I já jsem se hrozil. My jsme totiž zapomněli, že bůh je hrozný. Kristus učil, Bůh je láska. Vy však nezapomeňte, že také láska je hrozná. Mluvil jsem k milující duši, a když jsem k ní přistoupil blíž, obešla mne hrůza. Navršil jsem val pochybností, a netušil jsem, že se tím snažím uchránit před svou hroznou duší. Děsíte se hlubiny, vy se smíte děsit, protože tudy vede cesta toho, co přichází. Musíš obstát v pokušení úzkosti a pochyb, a přitom jasně vidět, že tvá úzkost je oprávněná a tvé pochyby rozumné.

Křesťan možná odolává pokušení ďábla, ne však Božímu pokušení navádějícímu k dobru a rozumnosti. I křesťan tedy podléhá pokušení. To se ještě musíte naučit - nepodléhat žádnému pokušení. Nýbrž všechno dělat o své vůli. Pak budete svobodní a mimo křesťanství. V kterékoli věci, jež se týká tvého vykoupení jsi závislý na své duši. Žádná oběť pro tebe nesmí být dost těžká. Brání-li ti ve vykoupení ctnosti, zbav se jich, neboť se ti staly zlem. Otrok ctností najde cestu právě tak těžko, jako otrok neřestí. Když si myslíš, že jsi pánem duše, staň se jejím služebníkem, chop se vlády nad ní, protože vyžaduje ovládnutí.

Kdysi lidé odcházeli do pouště, aby našli svou duši. To je obraz: Oni tehdy žili symboly, protože svět pro ně ještě nebyl skutečný. Proto odcházeli do osamění pouště, aby nás učili, že místem duše je osamělá pustina. Tam nalézali plnost podob, plody pouště, podivuhodné květy duše. Obrazy, které nám zanechali dávní předkové ukazují cestu toho, co přichází.

Jak málo se hodíme pro život? Měli bychom růst jako strom, který o svém zákonu neví. My se však spoutáváme záměry a nemyslíme přitom na to, že záměr spoutává život, ba dokonce ho vylučuje. Věříme, že máme-li záměr, dokážeme rozjasnit temnotu, a právě tím se míjíme se světlem.

Trpím posměšnými škleby, vlastním posměchem ...
Má duše mi odpověděla: - posměch se Tě nemůže dotknout, nejsi-li marnivý až do morku kostí. Víš, kdo vlastně jsem?
Já: - rád bych Ti odevzdal svou marnivost, oslepuje mě. Nevěděl jsem, že jsem tvá nádoba, prázdný bez tebe, ale překypující s tebou.

Stejně jako duchové doby za všech dob, i duch této doby s i o sobě myslí, že je nadmíru chytrý. Jenže moudrost není jen prostá, ona je i prostoduchá. Proto se chytrák moudrosti posmívá, posměch je jeho zbraň. Potřebuje ostrou, otrávenou zbraň protože ho zasáhla prostoduchá moudrost. Posměch padá na posměváčka, a ten se v pustině, kde nikdo neslyší a neodpovídá, zalkne svým vlastním výsměchem.

Sestup do pekla budoucnosti

Můj duch je mučitel. Rozdírá mé vnitřní zření, všechno by chtěl rozložit a roztrhat. Stále jsem obětí svého myšlení. Kdy budu moci svému myšlení uložit klid, aby se mi mé myšlenky, ti vzpurní psi, položili k nohám? Jak mohu vůbec doufat, že své myšlenky uslyším zřetelněji, když kolem mne všechny vyjí a pořvávají? Odvrať ode mne chytré vysvětlování, vědu, toho zlého žalářníka, který spoutává duše a zavírá je do cel bez světla.

Nakolik se křesťanství této doby nedostává šílenství, natolik se mu nedostává božského života. Vnímejte, co nás naši předkové učili obrazem: šílenství je božské. Protože však oni prožívali tenhle obraz ve věcech, stal se pro nás klamem. My jsme se totiž zmocnili skutečnosti světa. Není pochyb: sotva vstoupíš do světa duše, jsi jako šílený. Nevíte-li, co je božské šílenství, zdržte se úsudku a vyčkejte plodů. Přemožení ducha doby duchem hlubiny je šílenství. Choré šílení je také tehdy, když duch doby člověka nepouští a nutí ho vidět jen povrch, popírat ducha hlubiny. Duch této doby je nebožský, duch hlubiny je nebožský, rovnováha je božská. Protože jsem byl zajatcem ducha této doby, muselo se mi stát, co se stalo právě této noci. Duch hlubiny mocně vyrazil a silnou vlnou spláchl ducha této doby. Kdo by dokázal odolat strachu a úzkosti?

Láska, duše a bůh jsou krásné a plodné. Naši předkové něco málo z boží krásy přenesli na tento svět, a tehdy nabyl svět takové krásy, že duchu té doby připadal jako naplnění a zdál se mu lepší než lůno božství. Děs a hrůza zůstaly uzavřeny v hlubině našich srdcí. Až se vás zmocní duch hlubiny, pocítíte krutý děs a budete křičet v mukách. Duch hlubiny je těhotný železem, ohněm a vraždou. Právem se bojíte ducha hlubiny, neboť je plný hrůz.

Hlubina a povrch se mají smísit, aby vznikl nový život.

Nový život nevzniká mimo nás, ale v nás. Všechno, co se děje mimo nás, už bylo. Proto ten, kdo pozoruje dění zvnějšku, vidí to, co už bylo a že je to stále stejné. Kdo však hledí zevnitř, ten ví, že vše je nové. Věci, které se ději, jsou stále stejné. Avšak tvůrčí hlubina člověka stejná není. To my tvoříme význam věcí. To, co přichází, bych nemohl spatřit, kdybych to nespatřil v sobě samém.

Zazářilo ve mně slunce hlubiny. Ve mně jsou statisíce hadů, kteří chtějí pohltit slunce. Musejí se stát strašlivé věci, než lidé dozrají. I ve vás bude to, co se nově zrodí, ve vás vzejde slunce hlubiny. Zrození je krev a trýzeň. Ožije vaše temnota, o níž jste neměli tušení, protože byla mrtvá. Až bude zabit hrdina, vzejde vám slunce hlubiny zářící zdáli z neslýchaného místa. Naším vládcem je duch této doby. To on všechno ovládá a řídí, je to obecný duch, v němž dnes myslíme a jednáme. Má obludnou moc, tomuto světu poskytl nezměrné bohatství a spoutal člověka neuvěřitelnými požitky. Zdobí ho ty nejkrásnější hrdinské ctnosti a neustálým vzestupem by chtěl lidstvo vyhnat až k zářivým slunečním výšinám. Hrdina chce rozvinout a naplnit všechno, co může. Bezejmenný duch hlubiny však vynáší na povrch to, co člověk nemůže. Tato neschopnost mu zabraňuje v dalším vzestupu. Větší výška vyžaduje větší schopnost - tu nemáme. Musíme si ji nejprve vytvořit tak, že se naučíme žít se svou neschopností. Neschopnost poznáme jako ztrátu a budeme věřit, že to je ztráta a prohra. Ale není to ztráta a prohra, je to výhra. Jen to není zisk vnějších statků, je to zisk vnitřních schopností.

Kdo se učí žít se svou neschopností, ten se mnoho naučil. Když vyhasne všechno hrdinské, upadáme do žalostné ubohosti lidství a do ještě horších věcí. Naše nejhlubší základy se rozbouří, protože se rozjitří extrémní napětí, které se vztahovalo ke všemu mimo nás. Padáme do sutin všech staletí v nás. Hrdinské je v tobě to, že jsi ovládán myšlenkou, že to či ono je dobré, že ten či onen výkon je nezbytný, a že je nutné usilovnou prací dosáhnout cíle, a že žádost je nutno za všech okolností potlačovat. Tím se prohřešuješ proti neschopnosti. Ale neschopnost je. To nemůže nikdo popřít, zapřít ani překřičet.

Rozštěpení ducha

Duch hlubiny ke mně přistoupil a řekl: sestup do své hlubiny! Já jsem se však vzepřel a řekl jsem: Jak? Nemůžu to udělat sám ze sebe.

Duše: Posaď se, uklidni se.

Já: Krev se ve mě bouří, ty duše spřádáš nejhustší temnotu. Já jsem se jako smyslů zbavený chytil do tvé sítě.

Duše promluvila: Má stezka je světlo!

Já: Nazýváš snad to, co my lidé nazýváme nejčernější temnota světlem? A co naše vědění? Ani to pro tebe nic neznamená? Tvá temnota není jen černější než noc, je bezedná. Nemá-li to být vědění, pak ani slova.

Duše: ani slova.

Já: Možná si to špatně vykládám, možná se zamotávám do sebeobelhávání a opičení, z vlastních zrcadel se na sebe pitvořím šklebnou grimasou. Možná zakopáváš o mé bláznovství.

Duše: Klameš sebe, mne neobelžeš. Tvá slova jsou lží pro tebe, ne pro mne.

Já: A já se tu mohu zmítat v nesmyslném běsnění, vymýšlet protismyslné tupé perverznosti.

Duše: Kdo ti dává myšlenky a slova? Tvoříš je ty? Nejsi snad můj pacholek, ten který přijímá? A ty si troufáš myslet, že by mohlo být nesmyslem, co si vymýšlíš a říkáš? Nevíš snad ještě, že co ze mně vychází, mně náleží?

Já: Pak tedy i mé rozhořčení musí vycházet z tebe, a ty se ve mně rozhořčuješ proti sobě.

Duše na to řekla dvojsmyslná slova: to je občanská válka!

Já: Jaká bolest slyšet od tebe prázdná slova. Nasadila sis masku boha, a já Tě uctíval. Teď si nasazuješ masku ďábla, běda, masku banálnosti, věčné prostřednosti. Je to nerovný boj. Mé ruce hmatají do prázdna. Ale i tvé rány jsou vzduch a já pozoruji frašku.

Mé srdce žhnulo vztekem. Pocítil jsem svou proměnu v dravou bestii. Předpověděl jsem vraždu, protože jsem ji nesl v sobě. Připadalo mi, že můj král mě obelhal. Proč? Nebyl tím, čím jsem ho chtěl mít. Měl být tím, čemu jsem já říkal ideál. Má duše mi připadala vyprázdněná, bez chuti a nic neříkající. Co jsem si o ní myslel, patřilo ve skutečnosti mému ideálu. Bojoval jsem s vlastními zrcadlovými obrazy. Byla to občanská válka ve mně. V srdci mi vězel smrtelný šíp a já nevěděl, co to znamená. Mými myšlenka mi byla vražda a smrtelná úzkost. Ty mi pronikly celým tělem jako jed. A takový byl osud národů: zavraždění jednoho bylo otráveným šípem, který vlétl do srdcí lidí a rozpoutal obrovskou válku. Ta vražda, to je vzpoura neschopnosti proti chtění, jidášská zrada, o níž bychom si přáli, aby ji páchal někdo jiný.

Všechno, co příliš zestárne se stává zlem, tedy i to, co je pro vás nejvyšší. Učte se z utrpení ukřižovaného boha, že boha můžeme i zradit a ukřižovat, totiž boha starého roku. Když bůh přestává být cestou života, musí padnout.

Zavraždění hrdiny

Měl jsem toto vidění: byl jsem s jedním mladým mužem ve vysokých horách. Bylo před rozedněním a nebe už se jasnilo. Vtom se nad horami rozezněl zvuk Siegfriedova rohu. A my jsme viděli, že náš nepřítel na život a na smrt přichází. Ozbrojeni jsme číhali na úzké skalní pěšině, abychom ho zavraždili. Tu jsme spatřili jak přijíždí. Odvážně a nádherně sjížděl příkré skalní srázy. Když se objevil před námi, vypálili jsme, a on padl smrtelně zasažen. Pak jsem se obrátil na útěk a na zem se spustil déšť. Potom mě přepadla příšerná muka, cítil jsem, že se musím zabít, nedokážu-li tuto hádanku rozluštit.

Duch hlubiny řekl: Nejvyšší pravda a to, co se příčí smyslu, je jedno a totéž. Ta slově mě vysvobodila jako déšť po dlouhém vedru, a ve mně se k zemi sneslo nadměrné napětí. Naši bohové chtějí být překonáni, neboť potřebují obnovu. Když lidé zabíjejí knížata, nevědí, že tak činí proto, že nemohou zabít své bohy, protože nevědí, že by měli zabít své bohy v sobě.

Jakmile bůh zestárne, stane se stínem, nesmyslem, zaniká. Největší pravda se stává největší lží, nejjasnější den nejtemnější nocí. Jako den předpokládá noc a noc den, tak smysl předpokládá protismysl, a naopak. Den není sám od sebe a noc není sama od sebe. Tím skutečným, co je samo od sebe, je: noc a den. Skutečnost je tedy protismysl a smysl. Poledne je okamžik, půlnoc je okamžik, ráno vychází z noci, večer se k noci sklání, a stejně tak večer vychází ze dne a ráno se ke dni sklání. Smysl je tedy okamžik a přechod z protismyslu k protismyslu, a protismysl je pouhý okamžik a přechod od smyslu ke smyslu.

Proč jen musel mou rukou padnout Siegfried, plavý a modrooký německý hrdina, ten nejvěrnější a nejstatečnější? Měl v sobě všechno, co jsem považoval za větší a krásnější. Byl mou silou, mou smělostí, mou hrdostí. Pomyslete na plavého divocha německých lesů, který musel zradit svištící hromovládné kladivo pro bledého boha asiatů, kterého přibili na dřevo jako kunu, zlodějku slepic. Statečné obcházelo pohrdání vůči sobě. Jejich životní síla jim však kázala žít dál, a oni zrazovali své krásné divoké bohy, svaté stromy a posvátnou bázeň německých lesů.

Bohové jsou nevyhnutelnost. Čím víc bohu utíkáš, tím jistěji padáš do jeho rukou. Déšť je veliká potopa slz, která zatopí národy, potopa slz, která přinese uvolnění potom, co národy tísnila strašlivým tlakem tíseň umírání. Je to oplakávání mrtvého ve mně, po kterém přichází uložení do hrobu a znovuzrození. Ten déšť znamená oplodnění země, plodí novou pšenici, přináší rašícího mladého boha.

Početí boha

Slabý a nepřirozený se mi zdá nový svět. Nepřirozené je zlé slovo, ale zrnko hořčice, z něhož vzejde strom, slovo se stalo bohem. Paprsek proudící z hvězdy nahoře tekoucí do nádoby dole. Do jaké noci ses to zrodila nová jiskro věčného plamene? Tvůj hlas, ten nejvzácnější libozvuk budeme slýchat v koktání všeho, co je neuspořádané, zavržené a prokleté pro svou bezcennost. Tvého království se budou rukama dotýkat ti, kteří vzývali i tu nejhlubší nízkost a které jejich touha hnala bahnitou řekou zla. Božské dítě mi vyšlo vstříc v příšerné dvojznačnosti, z odporného krásna, zlého dobra, směšné vážnosti, chorobného zdraví, nelidské lidskosti, nebožského božství. Pochopil jsem, že bůh, kterého hledáme v absolutnu, nenajdeme v absolutní kráse, absolutním dobru, vážnosti, vznešenosti, lidskosti, ba už vůbec ne v absolutním božství. Tam bůh kdysi byl.

Pochopil jsem, že nový bůh je: v relativnu. Jestliže bůh je absolutní krása a dobro, jak může obsáhnout plnost života, který je přece krásný i odporný, dobrý i zlý, směšný i vážný, lidský i nelidský? Jak může člověk žít v božství, když božstvo přijímá jen jeho polovinu? Když vystoupíme vzhůru, do blízkosti dobra a krásna, ocitá se naše špatnost a ošklivost ve strašných mukách. Její muka jsou tak velká, a vzduch na výšinách tak řídký, že člověk sotva ještě žije. Dobro a krásno proto zmrznou v absolutní ideu, špatnost a odpornost se stanou bahnitou kaluží plnou zlořečeného života. Proto musel Kristus po své smrti sestoupit do pekel. Kristus se musel nejdřív stát svým Antikristem.

Naše přesvědčení o hodnotě dobra a krásna zesílilo tak, že už se neztratí. Proto se život může rozpínat i mimo ně a naplňovat také všechno to, co bylo dosud spoutáno a planulo touhou. Ale co je spoutané a plane touhou, je odporné a špatné. Vzpouzíš se odpornosti a špatnosti? Z toho můžeš poznat, jak velká je její síla a hodnota jejího života. Myslíš, že je to v tobě mrtvé? Viděl jsi, jaká krása a radost se zmocnila lidí, když hlubina rozpoutala tuto válku? Nemáme-li hloubku, jak bychom mohli mít výšku? Ale vy se hlubiny bojíte, a nechcete si přiznat, že se jí bojíte. Je však dobré, že se bojíte. Jen to říkejte nahlas. Bát se je moudrost. Jen hrdinové říkají, že jsou nebojácní. Vy však víte, co se stane hrdinovi. S bázní a chvěním, nedůvěřivě se rozhlížejíce, tak sestupujte do hlubiny. Kdo sestupuje do pekla, stává se také peklem. Proto nezapomínejte, odkud přicházíte. Hlubina je silnější než my. Proto lidé před hlubinou prchají a mstí se jí.

Co si myslíte o podstatě pekla? Peklo je, když vás dostihne hlubina se vším, čeho už, nebo ještě nejste schopni. Peklo je, když nemůžete dosáhnout toho, čeho byste dosáhnout chtěli. Peklo je, že musíte myslet, cítit a dělat to, o čem víte, že to nechcete. Peklo je, že víte, že to, co musíte, je také to, co chcete, a že za to odpovídáte sami sobě. Peklo je, že víte, že všechno, co tak vážně se sebou zamýšlíte, je také směšné, všechno jemné je také hrubé, všechno dobré je také špatné, všechno vznešené je také nízké a všechny dobré skutky jsou hanebnostmi. Nejhlubší peklo je však to, že vám dojde, že ani peklo není peklo, nýbrž líbezná nebesa, do jisté míry nebesa, do jisté míry peklo. Taková je dvojznačnost boha. Rodí se z temné dvojznačnosti a stupá k výšinám jasné dvojznačnosti.

Jednoznačnost je jednostrannost a vede k smrti. Zato dvojznačnost je cesta života. Když nejde levá noha, jde pravá, a ty jdeš - tak chce bůh. Říkáte, křesťanský bůh je jednoznačný, je láska. Je však něco dvojznačnějšího než právě láska? Láska je cesta života. Vaše láska je však cestou jen tehdy, má li svou levici a pravici. Není nic snazšího, než si na dvojznačnost hrát, a nic těžšího, než dvojznačnost žít. Kdo si hraje, skrývá vnitřní smrt. Nechte tedy hru těm, kdo s hrají. Ať se zřítí, co se zřítit má. Budete-li to udržovat, strhne vás to s sebou. Taková je opravdová láska, která se nestará o bližního.

Hrdina se stal božím nepřítelem, neboť hrdina je dokonalost. Bohové nepřejí člověku dokonalost, neboť dokonalý nepotřebuje bohy. Bohové mají rádi dokonalost, protože ta je úplnou cestou života. Bohové však nejsou s tím kdo by rád byl dokonalý, protože ten dokonlost napodobuje. Napodobování bylo cestou, dokud člověk potřeboval heroický vzor. Opičit se, to je cesta pro opici. Opičáctví se drží člověka nesmírně dlouhou dobu, ale přijde čas, kdy z člověka zase kousek opice odpadne. Od této chvíle je napodobování prokleto. Nový bůh se směje napodobování a následování. Nepotřebuje drmolení modliteb ani zástupy učedníků. On člověka nutí stát se sám sebou! Bůh je svým vlastním následováním v člověku. Hrdina musí padnout. Míra napodobování se naplnila.

Když vstupujeme do osamělosti, začíná život boží. Když jsme v sobě, je prostor mimo nás volný, to znamená naplněný bohem. Když objímáš své nitro, připadá ti, jako by svět ochladl a vyprázdnil se. Když jsi ve své osamělosti, pak ses vzdálil lidem a zároveň ses jim přiblížil jako nikdy předtím. Když jsi v sobě samém, vnímáš svou neschopnost. Tehdy uvidíš, jak málo jsi schopen napodobovat hrdiny a sám být hrdinou. Pak už nebudeš nutit ani druhé, aby se stali hrdiny. Neschopnost také chce žít, svrhne však vaše bohy.

(kráceno)

Jung: Červená kniha (1)

2011-02-09T23:56:00.085+01:00

Červená kniha
kniha první

kniha druhá

Cesta toho, co přichází
Zapsal C. G. Jung léta páně 1915 v jeho domě v Küsnachtu u Curychu (kráceno)

Mluvím-li v duchu této doby, pak musím říct: Nikdo a nic nemůže ospravedlnit to, co vám musím zvěstovat. Ospravedlnění nemám ani zapotřebí, protože nemám na vybranou, prostě musím! Kromě ducha této doby je při díle ještě jiný duch: duch, který ovládá hlubiny přítomnosti. Duch této doby hovoří o užitku a hodnotě. Taky jsem tak přemýšlel, a to lidské ve mně tak dosud myslí. Ale ten jiný duch mě nutí mluvit mimo ospravedlnění, užitek a smysl.

Snažíme se držet dál od ducha hlubiny. Ale duch hlubiny má odedávna, a vždy bude mít vyšší moc, než duch doby, který pomíjí s generacemi. Duch hlubiny mi vzal všechnu mou hrdost i všechnu pýchu rozumu, vzal mi víru ve vědu, obral mě o radost z vysvětlování a zařazování. Způsobil, že ve mě vyhasla oddanost ideálům dneška. Strhl mne až k posledním, nejprostším věcem. Vzal můj rozum a všechny mé znalosti, a dal je do služeb čehosi nevysvětlitelného a protismyslného. Uloupil mi řeč a slova pro vše, co by nesloužilo jediné věci: splynutí smyslu s protismyslem, z čehož vzniká nadsmysl.

Nadsmysl je dráha, cesta a most k tomu, co přichází: a to je přicházející bůh. Ostatní bohové zemřeli na svou dočasnost, ale nadsmysl neumírá. Z plamene srážky se nanovo pozvedá omlazený jako nadsmysl.

Boží obraz má svůj stín. Stín je nesmysl. Nemá sílu a sám od sebe vůbec neexistuje. Ale nesmysl je nerozlučný a nesmrtelný bratr nadsmyslu. Lidé rostou stejně jako rostliny: jedni ve světle a jiní ve stínu. Je mnoho těch, kdo potřebují stín, ne světlo. Nadsmysl je velký i malý: je širý jako prostor hvězdnatého nebe a nepatrný jako buňka živého těla. Duch této doby ve mně by snad uznal velikost a šíři nadsmyslu, ale nechtěl uznat jeho malost. Je to to neslavné, nehrdinské, směšné, odporné. Ale duch hlubiny mě svíral jako kleště a já ten nejtrpčí pohár musel vypít: to malé, těsné a každodenní, není nesmysl. Je to jedna ze dvou esencí božství. Zdráhal jsem se to uznat. Prchal jsem před myšlenkou, že by každodennost náležela k obrazu božství. Duch doby mi našeptával: tenhle boží obraz, to splynutí horka a chladu, to jsi jen a jen ty. Ale duch hlubiny řekl: ty jsi obraz nekonečného světa! V tobě přebývají všechna poslední tajemství vzniku a zániku. Kdyby to všechno nebylo v tobě, jak bys to mohl poznávat?

To kvůli mé slabosti mi duch hlubiny dal ta slova. I ta jsou však přebytečná, protože nemluvím z nich, ale proto, že musím! Duch hlubiny mě obírá o radost a život, když nemluvím, proto mluvím. Jsem sluha, který něco přináší a neví, co drží v ruce. Uhořela by mu ruka, kdyby to nepoložil tam, kam mu to pán rozkázal položit. Duch této doby řekl: co to asi bylo za nouzi, že tě přiměla říkat tohle všechno? A já přemýšlel o důvodech a vysvětleních. Ale duch hlubiny řekl: Pochopení věci představuje most a možnost návratu na cestu. Ale vysvětlení věci je svévole, a někdy přímo vražda.

Duch doby mi předložil velké knihy, které obsahovaly všechno mé vědění. A ukázal na ně a řekl: to co říkáš, je šílenství! Duch hlubiny však oponoval: to, co říkáš, je! Je velikost, je opojení, je nedůstojná, chorá, titěrná všednost. Pobíhá po všech ulicích, přebývá ve všech domech, a diriguje den celého lidstva. I hvězdy jsou všední. Věříš snad člověku a této době, že smích je menší než uctívání? Kde jsou tvé meze, opovážlivče? Plnost života ve smíchu i uctívání rozhoduje, ne tvůj soud.

Nadsmysl poznáte podle toho, že je smíchem i uctíváním. Kdo ví, ten se směje a modlí jedním dechem. Duch hlubiny pravil: Nikdo nemůže a nemá zabraňovat oběti. Oběť není zničení, oběť je základním kamenem toho, co přichází. Pustina je ve vás. Ta pustina vás volá, a i kdybyste byli železem přikováni k duchu této doby, to volání pouště přerve všechna pouta.

V říjnu roku 1913 na mě přišlo vidění: spatřil jsem obrovskou potopu, která zahalila všechny severní a nízko položené země mezi Severním mořem a Alpami. Sahala od Anglie po Rusko. Viděl jsem žluté vlny, plovoucí trosky, smrt nesčetných tisíců. Viděl jsem, jak uprostřed léta pronikla z vesmíru příšerná zima. Stál tam strom, jehož listy se působením mrazu proměnily v hrozny sladkého vína. Trhal jsem ty hrozny a daroval je velikému zástupu. Našel jsem svůj strom bez plodů, jehož listy mráz proměnil v lék. A trhám zralé plody a dávám je vám, a nevím co vám dávám. Jaký hořkosladký opojný nápoj, který vám zanechává na jazyku příchuť krve.

Má řeč je nedokonalá. Mluvím v obrazech z neschopnosti nalézt slova. Co vám dávám, není učení ani ponaučení. Jak bych k tomu přišel, poučovat vás? Hovořím k vám o cestě člověka, o jeho cestě, ne však o vaší cestě. Má cesta není vaší cestou. Nemohu vás tedy učit. Cesta není ani v bozích, ani v naukách, ani v zákonech. To v nás je cesta, pravda i život. Běda těm, kdo žijí podle vzorů. Kdo má žít váš život, ne-li vy sami?

Skončilo značení. Před námi jsou nejasné stezky. Neživte se plody cizích polí, vy sami jste plodným polem! Kdo to však dnes ví? Kdo zná cesty k věčně plodným polím duše? Hledáte vnější cestu, čtete knihy a posloucháte názory: co vám to pomůže? Je jen jedna cesta, a tou je vaše cesta. Hledáte cestu? Varuji vás před tou mou. Pro vás to může být scestí. Každý ať jde svou cestou! Nechci být vaším spasitelem, nechci být zákonodárcem, nechci být vychovatelem. Vždyť už nejste děti! Zákonodárství, vůle zlepšovat, napravovat a usnadňovat, to vše se stalo scestím a zlem.

Každý ať hledá svou cestu! Lidé uvidí a pocítí, v čem se jejich cesty podobají. Dejte lidstvu důstojnost a důvěřujte, že život najde lepší cestu. Jedno oko božství je slepé, jedno ucho božství je hluché, řádem božství křižuje chaos. Mějte tedy strpení s mrzáctvím světa a nepřeceňujte jeho dokonalou krásu.

Znovunalezení
uše

Ve čtyřicátém roce svého života jsem dosáhl všeho, co jsem si kdy přál. Dosáhl jsem slávy, moci, bohatství, vědění a veškerého lidského štěstí. Tehdy vyhasla má žádostivost rozmnožovat ty statky. Žádostivost ustoupila a popadl mě děs. Zmocnilo se mě vidění potopy. A cítil jsem ducha hlubiny a nerozuměl jsem mu. On mne však tísnil nesnesitelnou vnitřní touhou, a já jsem promluvil: Duše má, kde jsi? Slyšíš mne? Mluvím, volám tě, jsi tu? Jsem u Tebe. Po letech dlouhého putování jsem zase přišel k tobě.

Musíme žít tenhle život. Tenhle život je cesta, ta dávno hledaná cesta k tomu, co je neuchopitelné, a co nazýváme božským. Všechny ostatní cesty jsou scestím. Já jsem našel tu cestu. Zavedla mě k tobě, k mé duši. Tak mě nutil promlouvat a prožívat duch hlubiny proti mě samému. Byl jsem v zajetí ducha doby a uvažoval jsem o lidské duši jinak. Hodně jsem o ní přemýšlel, hovořil, znal jsem o ní hodně moudrých slov, posuzoval jsem ji a udělal z ní předmět vědy. Nedošlo mi, že má duše nemůže být předmětem mého usuzování a vědění, že spíš mé usuzování a vědění je předmětem mé duše. Proto mě duch hlubiny donutil promlouvat k duši. Donutil mne vzývat ji jako živou bytost spočívající sama v sobě. Pochopil jsem, že jsem svou duši ztratil.

Co si duch hlubiny myslí o duši? Hledí na ni jako na živou bytost, která spočívá sama v sobě. Tím protiřečí duchu této doby, pro který je duše věcí závislou na člověku, věcí, která se dá posoudit a zařadit, a jejíž rozsah můžeme pochopit. Musel jsem nahlédnout, že to, čemu jsem dřív říkal má duše, mou duší nebyla. Byl to mrtvý vědecký systém. Proto jsem teď musel k duši mluvit jako k něčemu vzdálenému a neznámému.

Čí žádostivost se odvrátí od vnějších věcí, ten dospěje k místu duše. Když duši nenajde, popadne ho děs a strach, a ten ho vyžene do zoufalého usilování a slepé žádostivosti po prázdných věcech. Bude se honit za všemi věcmi, bude je všechny uchvacovat, ale nenajde svou duši, protože tu by našel jedině v sobě. Třeba jeho duše spočívala ve věcech a v lidech, jenže ten zaslepenec se chápe věcí a lidí, ale ne své duše. O své duši nic neví! Jak by ji mohl rozlišit od lidí a věcí? Svou duši by našel v žádostivosti. Kdyby měl svou žádostivost, pak by jeho ruka spočívala na jeho duši, protože jeho žádostivost je obrazem a výrazem jeho duše.

Duše
a bůh

Jsem unavený, moje duše. Příliš dlouho trvalo mé putování, mé hledání sebe mimo sebe. Prošel jsem věcmi, a za vším našel tebe. Objevil jsem lidstvo a svět. Našel jsem tvůj obraz v člověku a potom tebe. Našel jsem tě tam, kde jsem tě nejmíň čekal. Tam jsi mi z temné šachty vystoupila vstříc. Předtím ses mi ohlásila ve snech. Hořely v mém srdci a hnaly mě ve všem k nejsilnější odvaze a opovážlivosti, a nutily mne stoupat nad sebe sama. Tys mi dala spatřit pravdy, o nichž jsem předtím neměl ani tušení. Díky tobě jsem urazil cesty, jejichž nekonečná dálka by mne děsila, kdyby vědění o nich nebylo skryté v tobě.

Kde jsi, dítě? Odpusť, jestli mluvím zmateně. Nikdo mne neslyší. Mluvím s tebou tiše, a ty víš, že nejsem opilec a nejsem pomatenec, a že mé srdce se svíjí v bolestech pod ranou, ze které výsměšně promlouvá temnota: Něco si nalháváš. Mluvíš tak proto, abys ostatním něco předstíral a aby v tebe věřili. Chceš být prorokem a ženeš se za svou ctižádostí ...

Jsem dalek tomu, abych dokázal přeslechnout tu výsměšnou řeč. Jak podivně mi zní nazývat tě dítětem, tebe, která máš v ruce nekonečné věci? Kráčel jsem cestou dne, a tys šla neviditelně se mnou, důmyslně jsi přidávala část po části a dávala mi v každé části spatřit celek. Brala jsi, co jsem si hodlal ponechat. Dávala jsi mi, když jsem nečekal, a vždy znovu jsi z nových a nečekaných stran přiváděla osudové zvraty. Když jsem zasel, oloupila jsi mne o sklizeň. Když jsem nepracoval, dala jsi mi stonásobné plody. Znovu jsem ztrácel stezku a nacházel ji tam, kde bych ji nečekal. Ty jsi udržovala mou víru když jsem byl sám a na pokraji zoufalství. To tys mi v rozhodných okamžicích dávala víru v sebe.

Jako znavený poutník, který prošel svět, mám teď přijít ke své duši. Mám poznávat, že za vším je ona. Když křižuji svět, děje se to nakonec proto, abych ji nalezl. Dokonce ani lidé, kteří jsou nám nejdražší, nejsou cílem ani účelem hledající lásky: Jsou symboly vlastní duše! Přátele moji, uhádnete, k jakému osamění stoupáme?

Sny jsou vůdčí slova duše. Říkáš, že sen je pošetilý a ošklivý. Ale co je krásné? Co je ošklivé? Co je moudré? A co je pošetilé? Tvou mírou je duch této doby, ale duch hlubiny jej na obou koncích přesahuje. Jen duch této doby zná rozdíl mezi velikostí a malostí. Ten rozdíl je chabý jako duch, který jej poznává.

Duch hlubiny mě dokonce naučil chápat mé jednání a rozhodování jako závislé na snech. Sny chystají život a ovlivňují tě, aniž bys rozuměl jejich řeči. Rádi bychom se té řeči naučili, ale kdo je s to se jí učit a vyučovat jí? Sama učenost nestačí. Existuje též vědění srdce, které dává hlubší odpovědi.

Vědění srdce není v žádné knize, nevychází z úst žádného učitele. Vyrůstá z tebe jako zelené zrno z černé země. A jak k němu můžeš dospět? Jen tím, že plně žiješ svůj život. Svůj život žiješ plně, když prožíváš i to, co jsi ještě nikdy neprožíval, protože jsi přenechal druhým, aby tím žili a na to mysleli. Řekneš: já přeci nemohu žít nebo myslet všechno, co žijí a myslí druzí? Máš však říct: Měl bych žít životem, kterým bych ještě mohl žít, a měl bych myslet myšlením, kterým bych ještě mohl myslet. Možná chceš uniknout sobě, abys nemusel prožívat to, co jsi dosud neprožil. Sobě však neunikneš. Po všechen čas je to s tebou a žádá naplnění. Stavíš-li se slepým a hluchým k této touze, stavíš se hluchým a slepým k sobě samému! Vědění srdce je takové, jaké je tvé srdce. Ze zlovolného srdce poznáváš zlobu, z dobrého srdce poznáváš dobro. Aby vaše poznání bylo dokonalé, pomněte, že vaše srdce je obojí, dobré i zlé. Ptáš se: Cože? Mám žít i zlem? Duch hlubiny požaduje: Měl bys žít životem, kterým bys ještě mohl žít. Rozhoduje zdar a prospěch, ne zdar a prospěch tvůj, ne druhých, ale zdar a prospěch rozhoduje.

Také já žiji tím, co jsem předtím nedělal a co jsem ještě dělat mohl. Žiji do hloubky, a hlubina začíná promlouvat. A tak mě hlubina učí jiné pravdě. Tak se ve mně sloučil smysl a protismysl. Musel jsem poznat, že jsem projevem a symbolem duše. Jako ten který jsem, ve smyslu ducha hlubiny jsem symbolem duše ve světě. Nejsem než otrok, nejsem než podřízenost, nejsem než poslušnost. Duch hlubiny mě učí říkat: jsem služebníkem dítěte. Těmito slovy se učím nejzazší pokoře jako tomu, co mne často přivádělo do úzkých. Duch doby mi totiž dal víru v rozum. Dal mi spatřit obraz sebe jako vůdce se zralými myšlenkami. Duch hlubiny však učí, že jsem sluhou: a to sluhou dítěte. Ta slova se mi protivila a já je nenáviděl. Ale musel jsem poznat a přijmout, že má duše je dítě, a že můj bůh v mé duši je dítě.

Sobě samým se máte vysmívat a být schopni se nad to povznést! Vy máte být sebou samými, ne křesťané nýbrž Kristové! Jinak nejste vhodní pro přicházejícího boha. Je snad mezi vámi někdo, kdo věří, že by si mohl ušetřit tuto cestu? Že by se mohl prolhat mimo Kristovo utrpení? Já říkám: takový člověk se obelhává ke své vlastní škodě. Kristovu cestu nemůže obejít nikdo, neboť tato cesta vede k tomu, co přichází. Staré učení nepřekonáte tím, že učiníte míň, ale tím, že učiníte víc!

Každý krok k mé duši budil posměšné škleby mých ďáblů, těch zbabělých našeptávačů, pomlouvačů a travičů ...

C.G. Jung: Červená kniha, 1915
/poprvé vydáno v roce 2009/

Červená kniha
Obsah

kniha druhá

Mýtus o ukrytých dětech

2010-12-21T10:34:00.026+01:00

Zdeněk Justoň: Krátký kurs strukturální antropologie aneb vzpoura proti tradici
(kráceno)

Neexistuje žádné jiné pravidlo, které by mělo stoprocentní dosah ve všech kulturách jako má právě zákaz incestu. Čím víc se zákaz incestu díky své všeobecnosti liší od ostatních norem, tím víc láká představa tento zákaz porušovat - a když už ne v běžném životě, tak alespoň v představivosti. Tak vznikl celý jeden obor mytologie: mýty a legendy pojednávající o ukrytých dětech. Toto téma je oblíbeným starověkým vyprávěním: lze je nalézt v příběhu o Oidipovi, stejně jako v různých verzích mýtu o zrození Dia, ale je zřetelné i v biblických příbězích o skrývání Mojžíše a o útěku Ježíšových rodičů do Egypta. Patrně nejkrásnější je mýtus o Adoniovi:

Adonis
Asyrský král Thésias měl dceru jménem Smyrma (nebo také Myrrha). Afrodíta Smyrmu nenávidí, protože ta jí nechce vzdávat poctu. Tak se Afrodíta rozhěvá a smyrmě Smyrmě vnukne lásku k vlastnímu otci. Smyrma se dostane do otcovy ložnice s pomocí chůvy, oklame ho a po dvanáct nocí s ním spí. Když Thésias pochopí, kdo je jeho milenka, popadne dýku a Smyrmu pronásleduje. Dostihne ji, když Smyrma prosí bohy, aby ji učinili neviditelnou. Bohové se slitují a promění Smyrmu ve strom zvaný smúrma nebo také múrrha, myrtovník. ... O devět měsíců později kůra stromu pukne a na svět přijde dítě - Adonis. Je velmi krásný. Afrodita ho kvůli jeho kráse ukryje v podsvětí, ale sotva Adonise spatří vládkyně podsvětí Persefona, odmítá ho Afroditě vrátit. Zeus rozřeší spor bohů tak, že rozdělí rok na tři díly. Část roku tráví Adonis sám, druhou u Persefony a třetí s Afroditou. Když Adonis dospěje, zabijí ho žárliví milenci Afrodity při lovu. Umírá pod kelčáky divokého kance.

Adonis a Afrodita

Je řada verzí, ať už řeckých nebo latinských, které se liší v detailech. Mýtus by bylo možné interpretovat takto: jestliže Adonis tráví část roku pod zemí a zbytek roku na slunci, vtěluje se do něj snad duch obilí? Zdá se, že ve společnosti závislé na každoroční úrodě obilí by tomu tak mohlo být. Příběh syna Myrrhy se odehrává kolem základní opozice mezi vonnými rostlinami a obilninami, což je srovnatelná opozice jako mezi sváděním a manželstvím. Z tohoto pohledu je to mýtus o neuskutečněném sňatku. Myrrha odmítá všechny muže a rozhoří se láskou k muži, jehož manželkou být nemůže. A tak místo aby se vdala, dostane se do krajní situace a poruší zákaz incestu. Bohové ji za to promění v myrtovník.

Adonis, syn vzešlý ze zakázaného styku je neodolatelný svůdce. Jeho erotické kouzlo spojuje bytosti, mezi nimiž by se jinak rozevírala propast. Člověk tak podělí stejnou láskou vládkyni nebes - Afroditu i bohyni podsvětí - Persefonu. Vůně myrty stoupá k bohům. Adonis tak poukazuje na lidský úděl: ač zrozen z myrty, umírá nakonec pod ranami divokého kance v trávě, na které se pase divoká zvěř. Údělem člověka je vždycky být někde uprostřed mezi bohy a zvířaty. Mýtus se dá vykládat různě. Obecně zakázaný vztah je z jedné strany přeceňován (dcera), z druhé podceňován (otec). Narodí se dítě, o které se otec nezajímá nebo o něm neví. Úlohu matky přejímá Afrodita. Uvrhne Adonise do podzemí, ten však ze zkoušky vyvázne posílený a stane se milencem bohyň. Dostáváme toto schéma: incestní vztah > zapuzená dcera > ukryté dítě > milenec bohyň

Jestliže mýtus budeme rozebírat osamoceně, bude nám jeho význam stále unikat. Mýtus nelze pochopit bez vztahu k jiným mýtům, protože obvykle jde o variantu z mnoha dalších podobných vyprávění. Homér v Odysseie líčí vyprávění o Oidipovi. Tento příběh se stal notoricky známým díky Freudovi. Homér mohl Odysseovy příběhy zaznamenat kolem roku 850 př. n.l. Bezpochyby vycházel z ústní tradice, která mohla být ještě mnohem starší. My známe příběh Oidipa díky Sofoklovu zpracování, na které potom navazují další texty antické i moderní literatury a dramatu. Ovšem Homérovo a později Sofoklovo podání zatajuje začátek mýtu. Z nejstarších verzí je možné sestavit následující příběh:

Oidipus
Thébský král Laios se zamiluje do chlapce jménem Chryssipos a unese ho. Otec Chryssipa únosce prokleje - ať nikdy nezplodí syna, a pokud ano, tak ho vlastní syn jednou zabije. Laios se ožení s Epikastou, ale unesený Chrysippos nahrazuje králi manželku. Epikasté se podaří krále opít a zplodit s ním syna. Dítě, které se narodí, nechává Laios pohodit. Podle Aischyla dítě dokonce položí do hrnce a probodnou mu nohy v kotnících. Jiná verze říká, že král nechá dítě pohodit v truhlici do moře. Truhlice se dostane na břeh v blízkosti města, kde vládne Polybos. Jeho žena zahlédne truhlici. A tak Oidipus vyrůstá v Polybově domě. Další Oidipovy osudy jsou už známé: Oidipus se vydává loupit koně, když zahlédne Laia, kterého doprovází Epikasta. Oidipus, nevěda koho má před sebou, Laia zabije a jeho ženu unese do hor ...

Mýtus o Oidipovi směřuje k podobné dějové linii jako příběh o Adoniovi. Tentokrát děj nezačíná incestem, ale pohlavní styk si vynutí zapuzená manželka. Nad manželským párem se vznáší hrozba z vyplnění věštby za Laiovy pedofilní sklony. Ukrývaný syn nakonec otce zavraždí stane se milencem matky, čímž potvrdí incestní vztah, který na začátku chyběl. Schéma je: zakázaný styk > ukryté dítě > vražda otce > milenec matky

Ingres: Oidipus a Sfinga

Ve skutečnosti není vztah mezi Epikastou a Oidipem ničím jiným než připomenutím zákazu styku mezi Laiem a uneseným dítětem, krásným Chrysippem. Oidipův příběh začíná jako osudy mnoha jiných ukrytých dětí. Něco podobného se vyprávělo o Perseovi nebo o Dionýsovi, ale nejznámější je začátek příběhu o Diovi:

Zeus
Velký Kronos polyká všechny své děti. Je to syn boha Urana a nepřeje si, aby jeho moc zastínil nějaký jeho nástupce. Od matky Gaie a otce hvězdnatého Nebe se dozvídá, že je souzeno, že ho jednou svrhne z trůnu jeho vlastní syn. Proto je stále ve střehu a k nezměrnému žalu své ženy polyká všechny děti jakmile se narodí. Když se Rhea chystá porodit Dia - budoucího otce bohů - dozvídá se o věštbě. Proto porodí Dia na Krétě a přenechá ho v péči babičce Gaie. Kronovi pak předloží v plenkách zavinutý kámen. Když se naplní čas, Zeus lstí přemůže Krona a donutí ho vyvrhnout všechny spolykané potomky. Zatímco medem opojený Kronos spí, Zeus ho spoutá a nakonec ho odnese tam, kde Kronos a celý zlatý věk bohů spočívá dodnes - na Ostrovy blažených, na nejzazší konec světa. Pak si Zeus vezme za ženu sestru Héru a nezastaví se ani před Rheou, svou matkou.

Kostra příběhu je opět podobná. Kronos se chrání před věštbou. Ostatně vztah Krona a Rhey je opět incestní, jsou bratr a sestra (u bohů se to totiž tak vážně nebere). Ukryté dítě pak otce zapudí a vezme si sestru a dokonce i matku. V případě mýtu o Adoniovi se otec mstí přímo na rodičce, v příběhu o Oidipovi nechá otec pohodit syna a Kronos raději likviduje všechny děti. Osnova vyprávění je: incestní vztah > ukryté dítě > zapuzení otce > svůdce žen

Francisco Goya: Saturn pojídá svého syna

Oidipův příběh nápadně připomíná vyprávění o narození Mojžíše:

Mojžíš
V knize Exodus se píše: Po smrti Josefa v Egyptě nastoupil nový král. Ten svému lidu nařídí: hle, Izraelský lid je početnější, musíme s ním nakládat moudře, aby se nerozmnožil. Kdyby došlo k válce, bojoval by proti nám a odtáhl by ze země. Každého syna, který se jim narodí, hoďte do Nilu. Každou dceru nechte naživu. ... Muž z Léviova domu šel a vzal si lévijskou ženu. Žena otěhotněla a porodila syna. Když viděla, jak je půvabný, ukrývala ho po tři měsíce. Ale pak ho už skrývat nemohla. Ze třtiny připravila ošatku, vymazala ji smolou, a dítě v ní vložila do rákosí při břehu Nilu. Když se faraonova dcera šla mýt do Nilu, dítě spatří. Požádá hebrejskou ženu, aby dítě odkojila, a tak dítě vychovává jeho matka a faraónova dcera je přijme za syna.

Frederick Goodall : Nalezení Mojžíše

Na začátku příběhu je cosi jako kletba. Nepochází z věštby jako v předchozích příbězích, nýbrž jde tentokrát o skutečnou hrozbu. Zajímavý je také poměr obou rodičů - pocházejí z jednoho domu. Takže zbývá poslední věc: jaký byl vztah Mojžíše k ženám? V knize Exodus se vypráví, že Mojžíš musí po několika vraždách opustit dům egyptského krále, protože ten mu hrozí smrtí. Dostane se až do midjánské země, kde se zastane sedmi dcer místního kněze. Jednu z nich, Siporu dostane za manželku. Máme tak schéma: blízký pokrevní vztah > zabíjení synů > ukryté dítě > zastánce žen

Říká se, že mýtus je příběh, který se stal v minulosti, jež nikdy nebyla současností. Přesto Tolkien hovoří o Kristově životě jako o mýtu, který se skutečně udál. Ale mýtus není historie. Proto mýtus může vyprávět děje, které se ve skutečnosti nemohly udát.

Narození Ježíše:
Když se v judském Betlémě za dnů krále Heroda narodil Ježíš. Hle, mudrci od Východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: kde je ten právě narozený král židů? Viděli jsme na východě hvězdu a přišli jsme se mu poklonit. Herodes, když to uslyšel, znepokojil se a svolal všechny velekněze a vyptával se, kde se má mesiáš narodit. A oni mu odpověděli: v Judském Betlémě, neboť je psáno, a ty Betléme v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izralele. Tehdy Herodes tajně povolal mudrce, a podrobně se jich vyptával na čas, kdy se hvězda ukázala. Poslal je do Betléma a řekl: jděte a pátrejte po tom dítěti, a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych i já se mu šel poklonit. Vydali se na cestu a hvězda, která šla s nimi, se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Vešli do domu a uviděli dítě s jeho matkou Marií. Padli na zem, klaněli se mu a obětovali přinesené dary - zlato, kadidlo a myrhu. Potom na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jindy odcestovali do své země. Když odešli, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi a řekl: vstaň a vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta. Neboť Herodes bude dítě hledat, aby je zahubil. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: z Egypta jsem povolal svého syna. Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všecky chlapce v Betlémě ve stáří do dvou let, podle času, který se dozvěděl od mudrců ...

Autor Matoušova evangelia byl někdo, kdo bezpochyby dobře znal starozákonní knihy Genesis, Exodus a Numeri, ale také veškerou homérskou tradici, která přežívala v římské literatuře. Jaký je ale vztah Matoušova evangelia k ostatním zde vylíčeným příběhům? Za incestním vztahem se zde pokaždé skrývala opozice mýtického páru : žena měla sklon k přeceňování vztahu, zatímco muž ho podceňoval. Šlo například o pronásledování společných potomků : Laios zmrzačí Oidipa, Kronos polyká děti, Thésias pronásleduje těhotnou dceru, faraón pronásleduje Mojžíše. Ne jinak je tomu i v posledním vyprávění. Jen je jistá potíž s otcem: Ježíš nemá otce, má pouze otčíma. Ale v tomto případě osudově napomohl sám evangelista. Aniž si to musel uvědomovat, umístil do této role Heroda. Proč? Snad proto, aby dějová osnova mohla fungovat podle známého vzorce: vztah Marie a ? > zabíjení synů > ukryté dítě > milenec žen

Napovídají tomu i historické údaje. Herodes zvaný Velký vládl v letech 73 a 74 př. n. l. což ovšem znamená, že zemřel roky před údajným Kristovým narozením. Ať je tomu jakkoliv, je zřejmé, že Ježíš a Herodes nemohli být současníky. Král Judský je do příběhu vložen jen proto, aby splnil danou mýtickou úlohu. Tyto závěry ostatně podtrhuje skutečnost, že ve zbývajících evangeliích příběh s Herodem chybí. Existuje proto rozšířené mínění, že ho evangelista zřejmě přenesl z druhé knihy Mojžíšovy, kde se vypráví o záchraně jiného vyvoleného dítěte, Mojžíše a kdy egyptský král také nechává zabít všechny židovské novorozence. Tento motiv je známý i v římské podobě. Vyprávělo se, že jakýsi stařec předpověděl narození krále, a tudíž konec republiky. Senátoři přemýšleli, jak tento konec odvrátit, a jeden z návrhů byl pozabíjet všechny novorozené děti mužského pohlaví. Nakonec k tomu nedošlo, některým senátorům se totiž narodili synové. A tak vyvolené dítě bylo zachráněno - narodil se Octavianus, první římský císař a zakladatel juliánské dynastie.

Evangelista se bezpochyby pohyboval v ranně křesťanských židovských obcích, a snad ho k obžalobě Heroda přiměl i skutek jeho syna Heroda Antipy, který nechal popravit Jana Křtitele. Možná chtěl jenom zdůraznit výjimečnost vyprávěné události, aby vyburcoval city posluchačů či čtenářů. Je dokonce možné, že byl pevně přesvědčen, že k tomu skutečně došlo. Ale nejspíš jen vědomě či nevědomě rozvíjel již osvědčené mýtické téma. Útěk do Egypta je potom stejnou záležitostí jako skrývání dětí v řecké tradici. V biblické tradici hraje Egypt zvláštní úlohu, snad něco jako útulek. Vždy když bylo nejhůř, tak bibličtí hrdinové utíkali do Egypta. V příběhu z Matoušova evangelia návrat zpět už jenom završuje nejasné rané období Ježíšova života, které se ostatním evangelistům zdálo nevýznamné. Ale v podstatě celý Ježíšův dospělý život nese všechny základní rysy jeho předchozích hrdinů:je výjimečnou osobností, která zastiňuje postavení svého "otce" (rozuměj Heroda), vždyť hraje až do smrti roli krále (viz nápis na kříži), tedy stejně jako všichni předchozí hrdinové. A navíc splňuje Ježíš i onu úlohu velkého milence (či zastánce) žen.

V evangelijních textech se vyskytuje mnoho žen. Snad nejčastěji, osmnáctkrát se tam vyskytuje jméno Magdalena. Podle Lukáše Magdalenu Ježíš vyléčil z posedlosti zlým duchem, a také ho doprovázela na Golgotu a po sejmutí jeho těla se účastnila jeho pomazání vonnými mastmi. Jinou ženou byla nevěstka a Lukáš o ní mluví v souvislosti s návštěvou jednoho galilejského farizeje, kam se Ježíš šel najíst. Také zde stála tato žena u nohou Kristových, smáčela je slzami, líbala a mazala vonnými mastmi. Do třetice potom evangelisté Marek a Matouš umisťují do podobného domu, který patří Šimonu malomocnému příběh, kdy sedí Ježíš za stolem. Marie, sestra Marty a Lazara přináší alabastrovou nádobu drahocenného nardu, ale rozbije ji a obsah vylije na Ježíšovu hlavu. Ačkoli jde o tři různé osoby, všechny tyto ženy vyjadřují láskyplné zbožnění tím, že klečí u nohou Krista, ale navíc všechny tři vylijí na Ježíšovo tělo vonnou mast. Není proto velkou záhadou, že papež Řehoř Velký již v šestém století tvrdil, že žena již Lukáš potvrzuje jako hříšnici, se u Jana jmenuje Marie a je to táž, o které Marek dosvědčuje, že byla osvobozena od sedmi ďáblů.

Sandro Botticelli: Mystické zrození, 1550

Zřejmě tento papež měl jisté strukturalistické nadání, protože pochopil, že pro děj nejsou určující osoby, ale především jejich postavení v příběhu, takže některé postavy se mohou klidně zaměnit. Příběh evangelisty Matouše není v podstatě ničím jiným než vyprávěním, jež se rozvíjí na základě mýtické formy, kterou lze obecně označit jako mýtus o ukrytých dětech. Přestože jednotlivé verze tohoto mýtu spojují dlouhá staletí, vždy se objevuje v nových podobách. Původní podání má typově blíže k adonidskému příběhu než k oidipovskému, jak by se asi očekávalo. Ostatně podobnost příběhu Adonida a Ježíše je až zarážející - připomínají ji zejména četné narážky na vonné látky, které mají původ v mýtu o Adonidovi zrozeném z myrhy, jež byla zároveň jedním z darů pro betlémské novorozeně od tří mudrců z Východu.

V novozákonní tradici byl tento mýtus znovu připomenut, neboť v raně křesťanských dobách, kdy tradice upadala v zapomenutí to byl jediný způsob, jak na toto spojení znovu upozornit. Zajímavým způsobem to dokazují středověké příběhy. Nesnáz mytologů, religionistů a antropologů spočívá v tom, že se význam příběhů snaží indukovat z obsahu vyprávění. Postavám se přiřazují symboly a jim zase významy. Všechno do jisté míry připomíná návštěvu kartářky, která vykládá na stůl heraldicky vyvedené postavy, z nichž odhaduje pravděpodobný smysl. Ale obsah mýtů není to nejdůležitější. Rozhodující je forma, která umožňuje opakovat různé příběhy s odlišnými postavami podle téže osnovy.

Nakonec jednu zajímavost: Křesťané inspirováni proroctvím Micheáše z dob asyrské nadvlády propojili Ježíšův původ i místně s Izraelským králem Davidem: A ty, Betléme efratský, ačkoliv jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli. Ačkoliv se Ježíš v betlémě nemohl narodit a podle evangelistů do něho ani nikdy nezavítal, stala se jedna jeskyně v tomto městě místem jeho narození, neboť on musel pocházet ze sluje, stejně jako v ní žili první křesťané. A pro náš příběh je až neuvěřitelné, že císař Hadrián nechal v okolí betlémské jeskyně založit zahradu zasvěcenou Adonidovi a do ní postavil sochu Venuše (což byla pro Římany bohyně totožná s řeckou Afroditou). Roku 326 nechal jeho následník Konstantin, který jako první římský císař přijal křest, porazit Adonidovu zahradu a nad jeskyní postavil chrám Narození Páně... Potom, že historie netropí hlouposti.

- převzato z časopisu Analogon

Stádium zrcadla

2010-11-12T23:36:00.000+01:00

Podle Lacana si dítě ve věku 6 měsíců vytváří představu sebe sama. Tato představa je založena na zdání. Prvním modelem a základem budoucí pozice dítěte ve vztahu k obrazům je jeho vlastní zrcadlový obraz. Podle Lacana je tento obraz lživý, protože znehybňuje obraz něčeho, co neexistuje. To, co ostře kontrastuje se sebepojetím jako něčím nehybným a neměnným je zejména koordinace a kontinuita pudových hnutí dítěte, které jsou ve skutečnosti v neustálém pohybu. Zrcadlový obraz je pro dítě simulakrem nedělitelné identity, kde simulakrum je kopií něčeho, co neexistuje a nikdy neexistovalo. Místem výskytu zrcadlového obrazu je totiž pouze fantazie.

Kromě toho tento obraz rozštěpuje dítě na obraz "mě", který je nepřetržitý a ustálený, versus dívající se já, které je vždy v pohybu, vždy zaneprázdněné pudy, touhami, chtěními, potřebami a představami. Naše první zjištění toho, jak jsme rozštěpeni, nastává při pokusech podívat se na sebe v zrcadle tak, aniž bychom se přistihli, že se díváme. Jde o nemožný pokus sloučit subjekt v identitě sledovaného a dívajícího se, subjektu a objektu.

Lacan, stejně jako Winnicot však bere v úvahu nezbytnost pohledu matky. Zatímco dítě se dívá do zrcadla, bere v úvahu rozeznání třetího členu. Pro Lacana tento upřený pohled není tím, co u Winnicotta. Ale je to spíše poukazování, které se rovněž odštěpuje od jednoty. Zdánlivá plynulost, celistvost a nepřetržitost zrcadlového obrazu je mýtem ve vztahu ke skutečné nespojité a fragmentární povaze vztahu dítěte sama k sobě a k matce, od které ho odděluje její pohled. Lacan pojímal zrcadlo jinak než doslovně. Myšlenka zrcadla by měla být chápána jako věc, která odráží nejen viditelné, ale i to, co dítě slyší, čeho se dotýká a co si přeje.

Poté připodobňuje Lacan pohled v Zrcadle k já v jazyce, tedy k nejnestálejšímu rysu jazyka, které jako proměnné znamená někoho jiného pokaždé, když se rozvíjí subjekt výpovědi. Proto já ve své jazykové povaze rozptyluje subjekt do nesouvislého toku, pokaždé když je vysloveno. Tak jako se v zrcadle stále mění hledící oko, tak se v jazyce mění vyslovující já. Spíš než by zaštiťovalo celistvost a nepřetržitost prožívaného, rozkouskovává ho a rozpouští. Lacan o tom říká, že pozice subjektu je určena jazykem, řádem existujícím vně nás samých, jehož skutečnou strukturou je nestabilita, rozptýlení, fragmentace a ztráta.
U dítěte ve stadiu zrcadla se podle Winicotta i Lacana objevuje schopnost symbolizace. Lacan říká, že se to děje v této fázi, protože dítě si začíná prvně uvědomovat, že něco chybí, je ztracené. Skutečná podstata jazyka jako nahrazení se odvozuje z rozpoznání ztráty, chybění, nedostatku, nepřítomnosti toho, po čem toužíme. Kdyby nic nechybělo, nebylo by třeba, aby to symbol vůbec zastupoval. Řád jazyka, který mluvícímu subjektu určuje místo, do kterého musí vstoupit, znamená rozštěpení mezi tím, po čem se touží a co je přesto nepřítomné, (tedy mezi identitou obrazu a věcí), a tím, co je přítomné, tj pouhým označením.

Ale subjekt sám je pouhé zdání. Jedinou realitou je nemožnost sjednocení tam, kde označované nebo stopa se setkávají s touhou po tom, čím nejsou. Reálné staví individuum do pozice nespojitého, nejednotného, rozptýleného, já-zdání. Je to ono Lacanovo, chápané jako symbolická mezera a konstatovaná nestabilita, které zakládají takzvanou postmoderní vraždu subjektu. Náraz, rozpoznání vzdálenosti a nemožnost zacelit mezeru.

Postmoderní řešení spočívá v tom, že právě pokusům spojit mezeru je kladen odpor a zároveň je umožňován volný průběh rozšířením příznaků, aby se mohly dočasně a nahodile připoutávat k významu. To jsou letmé dotyky s významem, které pouze zanechávají stopy. Neustálé odepření znovuspojení.

Stádium zrcadla podle Winnicota
Winicott ve své verzi stádia zrcadla sdílí určité názory vyjádřené Dacanem. Oba se shodují na věku, kdy se toto stádium objevuje, na nezbytnosti pohledu matky, na jeho spojitosti se schopností symbolizace, a na významu momentu rozpoznání jinakosti či odtržení ve fázi zrcadla.

Avšak u Winnicotta se objevuje jeden podstatný rozdíl: ve stadiu zrcadla matka nepoukazuje na dítě, tj chybí poukaz, který štěpí jednotu matky a dítěte a dítěte se sebou samým. Matka rozmlouvá s dítětem a její tvář se simultánně dívá na dítě jako na druhého a poskytuje mu obraz jeho samotného jako identického. Tento dvojník není ani tak děsivý, ani tak izolující jako u Lacana. Znamená stejně tak dialogické splynutí, jako odraz roztržení. Podle Winnicotta není stádium zrcadla ani konečným rozštěpením, ani zdáním spojitosti tam, kde žádná neexistuje, ale spíš zkušeností stavu, který nazývá přechodnou zónou, v níž rozdílnost a totožnost mohou paradoxně koexistovat.

V této zóně a prostřednictvím této zkušenosti subjekt vzniká smíšením fantazie a vnější reality, sebeobrazu a pohledu druhého. Přechodová zóna nezanechává nemluvněti postmoderní prázdnotu, nesubjekt, ale spíš mu umožňuje vynořit se jako vlastní já (Self). Dítě skončí v postmoderním rozptýlení pouze tehdy, neprošlo-li touto přechodovou zónou s dostatečně dobrou zrcadlící matkou. Psychoanalýza, pokud jde o Winnicotta, tím že znovuvytváří takovou přechodovou zónu a zrcadlení, může obnovit onen pocit bytí já.

podle Marike Finlay, Analogon č.29

Procházet znovu vlastními cestami, nebát se jich a neštítit, a taky se nebát, že už nebudou tak pěkné ty, co kdysi byly krásné a milostné. Pud sebepoznání postrkující člověka proti zrcadlu, které se neustále posunuje, naklání na různé strany, deformuje a uhýbá. Nebo já uhýbám, kolísám, měním se a bojím sebe překvapit v nestřežené podobě. Spatřit se, jaké překvapení. Šok. Může být smrtelný, jako kdyby se na sebe do zrcadla podívala Gorgóna.

Představuji si, jak adepti hermetického učení ve starém Egyptě museli postupovat řadu nebezpečných zkoušek, než byli vůbec přijati za adepty. Procházeli ohněm, překonávali propasti a pasti, zrádné vodní nádrže. Museli odolat nejsvůdnějším pokušením a prokázat nekonečnou trpělivost a odhodlání. Teprve poté co tohle všechno přestáli - pokud to přestáli a nezahynuli přitom - ukázalo se, že to byly zkoušky skoro dětinské proti skutečné zkoušce zralosti. Spočívala v tom, že museli proít zrcadlem. Zrcadlem pravdy. Zrcadlem pravdy o sobě samých, nic víc, nic míň. Kdo to dokázal, stal se zasvěcencem.

Ještě dnes prchají, utíkají, nohy na ramena, co jim síly stačí, sotva dechu popadají. I malé kapesní zrcátko je může zahnat na útěk. Na útěk, který většinou spočívá v útoku. Slepí Narcisové, mí rodní bratři.

Sylvie Richterová , Slabikář otcovského jazyka

Tubular Bells

2010-11-08T20:40:00.006+01:00

.
Legendární Tubular Bells jsou opět tady. Po třiceti letech, v roce 2003 je britský hudebník Mike Oldfield nahrál kompletně znovu. Zúročil tak léty nabyté zkušenosti multiinstrumentalisty a akustického mága. Nahrávka je vyjímečná křišťálovým zvukem a neuvěřitelnou dynamikou. Má překvapivou hloubku od basů po jasné výšky. Je tak kvalitativně jiná, že vůči ní původní Zvony, díky kterým Oldfield prorazil a ze dne na den se stal slavným, se jeví jako nezřetelná skica.

Možná nevíte, kdo je Oldfield, zato téměř jistě znáte něco z jeho tvorby: hit Moonlight Shadow z debutového alba Crises zná každý, rozverné "keltské" In Dulci Jubilo, anebo instrumentálku Arriaval patrně také budete znát. To je ve zkratce pár z těch nejhranějších. Od poloviny sedmdesátých let hudebně činný Oldfield vytvořil kolem třiceti alb.

K Tubular Bells - ke skladbě, ke které netřeba nic dodávat, bych chtěl přeci jen dodat pár slov. Do skrytých tajů Oldfieldovy hudby jsem nahlédl už kdysi dávno na střední škole. Od té doby jsou Tubular Bells mojí trvalou inspirací. Zvony začínají jednou rukou a jemnou melodií piana. K téhle meliodii se Oldfield bude stále vracet. Stane se jeho jakousi značkou. Bude se přelévat z jednoho alba do jiného v nespočtu variací. Ale co vlastně jsou Tubular Bells? Je to vážná hudba? Je to art-rocková opera? Je to minimalistická avantgardní kompozice? Kdo se dívá po formě, může minout to nejdůležitější. Nevšimne si toho, co působí v srdci. Tubular Bells jsou o nás - o životě, o dospívání a o zázraku přítomného okamžiku.

Popusťme uzdu fantazie a zaposlouchejme se. K té již zmíněné melodii se přidává jemný cinkot zvonků a baskytara. Zvuk mohutní a hudba se rozlévá do prostoru. Je tak klidná a jemná jako prosté plynutí času. Pak přijde první zvrat. Hudba se vzedme jako zpěněná řeka a opíše kolem nás oblouk, a tak ohraničí kus prostoru. Jako bychom se najednou octli v místnosti zalité světlem. Hudba nás přitáhne, a nepustí. Takhle nějak vnímám začátek Tubular Bells.

Tubular Bells - Introduction.

Oldfield na nástroje hraje obvykle sám: kytary elektrické, akustické, basové. Pak také klávesy, varhany, zvokohry, mandolína. Můžeme vnímat matematicky přesné prolínání melodií, procítěné vrstvení nástrojů. Můžeme se soustředit na detail, na jednotlivý nástroj, na hudební téma, na souzvuk, anebo hudbu můžeme nechat jen tak plynout. Hudba vyjadřuje něco konkrétního, a přesto univerzálního. Tak se rodí emoce a z emocí povstává prožitek. Hudba přináší něco, co je tu jen pro nás, pro každého zvlášť, a přivádí nás k širšímu celku, kterého se můžeme stát součástí. Jít za autentickým prožitkem znamená jít vstříc tomu, co v nás hudba otevírá.

Křišťálově čisté hudební útvary jemně víří vzduch jako průzračné medúzy. Oldfieldova introvertní osobnost vytváří svébytný hudební Vesmír. Hudba je pro něho bariérou, útěkem, bezpečným místem, na kterém se uzavírá před světem. Je řečištěm, kterým proudí Oldfieldova životní energie. Ta energie přináší na světlo polozapomenutý řád věcí, vizi nového harmonického řádu. Je energií nového počátku.

Oldfield píše o svých začátcích:

.. Konečně jsem našel něco, co se mi doopravdy líbilo a co jsem chtěl dělat. Přišel jsem ze školy, šel do svého pokoje, a hrál jsem, dokud jsem neusnul. Ráno jsem se vzbudil, a zase jsem jenom hrál a hrál. Hudba tehdy pro mě byla útočištěm. Když jsem hrál, dokázal jsem se odříznout od všeho ostatního, co se odehrávalo doma a ve škole, nějak jsem se dokázal v rytmech a tónech ztratit.

.. Vždycky jsem měl pocit, že tam venku existuje něco velkého a tajemného, a že to není jen tak lehko dosažitelné. Mívám pocit, že by skoro stačilo pozvednout nějaký neviditelný závěs, a já bych to uviděl. Chtěl jsem využít hudbu k tomu, abych vysvětlil, jak se cítím, ale také k tomu neznámému dosáhl. Je to jako mimosmyslový pocit, který má člověk uprostřed noci, když si myslí, že něco zaslechl v přízemí. Jeho vědomí se jakoby rozšíří a stane se daleko vnímavějším.

Tubular Bells se přelijí do další části. Ke slovu se dostávají elektrické kytary, pořádně to rozpalují. Po mírné pasáži nás teď čeká nepoměrně tvrdší část, a je to jako deprese, úzkost, panika. Pohltila nás bouře. A jako by Oldfield říkal, tohle jsem také já.

.. Hudba pro mne byla novým způsobem, jak se vypořádat se životem. Bylo to moje útočiště, moje spása, cítil jsem se v ní bezpečně. Byla pro mne odlišnou realitou, byla vlastně mnohem reálnější, než realita. Hudební nástroje byly pro mne něco jako spřízněné duše... Ve škole se mi nelíbilo. Život u nás doma se rozpadal na kusy. Matka byla doma, ale byla dočista mimo. .. Měl jsem pocit, a mám ho stále, že se nikdy nemohu uvolnit, že nic nebude v pořádku nadobro, vždycky jen dočasně. Byl jsem neustále ve střehu a ohlížel se za rohem, jako bych hledal, co dalšího se pokazí... Cloumaly se mnou běsi.

V další části se vrací ten známý, přátelský proud. Jako bychom se vraceli do atmosféry polozapomenutého dětství, do nálady, ve které je nám dobře a bezpečno. Za soumraku zaslechneme vzdálený kostelní zvon. Hudba nás odnáší do zvláštní sféry, na nevšední, takřka posvátné místo. Není to na dlouho. To, co se náhle objevilo, zase nezadržitelně mizí, proklouzne nám mezi prsty. Jak bychom si mohli ten prchavý okamžik štěstí podržet jen chvilku dýl?

Uchovat to rozčarování, překvapení a údiv, podržet a zastavit to jedinečné a krásné, to možné není. Vzmach duše je prchavý okamžik. Pozdržet ho? Nemožné. A stejně tak nelze kormidlovat tu křehkou bárku, která se zmítá na vlnách. Navzdory světlým výškám nás čekají propasti a pády. Do jedné z nich se naše bárka právě střemhlav řítí. Hudba teď vyjadřuje tápání, máme dojem zabřednutí a stagnace. Perfekcionismus, i ten hudební, je vyjádřením určité životní úzkosti, ba i posedlosti. Absolutní nárok na dokonalost vyvažuje pocit nedostatečnosti a strach z odcizeného světa. Nakonec přeci i tohle zabřednutí pomine, téma se změní, a hudba se s novým nábojem vrhá vpřed. Něco se uvolní a rozkutálí ze svahu dolů a do všech stran.

Ale kam nás to vede ten Oldfield? A můžeme mu, rozervanci, důvěřovat? Máme jistotu, že ví, kam jde a že to s námi myslí dobře? Cítíme se stále jako na trní. Jako bychom setrvávali v nějakém rozostřeném, ne úplně vědomém stavu. S naší bárkou necháváme stále cloumat, jdeme, kam nás to zrovna nese. Kam vítr, tam plášť. Nějdřív dobro, pak zlo, pak zase dobro a nakonec zlo. Jsme zmatení. Což toho nebude nikdy dost? Čím větší radost najdeme, tím je jen větší frustrace, když ji ztrácíme. Což z tohoto tance protikladů nikdy nevyjdeme ven? Nad věcmi, které se přes nás valí, mít nějakou kontrolu - o tom si můžeme nechat jenom zdát. Hudba je prchavá a nevyzpytatelná jako smutek a štěstí a jako život sám. Je to hledání, tápání, bloudění bez konce.

Pozor, teď jde do tuhého. Blížíme se k nějakému předělu. Už to je nevyhnutelné. Vše, co bylo možné, jsme vyzkoušeli. Cesta tu končí. Všechny možnosti jsou vyčerpány. Proč se snažit o další a další variace, když to jsou jenom variace na to, co už bylo? Nač prodlužovat tu agónii? Už přeci vidíme, že je nevyhnutelná. Hudební téma se pořád vrací k jednomu místu, až se vyčerpá. Tohle je okamžik bezcestí. A hudba se zastaví. Tohle je konec.

Ticho prořízne osamělý úder zvonu.

Něco jako "starý způsob" právě skončilo. Tohle je okamžik zrodu. Tady klíčí něco nového. Právě teď se zvedá z popela. Vyklubalo se z toho zatím jen monotónní přizvukování, zato však sebejisté a pevné jako hráz. Jaká to proměna po tom všem? Teď je pouze jistota, energie, odhodlání. Už tedy žádné pokus-omyl, žádné přešlapování na místě. Vlastně to není hráz, je to kruhová hradba. Kdo se ohraničuje a proti čemu a proč? Přesto se to nazadržitelně valí dál a pořád dál. A není nic, než jen několikanásobná hradba z rytmů, doprovodná linka basových kytar. Stále je tu jen ta přípravná fáze. Stále dál a dál to jsou jen tyto soustředné kruhy, kroužící rytmy bez hlavní melodie.

V tom zazní první tóny klavíru. A pak se malinko odmlčí, není spěch. Hudební linka se sebejistě zvedá vzhůru. Ten jednoduchý nápěv má ale energii! Oldfield už od toho nápěvu necouvne, protože už našel, co hledal. Ikdyž kupodivu je to tak nějak zase to stejné, co hrál na samém začátku, jenže jak proměněné? Ta Oldfield staví svůj hrad na skále. Přichází zvonkohra, a také opíše bravurní kruh. Přidá se baskytara. Nástroje nemizí, jen poodstoupí a přenechají vedení jiným. Jako by se zde před námi rozevíral nějaký zvláštní hudební květ a každý nástroj zdůraznil jiný, nový aspekt toho právě se rodícího celku. Přicházejí další nástroje a znovu rozšíří ten kruh. Hudba mohutní, a paleta nástrojů opět roste. Je to mystérium Středu. Přidá se atmosférická mandolína, .. a konečně .. Tubular bells!

.. Kdybych dokázal nalézt ty dveře vedoucí k širšímu pochopení, o kterých jsem věděl, že tam někde jsou. Ty dveře se najednou rozletěly dokořán, jako kdyby je někdo rozrazil a vyrval z pantů dveře katedrály a já vyletěl ven. Cítil jsem, jako bych otevřel nějakou hrozivou Pandořinu skříňku, uviděl jsem, že život není takový, jak jsem si ho představoval. Měl jsem pocit, že jsem jediný člověk, který tu pravdu zná. Jak jsem své hudbě dával život a smysl, měl jsem pocit jako bych se protahoval těmi dveřmi, které se předtím prudce otevřely, a z toho místa, z té druhé strany jsem něco přinesl zpátky.

A v tom nejsilnějším víru, v oku hurikánu, je klid. Je tu místo, odkud je kruh přehlédnutelný najednou, totiž jeho Střed. Hudba od začátk plyne neomylně právě sem. Jednou objevené, jednou zahlédnuto, již nelze pominout. To mocné ohnisko, které mění všechno, co jsme o hudbě dosud znali. Jsou to dveře do nového světa. Všechny nástroje se slijí vjedno - tady je ten tolik očekávaný střed, tušený, a spontánně nalezený cíl. Oldfield nás nepodvedl. Tenhle okamžik zdaleka převyšující jiné, je to okamžik naplněného bytí. Je to nepopsatelný střed - místo uprostřed protikladů, je to srdce Mandaly.

První strana alba doznívá. Hudba slábne. Zazní poslední úder srdce. Zápas na hranici našich možností nás vyčerpal. Po vysilujícím boji, po úplném poddání se na nás čeká zasloužený spánek.

Ale my jsme tam přeci byli! Sice pro to nemáme vhodná slova. Ten božský okamžik jsme nepropásli! Je to jako nějaká vyšší a plnější skutečnost, která je teprve před námi, a přesto jsme se jí v tom zvláštním vrcholném okamžiku Tubular Bells mohli dotknout už teď. Oldfield to místo objevil spontánně a vzal nás tam s sebou. Došel na místo, po kterém niterně prahnul, a které ho přitáhlo, a tak je mohl přenést do své hudby.

Že to je nemožné? Vždyť on přeci jenom hrál, hrál. Oldfield přeci jen hrál, co sám chtěl, a přesto hudba, která vznikla, (snad díky jeho genialitě či díky vyšší prozřetelnosti) se dotýká toho nejhlubšího v nás. Zvony dozněly a já o tom co jsem právě slyšel, nepochybuji. Neřekl jsem vlastně nic, než to, co v hudbě beztak je a je nanejvýš zřejmé a jasné, že je nelze neslyšet.

Na nahrátí alba (respektive jeho první strany, o které zde byla řeč) měl devatenáctiletý Oldfield k dispozici týden. Album nahrál v podstatě sám, většina partů tehdy existovala pouze v jeho hlavě. Pokusil jsem se vysvětlit, proč tohle album znamenalo pro 19letého Oldfielda raketový start kariéry. Bylo nesmírně působivé, každý tu energii cítil, ikdyž ji nebylo snadné pojmenovat, protože nám otevřela pochopení pro skutečnost, která je nesdělitelná.

VV, listopad 2010

zdroje:
• Mike Oldfield: Tubular Bells 2003
• citace (kurzívou) jsem převzal z autobiografie M. Oldfield: Z jiného světa

Tubular Bells - A Minor Tune.

Deluze: Kapitalismus, touha, schizofrenie

2010-10-21T20:53:00.017+02:00

Gilles Deleuze a Felix Guattari odpovídají na otázky nad knihou Anti-Oidipus

Podtitul Anti-Oidipa je Kapitalismus a schizofrenie. Proč? Z jakých základních myšlenek jste vycházeli?

Deleuze: Základní myšlenka je možná tato: nevědomí "produkuje". Když říkáme produkuje, znamená to, že je třeba přestat je chápat (jak se to doposud stále dělo) jako jistý druh divadla, které předvádí privilegované drama, totiž drama Oidipovo. Domníváme se, že nevědomí není druh divadla, nýbrž spíše továrna. Tedy žádné divadlo. Nevědomí je druh mechanismu, který produkuje jiné mechanismy. Nevědomí je něco, co bychom mohli nazvat "stroje touhy". Co rozumíme tím mechanismem? Biologická teorie s pomocí pojmu mechanismu nikdy nebyla schopna vysvětlit touhu. Ignoruje ji zcela zásadně, protože není s to ji zahrnout do svých modelů.

Mluvíme-li o strojích touhy, o nevědomí jako o mechanismu touhy, máme na mysli něco jiného. Toužení je náhlé přerušování, ponechává určité toky plynout, z toku odebírá, přetíná řetězce spojené s tokem. A celý tento systém nevědomí či touhy, která plyne, přerušuje se a znovu plyne, celý tento systém, narozdíl od toho, co si o něm myslí tradiční psychoanalýza, prakticky nic neoznačuje. Není tu žádný smysl, není tu místo pro interpretaci, toto nic neznamená (tj, nic neoznačuje).

Guattari a já jsme vyšli z myšlenky, že touhu je možné pochopit pouze na základě produkce. Touha nezávisí na nějakém chybění, toužit neznamená něco postrádat, touha neodkazuje k žádnému Zákonu, touha produkuje. Tedy pravý opak divadla. Představa Oidipa, divadelního představování Oidipa znetvořuje nevědomí, nevyjadřuje nic z touhy. Ani na rovině dítěte není touha oidipovská. Touha funguje jako mechanismus, je produkována malými stroji, ustavuje vztahy mezi věcmi. To vše možná znamená, že touha je revoluční. Touha chce revoluci. Mnohem víc než to: je revoluční ze své povahy, protože konstruuje stroje, které se začleňují do sociální sféry a jsou schopné vykolejit. Tyto stroje přetvářejí sociální tkáň.

Jakým způsobem obsahuje nevědomá touha sociální, ekonomickou a politickou sféru? Jak sexualita, anebo spíše volba sexuálních objektů vyjadřuje tyto obsahy, které ve skutečnosti jsou obsahy toku? Jakým způsobem jsou naše zamilovanosti derivacemi univerzálních Dějin, a nikoli deriváty vztahu tatínek-maminka? Milovanou ženou, či milovaným mužem je obsazeno celé sociální pole, což se děje nejrůznějšími způsoby. Pokoušíme se ukázat, jak toky proudí, po čem proudí, čím jsou obsazeny.

Zřejmé je, že pychoanalýza pacifikuje a zmírňuje, učí nás rezignacím, se kterými se dá žít. Psychoanalýza si neprávem přivlastnila pověst toho, kdo prosazuje skutečné osvobození. Strhla fenomén touhy na scénu rodiny a v konformistickém kódu likvidovala jakýkoli politický a ekonomický rozměr libida. Tradiční psychoanalýza všechno ve svém divadle převrátila. Právě tak, jako by se to, co náleží člověku, továrně, produkci, překládalo formou určitého představení na divadle. Východiskem naší práce je tedy naopak jako producent malých strojů touhy, toužících strojů.

Proč tedy Kapitalismus a schizofrenie?

Guattari: Abychom zdůraznili krajnosti. Všechno v lidské existenci se vyvozuje z nejabstraktnějších kategorií. Z kapitálu, a na straně druhé, nebo lépe na straně druhé krajnosti, na pólu ne-smyslu z šílenství, a ještě přesněji ze schizofrenie. Nám se ale zdálo, že oba tyto póly se k sobě vztahují. A nejde jen o nahodilý vztah, díky němuž lze tvrdit, že moderní společnost mění člověka na blázna. Jde zde o mnohem víc. Chceme-li vysvětlit odcizení, represi, kterou trpí jedinec, stane-li se součástí kapitalismu, dali jsme přednost těmto dvěma krajním pólům, ale je zřejmé, že je třeba zkoumat i všechny póly mezilehlé. Ať už jde o způsob, jímž se vyrovnáváme s neurózou, anebo zkoumání dítěte či primitivních společností. Ve hře jsou všechna témata, jimiž se zabývají vědy o člověku.

Vychází vaše zkoumání z nějakých konkrétních zkušeností?

Deleuze: Začali jsme od pocitu, stejně jako od faktu, že cosi se v psychoanalýze nedaří, že se stala nezavršitelným příběhem, který už krouží jenom sám v sobě. Vezměme si jako příklad psychoanalytickou léčbu. Léčba se stala neukončitelným procesem, při kterém se lékař i pacient točí v kruhu. To, o čem je řeč, se stále drží oidipovské linie. A byť se přitom tvrdí, že nejde o reálného otce a reálnou matku, že jde o nějakou vyšší strukturu a podobně, že jde o nějaký symbolický řád, pořád je to řád, v němž je pacient proto, aby mluvil o otci a matce, a analytik, aby naslouchal co se říká o otci a matce. Ale to jsou problémy, které tolik sužovaly Freuda na konci jeho života: cosi v psychoanalýze nehraje, cosi je zde zahrazeno. Stává se to nekonečným, jak soudil Freud. Je to příběh bez konce.

Nevědomí je politika prohlásil Lacan v roce 1967. Co však zbývá, jestliže psychoanalýza nerozumí ani deliriu, ani touze? Toho psychoanalytického a ideologického diskursu už všichni mají pomalu dost. Tvrdíme, užívejte si Oidipa, dokud to ještě jde. Už to dlouho trvat nebude. Tvrdíme, že psychoanalýza je horší než nemocnice právě proto, že funguje ve všech pórech kapitalistické společnosti, a ne jen ve zvláštních místech internace. A že je hluboce reakční nejen ve své ideologii, nýbrž i ve své praxi a teorii. A že plní přesně určené funkce.

Guattari: Tváří tvář problémům v současné společnosti musíme být schopni problematizovat tradiční kulturu rozštěpenou mezi vědy o člověku, vědu na straně jedné a politickou odpovědnost na straně druhé. Odedávna obory setrvávaly ve své autonomii. Své vlastní nádobí mají psychoanalytikové, své mají politikové, a tak dál. Buď se budeme snažit sjednotit porozumění fenoménům, jako je řekněme byrokratizace v politických organizacích, byrokratizace v rámci státního kapitalismu, s porozuměním tak odlišným a vzdáleným jevům jako je například obsese či automatismy opakování. Pokud ale budeme vycházet z toho, že věci jsou oddělené, že každý je specialista, že se každý musí starat jenom o svůj obor, pak se ve světě budou ukazovat exploze, které se zcela vymykají naší schopnosti porozumět a popisovat, a to jak na straně politiky, tak antropologie. Psychoanalytikové musejí stále víc rozšiřovat hranice svého oboru, a stejně tak to platí i o psychiatrech.

Může hrát psychiatrie roli nové vědy o člověku, vědy o člověku jako takové?

Deleuze: Neexistuje žádný důvod, proč by se jí měla stát právě psychiatrie. Představa nějaké vědy o člověku vůbec není příliš dobrá. Proč by jí neměla být třeba bibliofilie? Tuto roli chce de facto plnit příliš mnoho věd. Přitom není problém zjistit, co je skutečnou vědou o člověku. Je spíš třeba přijít na to, jakým způsobem se přeskupí určité množství "strojů" vyznačujících se revolučním potenciálem. Například literární stroj, psychoanalytický stroj, politické stroje. Buď najdou nějakou spojnici, jak tomu bylo v rámci adaptace na kapitalistické režimy, anebo se s rachotem sjednotí, jakmile se jich užije revolučním způsobem.

Zatímco vědecké myšlení pracuje tak, že vytváří a konfrontuje pojmy, mytické myšlení používá obrazy. Arieti tvrdí, že ti, kdo trpí duševní chorobou, se uchylují k systému koherentní logiky, jakkoli tato logika není založena na pojmech. Tento koherentní systém připomíná mytické myšlení. Je schizofrenie obrannou strategií, která je přinucená odmítnout dokonce i náš logický systém?

Deleuze: Logika naprosto není pojem, který by nás zajímal. Je to slovo příliš neurčité, logika je všechno a nic. To, co k naší škodě zanedbáváme, je čistý prožitek. Ať už jde o prožitek dítěte, primitiva, schizofrenika. Prožitek neoznačuje nějaké smyslové kvality, má povahu intenzity. "Cítím, že". . to znamená že cosi se ve mě děje, prožívám nějakou intenzitu, avšak intenzita není totéž, co smyslové vjemy, je naopak cosi naprosto odlišného. U schizofrenika se toto děje ustavičně. Schizofrenik říká "cítím, že se stávám ženou" nebo "cítím, že se stávám bohem", "cítím, že se stávám Janou z Arku". Je to, jako by jeho tělo překračovalo nějaký práh intenzity. Farmakologická zkoumání celý problém formulují jako problém variace intenzit metabolismu. "Cítím, že" je třeba nahlížet skrz pociťování přechodu, stupně intenzity. Rozdíl v našem pojetí je, že my vykládáme schizofrenii přes intenzívní zkušenost.

Co ale znamená pochopitelnost schizofrenního řádu?

Deleuze: Chceme-li trochu porozumět tomu, co se odehrává v řádu touhy, v sociálním stroji, musíme projít těsnou branou, kterou je objekt. Nestačí tvrdit, že všechno je touha, nýbrž je třeba říci, jak se to všechno děje.

Guattari: Je třeba vědět, zda koherence pochází racionálního výrazu, nebo z řádu tak říkajíc strojového. Na rovině výkladové děláme všichni co můžeme. Avšak schizofrenik nemá možnost učinit pochopitelným to, co se pokouší rekonstruovat, osvětlit prostředky, které jsou mu dostupné, které má k dispozici. Pak je na místě říct, že popisy, které dělá tradiční psychoanalýza, a které pro zjednodušení označujeme jako oidipovské, představují represivní vyjádření.

Dokonce i významní autoři, mezi těmi, co pokročili nejdále ve výzkumu psychóz či dětství, kdo i vytušili problém přechodů mezi intenzivními kvalitami, nakonec to vše zase popisují oidipovským způsobem. A to i navzdory tomu, že v rovině dílčích pudů tu existuje krajina a la Hieronymus Bosch složená z nekonečného množství fragmentů, útržků a že v ní není žádná představa otce, matky a přesvaté trojice. Znamená to tedy, že reprezentace se zde předjímá z jediné dominantní ideologie.

Ve schizofrenní řeči existují typická zkreslení. Existuje něco podobného v typické řeči určitých sociálních skupin - politiků, armády a podobně?

Guattari: Určitě. Ale je třeba vyjádřit to obecněji. Kategorie psychiatrů, psychoanalytiků i kategorie vědy spočívají na řeči do sebe uzavřené reprezentace. Do té míry, že vše, co uniká produkci strojů touhy, se vždy převádí na syntézy, které omezují a vylučují, vše se stále převádí na dualistické kategorie, přičemž se oddělují roviny. To je situace, kterou nenapraví nějaká reforma. Ve hře se totiž ocitá rovnováha sil v úrovni třídního boje. Což znamená, že by bylo marné připomínat něco té či oné škole psychoanalýzy, těm či oněm vědcům. Pokud to, oč jde, není z nějakého odděleného řádu, jako tomu bylo například v řádu pudů, nýbrž pokud je ve hře celé fungování sociálních mechanismů, a to jak v řádu touhy, tak i v řádu revolučního boje, v řádu věd i průmyslu, pokud tedy jde o toto vše, budou systémy jako celek ze sebe muset vyprodukovat znovu nové modely, kasty, stereotypy výrazů. Měli bychom se ptát, zda snaha politiků a vědců není právě cosi jako protiproud - práce represe v rovině popisu, jejímž cílem je zastavení problematizace, která nikdy nekončí, která bují a pak se jednoduše ztrácí v reálném pohybu věcí.

Nietzsche, Artaud, Van Gogh, Roussel, Campana: co v těchto případech znamená duševní choroba?

Deleuze: Znamená mnoho věcí. Jaspers a dnes i Laing řekli o tom mnoho výstižného. V podstatě to, co se nazývá šílenstvím, je dvojí: jistá průrva, trhlina, cosi jako náhlé světlo, zeď, která je překročena, a za druhé rozměr velmi odlišný, který by bylo možné označit jako zhroucení. Ano průrva a zhroucení. Mám v paměti jeden Van Goghův dopis. Je třeba, píše, podrývat zeď. Tedy průrva, a potom možné zhroucení. Jaspers klade důraz na dva momenty: cosi jako vpád, přicházení něčeho, pro co ani není výraz, něčeho mohutného, tak mohutného, že je o něm obtížné cokoli říci. V naší společnosti je to do takové míry potlačeno, že téměř spadá v jedno se zhroucením. Právě to je autistický schizofrenik: nehýbe se, celé roky dokáže zůstat bez hnutí. Van Gogh, Nerval - a mohli bychom jmenovat spoustu jiných - zbořili zeď označujícího, zeď tatínek-maminka. Jsou za ní a mluví k nám hlasem, který je naší budoucností. Ale je zatím i druhý moment, nebezpečí zhroucení. A nikdo nemá právo zacházet lehkovážně s faktem, že průrva, trhlina může postupně skončit jako zhroucení.

Toto nebezpečí má zásadní význam. Obojí je navzájem propojené. Nemá smysl, je hloupé říkat, že Artaud nebyl schizofrenik. Vytvořil geniální průrvu, pobořil zeď, ale za jakou cenu? Cenou je zhroucení. Bylo by nezodpovědné přehlížet nebezpečí zhroucení při takovém podniku. Ale stojí za to.

Zaměstnanci jisté psychiatrické kliniky prý i přes zákaz ředitele hrávali karty v pokoji nemocného, který byl ve stavu hluboké katatonie, byl jako věc. Nemluvil, nehýbal se. Jednou, když zaměstnanci zase hráli karty, zničehonic řekl: ředitel je tady! A zase se odmlčel a za několik let zemřel, aniž by kdy pronesl jediné slovo. Toto je tedy jeho sdělení světu: ředitel je tady.

Guattari: Mně se zdá, že z toho příběhu vůbec nevyplývá, že ředitele skutečně spatřil. To, že došlo k překročení zákazu ředitele, mohlo pacienta přimět k tomu, že vyvolal v život hierarchickou postavu ředitele a podal jednoduchou interpretaci této situace. Situaci neinterpretuje psychoanalytik. Doslova tu běží o výkřik, svého druhu přeřeknutí interpretuje smysl odcizení, v němž se však nenachází nemocný, nýbrž ty osoby, pro které je hraní karet u nemocného prostě velká zábava.

Ano, ale pacient je nějak při sobě, když vyráží svůj výkřik.

Guattari: Při sobě! Tím si vůbec nejsem jistý. V praxi se stává, že i takový schizofrenik, který je maximálně uzavřený do sebe, zničehonic vypráví naprosto nepravděpodobné historky o vašem soukromém životě, věci, o kterých si myslíte že je nikdo nemůže znát. On vám zcela nemilosrdně říká pravdy, o nichž si vy myslíte, že jsou naprostým tajemstvím. Není to žádná záhada. Schizofrenik je schopen k těmto pravdám rázem proniknout, protože je takříkajíc přímo zaměřen ke spojnicím, které skupině dávají její subjektivní jednotu. Je v pozici v uvozovkách řečeno "vidoucího" tam, kde jednotlivci ztuhlí ve své logice, syntaxi a zájmech, jsou naprosto slepí.

(upraveno, kráceno)

převzato z:
Gilles Deleuze, Pusté ostrovy a jiné texty

Jung: Enantiodromie

2010-10-10T23:19:00.028+02:00

.
Starý Hérakleitos, který byl opravdu velkým mudrcem, odhalil nejpodivuhodnější ze všech psychologických zákonů - regulující funkci protikladů. Nazval ji enantiodromie, protisměrný běh protikladů, čímž mínil, že vše se jednou změní ve svůj opak. Racionální kulturní postoj se tak nutně mění ve svůj protiklad, totiž v iracionální zpustnutí kultury. Nelze se totiž identifikovat se samotným rozumem, protože člověk není jenom rozumný, nemůže být, ani nikdy nebude. Iracionálno nemá a nemůže být vymýceno, bohové nemohou a nesmějí zemřít.

V lidské duši, zdá se, existuje vždy něco jako vyšší síla, a pokud to není idea Boha, pak je to břicho řečeno s Pavlem. Tím jsem chtěl vyjádřit skutečnost, že nějaký pud nebo představa vždy soustředí množství psychické energie, čímž nutí já, aby mu sloužilo. Já je obvykle tímto ohniskem natolik přitahováno, že se s ním ztotožňuje a myslí si, že si vůbec nic jiného nepřeje a nic jiného nepotřebuje. Takto však vzniká touha, mánie nebo posedlost, nejsilnější jednostrannosti.

Tato jednostrannost nejvíce ohrožuje psychickou rovnováhu. Není samo sebou, proč se civilizace horlivě snaží takovéto jednostrannosti pěstovat. Vášeň, tj. nahromadění energie, které se v takových jednostranných zaujetích skrývá, je tím co staré národy označovaly slovem "bůh". A dnešní jazykové zvyklosti tvoří totéž. Neříkáme "Dělá boha" z toho či onoho? Myslíme si, že ještě chceme a volíme, a nevšimneme si, že už jsme posedlí, že náš zájem je už pánem, který na sebe strhl moc. Tyto zájmy jsou totiž jakýmisi bohy, kteří pokud jsou uznáváni mnoha lidmi, postupně vytvářejí "církev" a shromaždují kolem sebe zástupy věřících. Označuje se to slovem organizace. Je následována dezorganizující reakcí, která chce vyhnat ďábla Belzebubem.

Enantiodromie hrozí vždy, když pohyb dospěl k nesporné moci. Není však řešením problému, nýbrž je ve své dezorganizaci stejně slepá jako ve své organizaci. Krutému zákonu enantiodromie unikne jen ten, kdo je schopen oddělit se od nevědomí, a to ne tím, že je vytěsní (protože pak se ho prostě zmocní zezadu), nýbrž tím, že je viditelně postaví před sebe a tak se od něho odliší.

Musíme se naučit rozlišovat, co jsme, co je já, a co nejsme, co je ne-já, tj co už je kolektivní duše. Získáváme tak látku, s níž se musíme po dlouhou dobu potýkat. Jeho energie, která byla předtím uložena v nezpůsobilých, patologických formách, tak našla svou vlastní oblast. Je vždy potřeba, aby člověk se svou jáskou funkcí stál na pevných nohou, tj aby splňoval svou povinnost vůči životu, aby byl v každém ohledu životaschopným článkem společnosti. Vše, co v tomto ohledu zanedbá, se propadá do nevědomí a posiluje jeho pozici, takže se lidské já ocitá v nebezpečí, že bude nevědomím pohlceno. Enantiodromie je rozervanost do dvojic protikladů.

Ty protiklady vlastně náležejí Bohu, a tedy i zbožštěnému člověku. Tady jsme mimo dosah Freudových a Adlerových redukcí. Tady už nás nezaměstnává otázka, jak bychom mohli odstranit všechno, co člověku brání dospět, co mu brání v rozšiřování života. Tady stojíme před úkolem najít smysl, který vůbec umožňuje žít, pokud život nemá být pouhou rezignací a teskným ohlížením zpět.

... Každý poznává dobré jako dobré, a tím poznává i zlé.
Tak jsoucí a nejsoucí se navzájem plodí, těžké a snadné se navzájem tvoří ... (Lao-c')

Náš život je jako běh Slunce. Ráno získává slunce na síle, v poledne dosahuje největší záře a teploty. Pak nastává enantiodromie. Pohyb vpřed neznamená, že se jeho síla zvětšuje, ale zmenšuje.

Je velký omyl předpokládat, že smysl života se vyčerpává fází mládí. Odpoledne lidského života je právě tak smysluplné jako odpoledne. To, co mládí našlo a muselo najít venku, má člověk ve fázi odpoledne najít uvnitř. Tento přechod je přehodnocením dřívějších hodnot. Nevyhnutelně se vtírá potřeba nahlédnout význam protikladu našich dřívějších ideálů, potřeba vnímat omyl dosavadních přesvědčení. Učíme se rozpoznat nepravdu v dosavadní pravdě, a pocítit, kolik odporu a nevraživosti bylo v tom, co jsme dosud pokládali za lásku.

Nemálo lidí, kteří se dostali do konfliktu protikladů, házejí přes palubu mnohé z toho, co dřív pokládali za dobré a hodné úsilí, a pokoušejí se žít v protikladu ke svému dřívějšímu já. Symptomy toho přehoupnutí v protiklad jsou změny zaměstnání, rozvody, zavržení víry, obraty názorů. Záporem této radikální konverze je, že dřívější život je vytěsňován, a tím je vyvoláván stejně nevyvážený stav jako byl dřív, když byly protějšky vědomého stanoviska ještě potlačené a nevědomé. Dřív vznikaly poruchy díky neuvědomělosti protikladných fantazií, nyní vznikají poruchy vytěsňováním dřívějších idolů.

Zásadním omylem je domnívat se že pokud nahlédneme nehodnotu v dřívější hodnotě, nebo nepravdu v dřívější pravdě, pak taková hodnota ztrácí na ceně. Staly se pouze relativními. Vše lidské je relativní, protože základem všeho je protikladnost, neboť všechno je energetický fenomén. Energie nutně spočívá na nějakém předchozím protikladu, bez něhož by žádná energie nemohla být. Vždy musí existovat vysoké a nízké, horké a studené atd, aby se mohl uskutečnit proces vyrovnání, který právě je energií.

Kdo odvrhuje své dřívější hodnoty, hází tak přes palubu i sám sebe. Nejde o převrácení v protiklad, nýbrž o udržení předchozích hodnot spolu s uznáním jejich protikladu. Znamená to konflikt se sebou samým a rozpolcení. Je pochopitelné že se toho člověk hrozí.

To, co některé činí v stáří strnulými, je v zásadě strach z problému protikladu. Utajené je předmětem tušení a obav. Proto může existovat jen jedna pravda, jedno vodítko jednání, které musí být absolutní. Jinak nechrání před hrozícím zvratem, který je tušený všude, jen ne u sebe samého. Nejnebezpečnějšího revolucionáře máme sami v sobě, a to právě musí vědět ten, kdo chce zdárně přejít do druhé půle svého života.

Tak vyměňujeme zdánlivou jistotu za stav nejistoty rozpolcení protikladných přesvědčení. Na tomto stavu je nejhorší, že zdánlivě nemá žádné východisko. Tertium non datur, říká logika. Vždy, když člověk stojí před zdánlivě nepřekonatelnou překážkou, couvne před ní, vykoná regresi. Obrací se k době, kdy byl v podobných situacích a pokouší se znovu použít prostředky, které mu kdysi pomohly. Avšak co pomohlo v mládí, je v stáří k nepotřebě.

Regrese postupuje až k dětství (proto ono zdětinštění mnoha starých neurotiků) , a nakonec až do doby před dětstvím. S nejranějšími vzpomínkami z dětství končí osobní sféra. Naproti tomu dobu před dětstvím zobrazuje kolektivní nevědomí. Jsou to "zbytky" života předků. Zatímco vzpomínky osobního nevědomí jsou naplněné obrazy, protože jsou prožité, u kolektivního nevědomí jde o nenaplněné formy, protože je jedinec nikdy osobně neprožil. Objevuje se nový vnitřní duševní svět, o kterém jsme neměli tušení. Projevují se obsahy, které jsou možná v nejostřejším kontrastu a naším dosavadním pojetím.

Ty obrazy jsou natolik intenzivní, že se pak není čemu divit, že miliony vzdělaných lidí propadají esoterickým učením. Vracejí se prastaré pohanské systémy, které vlastně nikdy úplně neztratily životní sílu. Zmizely z povrchu, a ve změněné podobě se navracejí, aby kompenzovaly jednostrannost moderního zaměření vědomí. Naše vědomí je natolik nasáklé křesťanstvím, že je jím dokonce zcela utvářeno, a tak se v něm nevědomá pozice usadit nemůže. Nemůže proto, že se jeví jako něco protikladného k převládajícímu pojetí.

Čím jednostranněji a strnuleji je zastáváno jedno stanovisko, tím agresivnějším a nevraživějším a nekompatibilnějším se stane stanovisko druhé, takže smíření obou má zpočátku malou naději na úspěch. Jestliže vědomí přiznává aspoň relativní platnost všemu lidskému mínění, pak i protiklad ztrácí něco ze své nekompatibility. Takový protiklad mezitím hledá přiměřený výraz např ve východních náboženstvích buddhismu.

Zážitky archetypální povahy vyžadují výraz a formování. Vystupují také spontánně, jako nejpodivnější sny a vize. Zážitek archetypu je často střežen jako nejindividuálnější tajemství, protože se tu člověk cítí být zasažen v nejhlubším nitru. Je to jakási původním zkušenost duševního ne-já, vnitřního protějšku. Je to protějšek, který nás vybízí k vypořádání se s ním. Je pochopitelné, že pak člověk hledá pomocné paralely.

Typickým případem je vidění svaté trojice, které měl bratr Mikuláš z Flue. Podobným příkladem je vidění hada se čtyřma očima u svatého Ignáce, které nejprve vykládal jako boží zjevení, poději však jako zjevení ďábelské. Takovéto změny výkladů pocházejí tehdy, když je původní pojetí nahrazeno obrazy a slovy vypůjčenými z cizího zdroje, pomocí idejí a forem, které nevzešly z naší půdy a které nejsou spojeny s naším srdcem, nýbrž jen s hlavou, která ani není s to jasně myslet, protože je nevymyslela.

Tato náhražka činí lidi něčím stínovým a neskutečným. Namísto živoucích skutečností kladou prázdná slova, spirálovitě tak vystupují nad protiklady do dvourozměrného světa schémat, kde všechno živé tvůrčí uvadá a odumírá.

Události beze slov, které jsou vyvolávány regresí do doby před naším dětstvím, nepotřebují žádnou náhradu, nýbrž individuální utváření v životě a konání jednotlivce. Vznikly ze života a strádání a radostí předků, a chtějí zpátky do života jako zážitek i jako skutek. Kvůli svému protikladu k vědomí nemohou být přeneseny přímo, nýbrž je třeba najít cestu, která bude prostředníkem mezi vědomou a nevědomou realitou.

/kráceno/

Jako kapka v moři

2010-10-06T00:05:00.059+02:00

fiktivní interview s autorem blogu

Vašku, už rok bloguješ. Proč jsi s tím vlastně začal?

Proč jsem založil tenhle blog? Mou prvotní motivací bylo přivést víc lidí k Osudu a podobným nezávislým portálům. Když mi bylo 38, doklaply mi ty hlavní věci, o kterých tam píší. A tak jsem chtěl oslovit hlavně ty, kteří tím zůstávali nedotčeni, a přitom jsou jako já. Vnímal jsem tu propast mezi oficiální a nezávislou sférou, a tušil jsem, že bych tady mohl pomoct. Chtěl jsem k těm alternativním pohledům přivést své kolegy a známé, protože jsem už věděl, že i přes mnohý balast a těžko srozumitelné věci, jsou tam i věci důležité. Domníval jsem se, že mí známí budou ke zprávám o konspiracích a mediálních manipulacích velmi velmi skeptičtí a předpojatí. Takový byl koneckonců i můj první dojem. Bylo to silné vrtění hlavou.

Věděl jsem, jak obtížně se člověk, který se opírá o pevný a nerozporný racionální obraz skutečnosti, jak se přes tuhle bariéru těžko dostává. Z trochu jiného úhlu (a hlavně z úhlu filosofického, o jednostranném lidském pohledu, o pluralitě světů, jejich výkladů a různých pravd) o tom mluví třeba profesor Neubauer. A bylo mi jasné, že intelektuálům, kterými mí přátelé jsou, je třeba nabídnout trochu jiný pohled, ne ten hotový "spiklenecký" postoj. Všimni si podtitulu Osudu "Pro ty, kdo hledají světlo". A já k tomu dodal: Víc světla! Na srdci jsem měl především tu intelektuální bariéru, jakousi hradbu, kterou si neseme s sebou. Posvítit na ní. Proto tu jsou texty z knihy Petra Hájka, kterou jsem tou dobou četl, a jsou tu myšlenky, se kterými jsem se ztozožnil.

Dobře. A co tedy chceš svým blogem říct?

Třeba jen: tady stojím, a takhle vnímám sebe a svět. I já chci přispět svou troškou do mlýna.

A jak si vybíráš témata?

O té první motivaci jsem už řekl. Další, původnější a hlubší motivací, (ale ukázalo se, že nebyla zas tak silná, aby mě vyburcovala to publikovat) jsou věci niterné, silné emocionální zážitky, sny, mé nadšení pro hlubinnou psychologii C.G. Junga. Přestože jsem vystudoval a dělám něco jiného (matematika, IT specialista), jsem nadšeným amatérským badatelem duše.

A jak si vybírám témata? To je různé. Jsou to ne zcela racionální preference. Kdybych si vybíral podle nějakého objektivního klíče, myslím, že bych to pak dokázal dobře vysvětlit, ale tady to je jako nějaká nutnost vyrůstající z temna. To, co přinese život. Tohle mě oslovilo, a je to silnější než já. Určitě to znáš. Jsou určité texty, myšlenky, které s tebou rezonují. Přečteš si knihu, a řekneš si, také to tak fascinovalo ostatní? A je tu takový paradox: To, co já sám vnímám jako průměrné, mívá poměrně velký ohlas. To, co je mimořádné, tak to už zase takový ohlas nemá a podrobnosti abys na webu s lupou pohledal, a pak to, co je naprosto mimořádné, tak o tom nenajdeš skoro nic. Jde čistě jen o moje soukromá měřítka, a s nikým dalším se na takovém řazení nemusím shodnout. Ale to nevadí. A to je vlastně mou poslední motivací: psát o tom, čemu se nikdo jiný nevěnuje, co je podle mě hodnotné, a přesto to neprávem zůstává opomíjeno. Čili je tu poměrně široký okruh témat, kterým se chci věnovat.

Co je to konkrétně? Co se ti líbí?

Třeba Lars von Trier - Království. To byl mimořádný, geniální seriál. A Trier u nás moc velký ohlas neměl. S adekvátním komentářem jsem jsem se setkal tuším jen jednou. Oslovil mě film Tajnosti Alice Nellis. Nicméně to bylo v poloprázdném kině. Tím naprosto mimořádným potom je kniha myšlenek a snů C.G. Junga. V téměř hmatatelné podobě pak to "inspirativno" zakouším v hudbě Mike Oldfielda. Dost mě oslovily Stingovy renesanční Songs from the Labyrinth. Včera jsou například koukal na dokument o Gaudího katedrále. To bylo také úžasné. Taky mě bere pár písniček od Rihanny, líbí se mi i tahle od Alicie Keys.

Když máš takhle vysoká měřítka, to je pak s tebou těžké!

Nemyslím, že to jsou vysoká měřítka. To, co se snažím vyzdvihnout, není vysoké umění. Jak to říct? Je to jako intimní vztah, který ti to "dílo" nabídne. Je prostě jiné. Vyrůstá z podobné touhy, jakou poznávám v sobě. Je to hluboký prožitek, blízkost duše, odráží to nezdeformovaného člověka. To přeci poznáš, kdy film, kniha, hudba je přiměřená, kdy jde z nitra, kdy je jak se říká "přelomová". Není ani podbízivá, nízká, hloupá, a na druhou stranu ani příliš složitá, jednostranná. Pak vznikne dialog, můžu ji brát vážně, rezonuje se mnou. Není to jen povrch, klišé, prázdná forma. Je to niterný dotek. To mám celou dobu na mysli. Čili žádné jednorozměrné banality typu "teď jdu na sever .. a jdu na jih*" Zajímá mne duchovní rozměr, smysl, adekvátnost!

Adekvátnost čemu?

Adekvátnost našemu životu a téhle chvíli, když to chceš vědět :)

Takže jsi se vlastně svým blogem rozhodl vyplnit určitou mezeru

Asi tak. Třeba mě nikdy mě ve škole nenapadlo, že mě jednou bude bavit psychologie, umění, filosofie. Teď se to změnilo. Přijde mi dost zvláštní, že téměř nikdo neříká všechno, co je tak nějak evidentní, a co se říct dá. Což se nikdo nedívá na svět s úžasem? Což nikdo nevidí to zvláštní a neuchopitelné? Nikdo nemá sny? Uvědomil jsem si, že pokud je třeba někdo hodně silně posvítit, tak je to tady. Když se mi dostala do ruky kniha Jungových vzpomínek, věděl jsem: to je ono! Nikdo přede mnou necítil nutnost ocitovat ji a pokusit se jí zpopularizovat ...

Hele, nebereš Ty se nějak moc vážně? A vůbec, jak ty to máš s těmi autorskými právy? Klidně si tady přebíráš cizí texty a přitom ...

Ach jo. Kéž bych to uměl říci aspoň z desetiny tak dobře, jako to říká Jung, jak to vidí Bělohradský! Tohle je přeci stav nouze! Řeknu to obrazně: Stojíme v tmavé jeskyni, a jedinou možností jak si posvítit, je vytrhnout listy z knihy a zapálit je. Ty bys to neudělal? Ne, jsou tu přeci autorská práva, nemůžeme na ně sáhnout, protože, ...
Pak ovšem budeme potmě.

Vašku, pověz nám pro změnu také něco o sobě

Jasně. Víš ale, že nemám moc rád takové to titulování, čím kdo je, a tak. Není zas tak důležité kde, nebo kým. Jsem kapka v moři. Jsem součást celku. Jsem kapka vědomí v moři nevědomí ...

To myslíš vážně?

Ne, cheche, to byl žert. Ať jsem se kdy snažil, nebo ne, vždycky jsem silně vnímal takový ten "jiný" názor. Potřeba uchopit věci z jiného úhlu, než to dělají druzí. Vždycky tu byl určitý distanc od všeho, co dělají ostatní. A teď už vím, že takhle to introvert zkrátka má. Už jsem to pochopil. Je to volnost dívat se na věci po svém. Odjakživa mě zajímala matika, Vesmír. Jako by se přede mnou ty věci samy otevíraly. Teď mě to táhne spíš k poznání duše. Gramatika fyzikálního vesmíru je fajn, ale dnes mě fascinuje jiná řeč: niterný vesmír. Všechno, co je v nás. V nás bez nás, jak by řekl Teilhard a jak by řekl Jung.

Nu, moc jsem se toho nedozvěděl. Tak prozatím díky za rozhovor.

––––––––
* pozn. autor má zřejmě na mysli hru Divadla Járy Cimrmana Dobytí severního pólu, která je podle něho typickou ukázkou intelektuálního technicistního humoru bez přesahu, která neoslovuje city, a tudíž nemluví k celému člověku

Projev prezidenta Ahmadínežáda v OSN 23. září 2010

2010-09-27T16:04:00.022+02:00

Pane Prezidente, vaše výsosti, dámy a pánové,

jsem vděčný Všemohoucímu Bohu, že mi znovu byla poskytnuta možnost vystoupit před tímto světovým shromážděním. Na začátku bych chtěl vzpomenout ty, kteří přišli o život při hrozné povodni v Pákistánu a vyjádřit upřímnou soustrast s rodinami, kteří přišli o své blízké, stejně jako s lidmi a vládou Pákistánu. Apeluji na všechny, aby pomáhali svým bližním mužům a ženám závazkem humanity.

http://mwcnews.net/focus/letters-to-editors/5453-ahmadinejads-speech-to-the-un.html

Dovolte mi, abych poděkoval panu Ali Abdussalamovi Treki, předsedovi 64 zasedání Valného shromáždění OSN, za celé jeho úsilí během jeho funkčního období. Také bych rád poblahopřál panu Josephu Deissovi, předsedovi 65 zasedání Valného shromáždění OSN, a popřál mu hodně úspěchů. V uplynulých letech jsem před vámi mluvil o některých přáních a obavách zejména o krizi rodiny, o bezpečnosti, o lidské důstojnosti, o světové ekonomice, o klimatických změnách a také o úsilí o dosažení spravedlnosti a trvalého míru.

Po zhruba stu letech nadvlády se kapitalistický systém a stávající světový řád zdá být neschopný pro řešení problémů naší společnosti, a proto se chýlí ke konci. Pokusím se prozkoumat dvě hlavní příčiny tohoto neúspěchu a naznačím určité vlastnosti ideálního budoucího řádu.

Vyznání a východiska
Jak dobře víte, poselstvím Proroků Božích bylo svolání všech k jedinému Bohu, k lásce a spravedlnosti a odhalení cesty k prosperitě lidstva. Proroci vyzývají člověka k rozjímání a k lepšímu poznání pravdy aby se člověk dokázal vyhnout bezbožnosti a sobectví. Podstata zvěsti všech Proroků je jedna a táž. Každý Posel se hlásí k zvěsti Posla předchozího, aby tak představil úplnější podobu vyznání odpovídající poznání člověka té které doby. Tak to pokračovalo až k poslednímu Poslu Božímu, který předložil vyznání dokonalé a úplné. Proti tomu se jasně ukázalo sobectví a chamtivost, aby toto poselství bylo popíráno. Nimrod odporoval svatému Abrahamovi, Faraón odporoval svatému Mojžíšovi a ďábel odporoval svatému Ježíši Kristovi a svatému Mohamedovi (Mír mezi nimi všemi).

Několik předchozích staloletí opovrhovalo etikou, docházelo k pošlapávání hodnot. To proto, že hodnoty se jevily jako zpátečnické. Dokonce je vykládali v protikladu k moudrosti a poznání. Bylo to tak proto, že kdysi v dobách temna způsobili hlasatelé náboženství na Západě mnoho utrpení. Tím, že se Člověk odloučil od Nebes, oddělil se od svého pravého Já.

Člověk obdařený schopností porozumět tajemství vesmíru, se svým instinktem pro nalézání pravdy, se schopností dosáhnout spravedlnosti a dokonalosti, s hledáním krásy a čistoty, s ambicí zastupovat Boha na zemi byl posléze zredukován na otroka, jehož vězením je materialistický svět a jehož úkolem je co největší individuální požitek. Pravou podstatu zaměnili za lidské pudy. Lidské soužití a národy považují za soupeře a štěstí jednotlivce i národů bylo pojato jako střet a likvidace nebo potlačení druhých. Tvůrčí evoluční spolupráce byla nahrazena destruktivním bojem o přežití. Touha po kapitálu a dominanci nahradila jednoho Boha, který je branou k lásce a svornosti.

Tento široce rozšířený konflikt duchovních hodnot proti egoismu byl cestou k otroctví a kolonialismu. Velká část světa se dostala pod nadvládu několika západních států. Desítky milionů lidí byly vzaty do otroctví a desítky milionů rodin byly rozbity. To je výsledek. Všechny zdroje práva a kultury kolonizovaných národů byly vypleněny. Země byly okupovány a domorodé obyvatelstvo bylo pokořeno a hromadně vyvražďováno. Přesto národy povstaly, kolonialismus byl svržen a došlo k uznání nezávislosti národů. A tak naděje na uznání, bezpečnost a prosperita národů byla obnovena. Vznešená vize svobody, lidských práv a demokracie vytvořila počátkem minulého století naději pro zhojení hlubokých ran minulosti. Nejen že tyto sny nebyly dosud realizovány, dokonce jsme zaznamenali náznaky časů horších než kdy předtím.

Jako následek obou světových válek, okupace Palestiny, korejské a vietnamské války, irácké války proti Íránu, okupaci Afghánistánu a Iráku, stejně jako mnoha válek v Africe byly stamiliony mrtvých, zraněných nebo vysídlených. Vzrostl terorismus, nelegální drogy, chudoba, sociální rozdíly. Diktátorský převrat vlád v Latinské Americe dopustil bezprecedentní zločiny s podporou Západu. Namísto odzbrojení, nešíření a skladování jaderných, biologických a chemických zbraní je svět ohrožený víc než kdy dřív. Je to výsledkem stále stejných cílů starých kolonialistů a otrokářů jako kdysi, tentokrát schovaných pod novou fasádou.

Globální management a vládnoucí struktury
Liga národů, a pak OSN vytvořené za příslibem přinést mír, bezpečnost a uplatňování lidských práv, to ve skutečnosti znamená globální řízení. O tom, jak tento světový dohled funguje, se můžeme přesvědčit, pohlédneme-li se na tyto tři události:

Nejprve události 11. září 2001, které ovlivňují celý svět už téměř deset let. Nečekaná zpráva o útoku na Twin Towers byla vysílána v mnoha reportážích. Téměř všechny vlády a známé postavy tento incident důrazně odsoudily. Ale pak spustila naplno propagandistická mašinérie, a bylo vyvozeno že enormnímu nebezpečí terorismu byl vystaven celý svět, a že jediný způsob záchrany bude nasazení síly v Afghánistánu. Následně byl obsazen Afghánistán, a krátce poté také Irák. Uvědomte si prosím : Bylo řečeno, že 11. září byly zabity přibližně tři tisíce lidí, pro něž jsme všichni velmi zarmouceni. Přesto byly do dnešních dní v Afghánistánu a Iráku zabity a zraněny statisíce lidí, jsou miliony vysídlených a konflikt stále pokračuje a roste.

Při identifikaci osob odpovědných za útok byly tři stanoviska:

První, že útok byl dílem velmi mocné a komplexní teroristické skupiny, která je schopná útok úspěšně provést i přes všechny vrstvy amerických zpravodajských služeb a bezpečnosti. Toto je základní hledisko, které zastávají američtí státníci.
Druhé, že útok zorganizovaly některé segmenty uvnitř vlády USA, aby zvrátily propad americké ekonomiky a aby upevnily situaci na Blízkém východě a rovněž aby pomohly sionistickému režimu. Většina Američanů, stejně jako jiných národů a politiků se ztotožňují s tímto výkladem.
Třetí, že to provedla teroristická skupina, avšak americká vláda ji podporovala, a tuto nastalou situaci výhodně zužitkovala. Zdá se, že toto hledisko má méně zastánců.

Hlavními důkazy spojujícími incident bylo několik pasů nalezených v obrovském množství suti a videozáběr osoby, jehož přesná poloha byla neznámá, ale bylo oznámeno, že byl zapojen do obchodů s ropou spolu s některými americkými představiteli. Bylo také ukázáno a řečeno, že kvůli výbuchům a požáru nebyly nalezeny žádné stopy po sebevražedných útočnících. Nicméně stále zůstává několik nezodpovězených otázek:

Zaprvé, zda by bylo smysluplné, aby nezávislá skupina provedla nejprve důkladné vyšetřování, která by nezvratně identifikovala seskupení podílející se na útocích, a pak zmapovala racionální plán, aby mohla být přijata protiopatření.
Zadruhé, zdůvodnění hlediska americké vlády, že je racionální zahájit klasickou válku prostřednictvím širokého nasazení vojenských jednotek, které vedly ke smrti statisíců lidí v boji proti teroristické skupině.
Zatřetí, zda nebylo možné vydat se cestou Íránu, který čelil teroristické skupině Rigi, která zabila a zranil 400 nevinných lidí v Íránu. Při íránské operace nebyl poškozen žádný nevinný člověk. Navrhuji, aby OSN zřídila nezávislou informační skupinu pro události 11. září, kvůli budoucnosti, aby nebyla uzavřena cesta k nalezení objasňujících pohledů. Chci tady oznámit, že příští rok bude Íránská islámská republika hostit konferenci ke studiu terorismu a způsoby obrany proti němu. Zvu úředníky, vědce, myslitele, a pracovníky výzkumných ústavů ze všech zemí k účasti na této konferenci.

Okupace palestinských území
V Palestině žijí 60 let utlačovaní lidé pod vládou okupačního režimu, jsou zbaveni svobody, bezpečnosti a práva na sebeurčení, zatímco okupanti dosáhli uznání. Ničení domů nad hlavami nevinných žen a dětí je na denním pořádku. Lidé žízní, trpí nedostatkem potravin a léků ve své vlasti.

Sionisté vyhlásili pět totálních válek sousedním územím a palestinskému lidu. Sionisté se dopustili nejstrašnějších zločinů proti bezbranným lidem ve válkách proti Libanonu a v Gaze. Napadli humanitární flotilu a v nehorázném pohrdání všech mezinárodních norem zabíjeli civilisty. Tento režim, který má absolutní podporu některých západních zemí, pravidelně hrozí zemím v regionu a nadále veřejně oznámil úmysl vést atentáty na palestinské osoby, zatímco palestinští obránci a odpůrci tohoto režimu jsou pod nátlakem označováni za teroristy a antisemity. Všechny hodnoty včetně svobody projevu v Evropě a ve Spojených státech jsou obětovány na oltář sionismu.

Řešení jsou odsouzena k nezdaru, protože právo palestinského lidu se nebere v úvahu. Máme být svědky takových ohavných zločinů, jestliže místo uznání okupace mělo být uznáno svrchované právo palestinského lidu? Jednoznačně požadujeme návrat palestinských uprchlíků do vlasti a pravomoci k uskutečnění hlasování lidu Palestiny vykonávat své svrchovanosti a rozhodnutí o způsobu vládnutí.

Jaderná energie
Jaderná energie je čistá a levná, a nebeský dar, který patří mezi nejvhodnější alternativy ke snížení znečištění pocházejícího z fosilních paliv. Smlouva o nešíření (NPT) umožňuje, aby všechny členské státy využívaly jadernou energii bez omezení a Mezinárodní agentura pro atomovou energii je pověřena poskytováním technické a právní podpory členským státům. Jaderná bomba je nejhorší nehumánní zbraň a musí se zcela odstranit. NPT zakazuje její vývoj a skladování, a vyzývá k jadernému odzbrojení.

Nicméně, uvědomme si, co někteří ze stálých členů Rady bezpečnosti a držitelé jaderných bomb udělali: staví na roveň jadernou energie s jadernou bombou, a chtějí odstranit tuto energii z dosahu většiny národů, kterým se stanoví monopoly a vyvíjet tlak na IAEA. Zatímco oni sami nadále zachovávají, rozšiřují a aktualizují svůj vlastní jaderný arzenál.

To má za následek následující: nejen že se neuskutečnilo jaderné odzbrojení, ale v některých regionech se rozmísťují atomové bomby, včetně okupace a zastrašování sionistického režimu. Rád bych zde navrhnul vyhlášení roku 2011 rokem jaderného odzbrojení podle hesla "Jaderná energie pro všechny, jaderné zbraně pro nikoho."

Ve všech těchto třech případech nebyla OSN schopna přijmout žádný efektivní směr vývoje. Naneštěstí v desetiletí prohlášeném "Mezinárodní dekádou pro kulturu a mír" byly zabity a zraněny statisíce lidí následkem válek, agresí a okupací, a růstu nepřátelství a nevraživosti.

Dámy a pánové, velmi nedávno svět svědkem ošklivého a nehumánního aktu pálení Koránu. Svatý Korán je Boží kniha a věčný zázrak Proroka Islámu. Vyzývá k uctívání jediného Boha, spravedlnosti, soucitu k lidem, rozvoji a pokroku, reflexi a myšlení, obraně utiskovaných a boji proti utlačovatelům, a to ve jménu předchozích Božích poslů, tak jako Noe, Abraham, Izák, Jozef , Mojžíš a Ježíš Kristus (pokoj budiž jim všem) a v souladu s nimi. Spálili Korán aby ochromili všechny tyto pravdy a dobrá rozhodnutí. Nicméně pravda by neměla být spálena. Korán je věčný, protože Bůh a pravda jsou věčné. Tento akt, a jakýkoliv jiný úkon, který rozšiřuje propast a vzdálenosti mezi národy, je zlo. Měli bychom se moudře vyhnout zahrávání si s rukou Satana. Jménem íránského národa mám úctu vůči všem Božím knihám a jejím následovníkům. Tohle je Korán, a tohle je Bible. Vzdávám úctu oběma z nich.

Vážení přátelé, dlouhotrvající neefektivita kapitalismu a stávajícího světového vedení a struktur, které řídí většinu států a národů, je vystavena zkoušce hledání zásadních změn pro rozšíření spravedlnosti v globálních vztazích. Příčina neschopnosti OSN je v jeho nespravedlivé struktuře. Hlavním důvodem je monopol v Radě bezpečnosti v důsledku práva veta, a hlavní pilíř organizace - Valné shromáždění, je opomíjeno. V posledních několika desetiletích, přičemž alespoň jeden ze stálých členů Rady bezpečnosti byl vždy původcem sporů. Právo veta umožňuje beztrestnou agresi a okupaci, jak tedy máme očekávat způsobilost zatímco rozhodčí a žalobce jsou hádajícími se stranami ve sporu? Kdyby Írán mohl použít právo veta, byla by Rada bezpečnosti a generální ředitele MAAE ve stejném postavení co se týče otázky jaderné energie?

Vážení přátelé, OSN je klíčovým centrem pro koordinaci společného globálního řízení. Jeho strukturu je třeba reformovat tak, aby se všechny nezávislé státy a národy mohly podílet na globální správě věcí veřejných aktivně a konstruktivně. Právo veta by mělo být zrušeno. Valné shromáždění by mělo být nejvyšším orgánem a generální tajemník by měl být nejvyšším nezávislým úředníkem a všechny jeho pozice a aktivity by měly být přijaty se souhlasem valné hromady, a měly by být zaměřeny na podporu spravedlnosti a odstranění diskriminace. Generální tajemník by neměl být pod tlakem pravomocí hostitelské země kvůli možnosti uvedením skutečného výkonu spravedlnosti. Navrhuji, aby Valné shromáždění mělo jednou do roka mimořádné zasedání, aby se stihla reforma struktury organizace. Íránská islámská republika má v tomto směru jasné návrhy a je připravena podílet se aktivně a konstruktivně v tomto procesu.

Dámy a pánové, jasně oznamuji, že okupace dalších zemí pod záminkou svobody a demokracie je neodpustitelný zločin. Svět potřebuje logiku soucitu a spravedlnosti včetně účasti namísto logiky síly, dominance, unilateralismu, války a zastrašování. Svět potřebuje, aby ho řídili čestní lidé, jako byli Proroci Boží.

Dvě rozsáhlé geografické oblasti, Afrika a Latinská Amerika, prošly za uplynulé desetiletí dalším historickým vývojem. Nové přístupy na těchto dvou kontinentech, které jsou založeny na zvýšení úrovně integrace a spolupráce, jakož i na koncentraci růstu a vývoje, jsou výsledkem práce místních obyvatel. Informovanost a moudrost vůdců těchto dvou kontinentů překonává regionální problémy a krize, aniž by dominantně zasahovaly vzdálené mocnosti. Íránská islámská republika za poslední roky rozšířila své vztahy s Latinskou Amerikou a Afrikou v mnoha aspektech.

Významná Teheránská deklarace byla velmi konstruktivním krokem v úsilí o budování vzájemné důvěry, která byla možná díky obdivuhodné dobré vůli ze strany vlády Brazílie a Turecka spolu s upřímnou spolupráci s íránskou vládou. I přesto, že někteří shledali smlouvu nevhodnou a následovala nařčení z protiprávnosti, smlouva stále platí.

Vzali jsme v úvahu předpisy MAAE bedlivěji než naše vlastní požadavky, ale přesto jsme se nikdy nepodvolili nelegálně vyvíjeným tlakům, a nikdy se nepodvolíme. Bylo řečeno, že Írán chtějí přinutit k dialogu. No, za prvé, Írán byl vždy připraven na dialog, pokud bude tento dialog založen na respektu a spravedlnosti.

Za druhé, metody založené na pošlapávání národů již dávno nejsou účinné. Ti, kteří používají zastrašování a sankce v reakci na jasné a logické postoje íránského národa, se vystavují reálnému nebezpečí ztráty zbývající důvěryhodnosti Rady bezpečnosti a důvěry národů. Ukazuje to znovu, jak nespravedlivá je funkce Rady. Když ohrožují tak velký národ, jako je Írán, který je znám v průběhu dějin díky jeho vědcům, básníkům, umělcům a filozofům, jehož kultura a civilizace je synonymem pro čistotu, obrácení k Bohu a hledání spravedlnosti, jak mohou vůbec očekávat, že jim ostatní národy budou ještě důvěřovat?

Je samozřejmé, že metoda despotismu při řízení světa selhala. Nejenže éra otrokářství, kolonialismu a dominance už minula, cesta k oživení starého řádu je nemyslitelná. Oznámili jsme, že jsme připraveni k seriózní a svobodné diskusi s americkými státníky abychom transparentně vyjádřili naše názory na důležité otázky. Navrhujeme zde, že našim cílem je dosáhnout konstruktivního dialogu v rámci otevřené diskuse pořádané v rámci Valného shromáždění.

Závěrem
Na závěr, přátelé a kolegové, íránský národ a většina světových národů a vlád jsou proti aktuálnímu diskriminačnímu řízení světa.

Nelidská povaha tohoto řízení došla do mrtvého bodu a vyžaduje zásadní přestavbu. Reforma světových záležitostí a pro dosažení klidu a prosperity vyžaduje účast všech, čisté myšlenky a všelidské a Boží řízení. Všichni jsme zastánci přesvědčení, že spravedlnost je základním předpokladem míru, bezpečnosti a trvalého šíření lásky mezi lidmi a národy. Lidstvo má právo na naplnění svých očekávání, svého práva a důstojnosti, zatímco se brání před útlakem, ponižování a špatným zacházením. Skutečná povaha lidstva se vyjevuje v lásce k jinému bližnímu a v lásce ke všemu dobrému ve světě. Láska je nejlepším základem pro vytvoření vztahu mezi lidmi a mezi národy.

Jak říká velký íránský básník Vahshi Bafqi:
"Od zřídla mládí napájí tisíci doušky
Budeš i nadále umírat, pokud se tě nedotkne láska."

Ve světě plném čistoty, bezpečnosti a prosperity lidé nejsou soupeři, ale společníky. Ti, kteří vidí své štěstí pouze v utrpení druhých a vlastní kvalitu životního prostředí bezpečnosti staví na nejistotě ostatních, ti, kdo sami sebe vnímají lepší než jiné, jsou na scestí a směřují do neštěstí. Ekonomika a materialistické prostředky jsou pouhými nástroji, které slouží k vytváření přátelství a přimknutí na cestě k duchovní dokonalosti. Nejsou to nástroje určené k vyvyšování, nebo prostředky k dominanci nad druhými.

Muž a žena se doplňují navzájem a tvoří jednotku díky čistému, láskyplnému a dlouhotrvajícímu vztahu mezi manželi. Takové prostředí je zárukou trvání a výchovy nových generací, opravdové radosti, pro šíření lásky a pro obnovu společnosti. Žena je odrazem krásy Boží, a je zdrojem lásky a péče. Ona je strážcem čistoty a krásné společnosti. Hrubé chování a zatvrzelost v duši ženě znemožňuje stát se milující matkou a starostlivou manželkou. Prosazení těchto rysů by vedlo k růstu násilí ve společnosti s a tak by ji nevratně poškodilo.

Svoboda je právo, které jsme dostali od Boha, a má sloužit míru a lidské dokonalosti. Čistota myšlenky a vůle ke spravedlnosti jsou klíči k báně čistého života plného naděje, elánu a krásy. Tak nám Bůh přislíbil, že zemi zdědí čistí a spravedliví. Lidé bez sobectví převezmou řízení celého světa. Pak nebudou trvat žádné stopy smutku, diskriminace, chudoby, nejistoty a agresivity. Přijde doba, kdy budeme opravdu šťastní, doba, kdy se rozvine skutečná podstata lidství, jak Bůh přislíbil.

Všem, kdo očekávají dosažení svých práv a všem kdo s e svobodnou myslí očekávají příchod lepších skvělých časů. Přichází dokonalý Člověk, věrný služebník Boží a upřímný přítel lidstva, jehož otec byl z generace milovaného Proroka islámu a jehož matka byla z pravověrných Ježíše Krista. Očekávejme příchod spravedlnosti, skvělých časů a pomoci lidstvu. Spojme se, abychom je uvítali a hledali spravedlnost. Chválím Lásku a pokoru, chválím spravedlnost a svobodu, chválím skutečného Člověka, úplného Člověka, věrného přímluvce lidstva. Mír vám všem, všem spravedlivým a čistým.

Děkuji vám

http://mwcnews.net/focus/letters-to-editors/5453-ahmadinejads-speech-to-the-un.html

s využitím strojového překladu Google přeložil V.Verner